Trápí Bůh své děti? Poslechněte si žalmistovu odpověď. „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro. Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno. Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti.“ (Žalm 66,10-12)
Žalmista v podstatě říkal: „Hodil jsi mne do vody tak hluboké, že jsem myslel, že se utopím. Dal jsi mě do ohně, abys mě přepálil, jako se tříbí stříbro. Přivedl jsi mě do sítě, uvalil jsi na mě soužení, způsobil jsi, že se na mne vrhli lidé!“
Proč Bůh dopustil takové utrpení? Proto, aby své milované dítě přivedl „do hojnosti“. V původní hebrejštině tato fráze znamená „místo hojné plodnosti“. Bůh tím říká: „Provedu tě všemi těmito těžkými místy, abych tě učinil plodným pro mé království.“
Přesto ne všechna trápení pochází z Boží ruky. Mnoho potíží pochází od samotného ďábla, přímo z pekelné jámy. „Ne z vlastního rozmaru (Bůh) pokořuje či skličuje syny člověka.“ (Pláč 3,33) Bůh tím říká: „Nemám žádnou radost ze zármutku svých dětí. Není mým cílem dopouštět problémy.“ Ne, Pán dovoluje naše trápení pouze pro svůj věčný cíl - přivést nás „do hojnosti“.
Jsem ohromen, když si vzpomenu na všechny strasti, zkoušky, hluboké vody, planoucí ohně a mocná utrpení, která jsem za ta léta viděl. Obvykle, když přišla trápení, nepřicházela jen po jednom, ale ve svazku. Mnohokrát jsem si pomyslel: „Neexistuje způsob, jak se z toho dostat ven.“ Dokonce i vzpomínky na utrpení jsou bolestné - vzpomínky na pomluvy, Pánovy tresty, těžkosti ve službě, osobní otřesy, rodinné problémy, tělesné bolesti a nemoci.
Když si vzpomínám na ta léta trápení, mohu s jistotou říci: „Boží slovo je pravdivé. Vyvedl mě z každého soužení, které mě potkalo, a já ho chválím!“