SLIB ZAOPATŘENÍ

Ve 25. kapitole knihy Leviticus je vysvětlena historie židovského svátku odpočinutí. Tento svátek začíná Hospodinovým příkazem, aby Izrael nechal zemi každý sedmý rok odpočinout.

Sedmý rok byl rokem odpočinutí, kdy půda ležela ladem. Během tohoto roku nesměli lidé sázet, sbírat ovoce ani sklízet úrodu. „Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici.“ (3. Mojžíšova 25,3-4)

Bůh doslova zastavil veškerou zemědělskou činnost na celý rok. To znamenalo, že Izraelci museli po tuto dobu žít bez jakýchkoli viditelných zdrojů obživy. Museli svůj život zcela svěřit do Božích rukou a důvěřovat mu, že jim poskytne vše, co budou potřebovat.

To samozřejmě vyžadovalo velkou víru. Po celý rok nezpracovávali žádné plodiny, nesklízeli obilí pro krmení dobytka, zemědělci neměli žádnou práci a také vinaři nepracovali.

Většina dnešních křesťanů by už po týdnu propadla panice, natož po roce. Izraelci si skutečně kladli otázku: „Jak budeme získávat jídlo během sedmého roku? Všechno spotřebujeme v šestém roce, těsně před rokem odpočinutí. To máme nečinně přihlížet, jak naše děti hladoví?“

Bůh však měl jasný záměr, když přikázal rok odpočinutí. Chtěl tím zjevit věrnost svému lidu. „Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky.“ (3. Mojžíšova 25,20-21) Bůh zaručil Izraeli trojnásobnou úrodu: „Pokud vykročíte s vírou a budete mi důvěřovat, dám vám v šestém roce úrodu, která vám zajistí dostatek zásob na tři roky.“ To je úžasný slib!

Věřím, že Bůh zde říká něco důležitého. Bez ohledu na okolnosti vždy zaopatří ty, kdo mu důvěřují a poslouchají ho.