„Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel.“ (Matouš 27,59-60)
Ježíš byl ukřižován a právě položen do hrobky. Když byl přivalen masivní kámen, aby uzavřel vchod, všichni si mysleli, že to je konec. Písmo říká, že skupina žen seděla naproti hrobce. Tyto ženy musely mít zlomené srdce. Téměř slyším zoufalství v jejich hlasech: „Co se stane, když je Ježíš pryč? Jak budeme pokračovat?“
Dnes už známe konec příběhu. Když Ježíš na kříži řekl: „Je dokonáno,“ zvítězil nad hříchem. Víme, že vzkříšením zvítězil nad smrtí.
Nemyslím si, že dokážeme pochopit, co Ježíšova smrt znamenala pro jeho následovníky. Věřili, že jejich Pán je nadějí pro svět, spasitel Izraele, světlem národům. Uzdravoval, křísil mrtvé, osvobozoval svázané, zvěstoval evangelium chudým. Byl ztělesněním Nového království, o kterém kázal. Když zpětně přemýšleli o jeho slovech „Je dokonáno,“ museli si myslet, že to znamená: Je po všem, to je konec příběhu.
Až příliš často, když křesťané prochází zkouškami života, takto uvažují. V obtížné situaci nevidí žádnou naději. Vše, co jsou schopni vidět, je navěky přivalený kámen, který je odděluje od naděje. Každopádně, vidí věci z této strany kamene. Kdyby jen tušili, co pro ně Bůh dělá na druhé straně kamene.
Možná vás život postaví do těžké, bezvýchodné situace. Když toto čtete, možná přemýšlíte: „Působí v mé situaci Bůh? Skutečně je Ježíš vítězem v mé situaci? Může mě před touto situací ochránit? Prostě nevidím cestu vpřed.“
Bůh je právě teď aktivní ve vaší situaci. Kámen se odvaluje. Světlo se dere a vaše naděje stojí ve vchodu: Ježíš! Zvítězil nad všemi mocnostmi tmy a jeho vítězství je díky víře tvé.