SLYŠ MĚ, HOSPODINE

Nejsem moc dobrý kuchař, ale to vím, že pro přípravu chutného jídla nestačí ingredience samy o sobě. Můžete mít všechny správné ingredience, ale pokud nebudete postupovat podle pokynů, výsledkem bude něco jiného, než jste chtěli. Nikdy nechci dávat recept na modlitbu, ale v Žalmu 27 nám Bůh dává úžasný vzor, jak se modlit v těžkých chvílích.

Tento žalm nám dává nahlédnout do Davidovy modlitby za vysvobození při útěku před Abšalónem. Dokážete si představit, co se odehrávalo v Davidově srdci? Nejenže se snažil zachránit život svůj a svých nejbližších, ale vyrovnává se i s bolestí ze zrady. I když měl izraelský král se svým synem komplikovaný vztah, předtím by ho nezařadil mezi nepřátele. To vše se změnilo. Abšalón nechtěl jen trůn; chtěl královu hlavu.

Vzhledem k Davidovým poměrům by se dalo očekávat, že jeho první slova k Bohu budou „Pomoc!“ Ano, David k tomu postupně dojde, ale svou modlitbu začíná tím, že se zaměří na Boží charakter. Vykresluje Boží charakter a vlastnosti. Připomíná si, že Bůh je jeho světlo, spása, pevnost, úkryt a vysvoboditel. Na základě Božího charakteru činí prohlášení víry a říká: „Skryje mě. Bude mě chránit. Zvedne mou hlavu nad nepřátele. Takže budu zpívat a přinášet oběti.“ Uznává, že z této situace vyjde vítězně, ale nebude to díky jeho síle nebo vojenské zdatnosti. Bude to díky jeho neochvějné víře v Boží vysvobození.

Předpokládal David vysvobození? Ne. Svou situaci předložil Bohu, ale nejdříve zaměřil své srdce a mysl na Boha místo na okolnosti. Volal: „Slyš mě, Hospodine!“ Uznává svou zoufalou potřebu. Ví, že jeho jedinou nadějí je Bůh a obrací se k němu o pomoc. Jeho modlitba nastiňuje zoufalství. „Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.“ (Žalm 27,12)

Když se ocitnete ve velké nouzi, obraťte se na Boha. Soustřeďte se na něj. Důvěřujte mu. Nezapomeňte mu přednést své potřeby. Následování tohoto vzoru nejen oslaví Boha, ale také pomáhá ochránit vaše srdce a mysl před strachem.