V 1. Samuelově 13 čteme, jak Saul čelí zásadnímu okamžiku, se kterým se setká každý věřící. V době krize jsme nuceni se rozhodnout, zda budeme s vírou čekat na Boha, nebo budeme netrpěliví a vezmeme věci do vlastních rukou.
Saulův klíčový okamžik nastal, když se nad Izraelem začala stahovat mračna války. Pelištejci shromáždili obrovskou armádu jezdců, železných vozů a legií vojáků, kteří se oháněli nejnovějšími zbraněmi. Naproti tomu Izraelité měli v celé armádě pouze dva meče, jeden pro Saula a druhý pro jeho syna Jonatána. Všichni ostatní museli používat provizorní zbraně jako dřevěná kopí nebo zemědělské nářadí.
Týden předtím prorok Samuel varoval Saula, aby na něj počkal, než půjde do boje. Prorok řekl, že dorazí za sedm dní, aby přinesl Bohu patřičné oběti. Když nastal sedmý den a Samuel stále nepřicházel, začali se Saulovi vojáci vytrácet. Ještě horší ale bylo, že ani král neměl Boží vedení pro nadcházející bitvu.
Jaký postoj Saul zaujal?
Saul se nechal přemoci okolnostmi a nakonec si zmanipuloval Boží slovo. Obětoval bez Samuela, a tím spáchal těžký hřích (viz 1. Samuelova 13,9-10).
Bůh se nikdy neopozdí. Jde mu o to, aby jeho lid poslouchal příkaz: „Budete se Hospodina bát, jemu sloužit a poslouchat ho, nebudete se vzpírat Hospodinovým rozkazům …“ (viz 1. Samuelova 12,13–15). I když věci vypadají beznadějně, nesmíme jednat ve strachu. Máme trpělivě čekat, až nás vysvobodí, jak slibuje jeho Slovo.
Náš Bůh vidí každý detail vaší krize. Vidí, jak na vás tlačí životní problémy. A je si plně vědom toho, že se vaše situace každým dnem zhoršuje. Ti, kdo se modlí a čekají s klidnou vírou, nejsou nikdy ve skutečném nebezpečí. Zamyslete se nad slovy, která Bůh dal své církvi: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11,6) a „Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště“ (Žalm 62,9).
Nevěra je smrtící, její důsledky jsou tragické. Pokud se pokusíme vymanit se ze zkoušek, místo abychom důvěřovali Bohu, častokrát potom přijdou hrozné následky.