Bůh hledal člověka, skrze něhož by přišla změna národa. Odkud ten muž pocházel? Byl to syn jedné z nejvíce zlomených žen z velmi dysfunkční rodiny. Podívejme se na jeho příběh.
„Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti, ale Chaně dával dvojnásobnou porci, protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno. Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby ji dráždila.“ (1. Samuelova 1,4-6) To je hrozná, bolestná situace.
Chana však Boha neopustila. Nikdy neřekla: „Jaký smysl má mé uctívání? Podívejte se na mě! Nemám děti. Má rivalka se mi vysmívá, že nemám děti, i ve chvíli, kdy stojíme před Bohem. O to je to horší, že je to druhá manželka mého manžela. Toužím, aby padla mrtvá.“
Chana byla rozhořčená a její srdce bylo zlomené, ale dál hleděla na Boha, a Bůh řekl: „To je žena, kterou chci za matku mého budoucího proroka.“
Když se jí narodil syn Samuel, zasvětila ho Bohu. Vrátila se do svatyně a řekla knězi: „Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu stála a modlila se k Hospodinu. Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila. Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život.“ (1. Samuelova 1,26-28)
Možná je tvůj syn, dcera nebo osoba, za kterou se modlíš, daleko od Boha. Proplakal jsi už celé noci. Právě zde chce Bůh ukázat svou moc a vykonat mimořádné věci. Charles Spurgeon o tom mluví v kázání o klenotníkovi; když klenotník vytáhne své nejlepší diamanty a položí je na černý samet, nejlépe vynikne lesk drahokamu. Takový je Bůh.
V nejhorších situacích Bůh vykoná nejlepší práci.