ROZPOZNÁVÁNÍ CIZÍCH UČENÍ

Nedávno jsem mluvil s mladou ženou, která navštívila církev, kde byl ve vstupní hale stánek, ve kterém si bylo možné nechat prorokovat budoucnost. Je to podobné jako u věštců, až na to, že nemusíte platit. Dělají, jako by proroctví bylo něco, co prorok může dělat automaticky; jako by Duch nemusel přijít a konat, a tak mohou prorokovat každému. Je vidět, že zde učí, že když jste Boží dítě, jakékoli myšlenky ve vaší hlavě musí být myšlenky Boží. Jen je vyslovit!

Tato mladá žena tedy šla do prorocké kabinky, a jeden z ‚proroků‘ jí řekl: „Jsi Boží princezna. Nezapomeň na to, že jsi princezna.“ Takové hezké věci každý rád slyší. Ten člověk ji neznal, nevěděl, jestli nežije v hříchu, nebo zdali je vůbec věřící.

Po naplnění Duchem Petr povstal před prvním publikem a řekl: „Čiňte pokání! Uvěřte v Pána Ježíše Krista.“ Činit pokání – to se mám změnit? Obrátit se a žít jinak? Ach, je mnohem milejší, když mi někdo řekne, že jsem královské dítě a Bůh mě miluje, aniž bych se musel změnit.

Písmo říká: „Nenechte se unášet rozličnými cizími učeními; neboť je dobré mít srdce upevňované milostí …“ (Židům 13,9).

Víte, co se jako první stane, když působí Duch svatý? Pokání. Přijde vědomí hříchu a volání: „Bože, zachraň mě, očisti mě.“ Pokud někdo bere hřích lehkovážné nebo něco není v souladu s Písmem, Duch svatý je tisíc mil daleko. Všechna probuzení začala tím, že se lidé modlili: „Prohledej mě, Bože, a odhal mě.“ Ježíš přišel, aby usvědčil svět z hříchu; to zahrnuje i věřící.

Teprve pak uvidíme Boží milost, a ta nám dá sílu. Bylo nám řečeno, že milost, Boží přízeň, upevňuje naše srdce. Nejprve si však musíme dát pozor na nebiblické učení. Jak poznáme, že jde o cizí učení, pokud nebudeme znát Bibli? Studujme pečlivě Písmo, abychom mohli poznat Boží milost!