Ježíš nazývá Ducha svatého utěšitelem. Jednou věcí je znát Ducha svatého jako utěšitele, ale musíme také vědět, jak nás utěšuje, abychom uměli rozlišit, které utěšení je ze světa a které z Ducha.
Například člověk, který je přemožen samotou, se modlí za utěšení Duchem svatým a očekává, že utěšení přijde jako pocit. Ve skutečnosti si to představuje jako náhlé dechnutí z nebe, jako duchovní sedativum pro jeho duši.
Takový pocit pokoje k němu může skutečně přijít, ale druhý den už je pocit ten tam. Proto si začne myslet, že Duch svatý odmítnul jeho prosbu. Tak tomu ale nikdy není! Duch svatý nás neutěšuje manipulací s našimi pocity. Jeho způsob utěšení je značně odlišný, jak je jasně uvedeno v Písmu. Nezáleží na problému, zkoušce nebo potřebě, jeho služba útěchy je uskutečněna odkrytím pravdy. „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.“ (Jan 16,13)
Pravdou je, že naše útěcha pochází z toho, co víme, ne co cítíme. Jenom pravda dokáže zvrátit pocity. Utěšující služba Ducha svatého začíná touto základní pravdou: Bůh se na tebe nehněvá; miluje tě.
„Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.“ (Římanům 5,5) Význam tohoto verše v řečtině je daleko silnější, než naznačuje překlad, říká, že Duch svatý tryská Boží lásku do našich srdcí.
Možná neseš nesnesitelné břemeno způsobené strachem, studem, smutkem, trápením, pokušením a depresemi. Nezáleží na tom, jak se to stalo, nyní potřebuješ utěšení. Tehdy uslyšíš hlas, který zní každým zákoutím duše. Je to hlas Ducha svatého, který vyhlašuje: „Nic tě nemůže oddělit od Boží lásky.“
Jakmile tomu jednou uvěříš, tato pravda se rychle stane pramenem vody života, která odnese každou překážku, o kterou klopýtáš. „Avšak Utěšitel, Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ (Jan 14,26)
Amen!