„Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia“ (Filipským 1,12).
V tomto verši Pavel říká křesťanům ve Filipech, aby si nedělali starosti ohledně všeho, co zakusil.
Pavel napsal epištolu Filipským, když byl v římském vězení. Pokud jde o něj, byl zkušeným bojovníkem evangelia, který prodělal všechny možné potíže a trápení. Zažil ztroskotání, bití, výsměch, pronásledování, hlad, žízeň, pomluvy a hanobení. Zdálo se, že všude, kam Pavel přišel, potkalo ho trápení, potíže a smutek.
Pavlův postoj vyjadřují verše: „Já však na to nedbám“ (Skutky 20,24) a „… aby se nikdo z vás nenechal těmito souženími zviklat. Víte přece, že je to náš úděl. Ještě když jsme byli u vás, říkali jsme vám předem, že nás čeká soužení. To, jak sami víte, také přišlo“ (1. Tesalonickým 3,3-4).
Pavel věřící uklidňoval slovy: „Celou dobu jsem vám říkal, že pokud budete chodit s Ježíšem, budete čelit utrpení. Teď, když mě trápení postihla, proč se tak divíte? To je náš úděl.“
Pavel byl svatý muž povolaný Bohem, aby přinesl evangelium národům. Na každém úseku cesty mu Duch svatý zjevoval, že další zastávka nebude snadná. Bude čelit opozici a přijdou trápení a zkoušky.
Život tohoto muže považuji za obdivuhodný. Dokážete si to představit? Pavel na každém kroku čelil problémům a trápení. Možná si řeknete: „Však mluvíš o Pavlově životě, ne o mém. Bůh mu již na začátku řekl, že bude trpět pro jeho jméno. Já jsem ale k takovému životu nebyl povolán.“ To je ale špatně! Bible říká: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,19)
Fráze „mnoho zla“ se nevztahuje pouze na Pavla, ale i na nás. Rádi slyšíme poslední část tohoto verše, ale radujeme se z první části? Stejně jako Pavel buďme rádi, když čelíme zkoušce nebo utrpení, protože konečným cílem je rozšíření evangelia Ježíše Krista.