SPOLÉHEJ SE NA DŮVĚRYHODNÉHO BOHA

Vzpomínám si, jak jsem jako nově zrozený křesťan poprvé byl naplněn pokojem Ducha svatého. Prožil jsem, co to znamená, když někdo řekne: „V mé duši je pokoj“, a co znamená, když Písmo říká: „Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň. – Modlím se k Bohu mého života“ (viz Žalm 42,9).

Když jsem ještě pracoval jako policista a poprvé jsem byl zachráněn, pomyslel jsem si: „Konečně místo, kde jsou čestní lidé, místo, kde lidé nelžou!“

Byl jsem moc zklamaný, když jsem poprvé v církvi narazil na podvodníka. O to to bylo smutnější, že to nebyl nikdo z lidí sedávajících v lavicích. Šel jsem domů a lehl si na podlahu v obývacím pokoji a byl jsem zlomený. „Bože, něco takového jsem očekával na ulici. To je moje práce. S takovými lidmi jednám 99 procent svého času. Myslel jsem si, že když přijdu do církve, najdu zde útočiště, abych zjistil, že se tam vkradl stejný duch.“ Byl jsem moc sklíčený.

Je to, jako když jsi mladý v Pánu. Cítíš, jak tě Bůh uvedl do pokoje a naděje, po čemž jsi toužil, ale nikdy jsi to nepoznal, dokud jsi nepoznal Krista. Víš, že je to dobrá cesta, ale stejně jako píše David v žalmech, zjistíš, že kolem jsou zrádci. Někdo vstoupí do tvého života a ty se ptáš: „Pane, mohu této osobě věřit?“ Jsi tím unaven a cítíš se obklopen nepřáteli, a už nevíš, komu můžeš důvěřovat.

S takovou pochybností jsem tehdy zápasil na podlaze v obývacím pokoji. Najednou jsem ucítil Boží ruku a Bůh promluvil k mému srdci: „Cartere, já nejsem pokrytec, já nejsem podvodník. Prošlapal jsem celou cestu pro tebe, a život, který žiješ, žiješ pro mě. Tak vstaň z podlahy a služ mi. V onen den budeš stát přede mnou, ne před lidmi. Jen mi služ. Jsem jediný, kdo ti může říci: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku.‘ “

Žijeme pro Krista, ne pro jiné lidi. Kristu můžeme vždy důvěřovat. Konáme, mluvíme a dýcháme pro Boha.