Čím neuvěřitelnější je zpráva, tím důležitější je důvěra v posla. S lidmi můžete sdílet jen tolik pravdy, kolik unese váš vztah. Nikdo rozumný se nepokusí přejet s náklaďákem o hmotnosti 5 000 liber přes most, který má maximální nosnost 1 000 liber. A přesto téměř každý den vidím lidi s dobrými úmysly, kteří se snaží převézt 5 000 liber pravdy přes vztahový most, který unese 1 000 liber.
Církev má mnoho pravdy, o kterou se může podělit se společností; často však zapomínáme, že pravda se nejlépe sděluje v atmosféře důvěry. Pokud důvěra není, mluvíme, ale nikdo nás neposlouchá. Tento přístup může způsobit, že mluvčí má ze sebe dobrý pocit, ale bude mít jen malý nebo žádný pozitivní vliv na posluchače.
Některé z výroků, které Ježíš řekl, a které by nemuseli posluchači správně pochopit, byly: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. … Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,2-3.6). Věřím tomu? Absolutně. Na této pravdě jsem postavil celý svůj dospělý život. Přesto si myslím, že je pro nás prospěšné mít na paměti, že Ježíš nehlásal tuto pravdu z vrcholu hory, když kázal na hoře, ani na pláni, když sytil zástup. Tuto pravdu řekl učedníkům v prostředí malé skupiny.
Není tedy místo pro veřejné hlásání pravdy? Samozřejmě, že je; ale podle mého názoru musí to, co veřejně hlásáme, obsahovat jádro evangelia, nikoli to, co lidi rozděluje nebo co se týká chování. To je také důležité, ale mělo by se o tom mluvit tváří v tvář.
Správný obsah sdělený ve správné situaci má moc vybudovat důvěru a změnit život. Správný obsah sdělený nevhodně nevypůsobí nic, nebo dokonce proti sdělené pravdě posluchače popudí.