RADOSTNÝ ZVUK SVOBODY

Když nastal rok milosti, každý dluh byl smazán. Veškeré nájemní smlouvy a majetky se vrátily zpět původnímu nájemci, což znamenalo, že každý získal zpět svou půdu a rodinu (viz Leviticus 25).

Dokážete si představit radost, která nastala v Izraeli a Judsku, když začaly znít polnice?

V ten rok, desátého dne sedmého měsíce, když velekněz vykonal obřad smíření, byl každý otrok, který byl prodán do otroctví, propuštěn na svobodu. Každému, kdo přišel o majetek, bylo vše vráceno. Rodiny se znovu sešly. Domy byly vráceny. Byl to čas svobody, volnosti a vysvobození.

V milostivém létě se nesmělo sázet ani sklízet. Měl to být čas radosti a chvály Boha za jeho milost, zaopatření a svobodu.

Prosím pochopte, že svoboda vyhlášená v roce milosti nebyla nějaká mlhavá myšlenka založená pouze na víře. To byl zákon země. Jediné, co musel dlužník udělat, aby bylo právo vymahatelné, bylo postavit se na ně. Úkolem Lévitů bylo na vše dohlížet, aby každý měl zajištěnou spravedlnost.

Tu a tam mohl mistr říct nevolníku: „Neodejdeš, jsi stále můj sluha.“ Ale sluha se mohl pánovi vysmát do tváře a říct: „Oba víme, co zvuk polnice znamená. Je to radostný zvuk svobody. Už na mě nemáš žádné právo. Jsem volný!“

Lidé očekávali a toužili slyšet ten radostný zvuk. Znamenalo to mít svobodu říct: „Nic z mé minulosti mě nemůže zadržovat. Jsem vysvobozen a nikdo mě nemůže připravit o mé dědictví.“

Přesto osoba, které skončilo otroctví, musela jednat, aby se zmocnila svobody. Mohla tančit a zpívat v synagoze a křičet: „Jsem volný! Vše bylo obnoveno,“ ale nemohla si z toho nic užít, dokud se nepostavila a neuplatnila svá práva.

Vidíte už význam? Většina křesťanů si nenárokovala svobodu, kterou jim dal Ježíš Kristus. Mnozí si myslí, že „radostný zvuk“ dnes je emocionální tleskání rukama a chvála, ale ono je to mnohem víc. Bůh nás vyzývá, abychom si přivlastnili svobodu, pokoj a slávu, které nám zajistil odpuštěním hříchů. Musíme povstat a nárokovat si je!