„Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?“ (Jeremiáš 2,32)
Cituji tento verš z Bible, kdykoli kvůli zaneprázdněnosti zmeškám svůj každodenní modlitební čas. Vždy mě to žene zpátky na tiché místo, kde volám: „Pane, nechci na tebe zapomínat!“
Tento verš je děsivý, zvlášť v kontextu. Bůh připomíná svému lidu, že je zasadil jako ušlechtilou révu, zdravou a spolehlivou. Vydali se na správnou cestu s jeho požehnáním, ale pak ho opustili.
„Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila … Jak můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!‘ Podívej se na svou cestu … Vždyť oni se ke mně obrátili zády … Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout … Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?“ (viz Jeremiáš 2,19-32)
Boží lid už nechodil do Božího domu, aby Boha uctíval. Zlenivěli a zapomněli na všechna Boží požehnání a soudy. Na Boha nedbali a hledali svá vlastní potěšení; a nejhorší ze všeho bylo, že řekli: „Jsem bez viny… nezhřešil jsem“ (Jeremiáš 2,35).
Pokud neuctíváte Boha celou svou myslí a srdcem, postupně začnete uctívání Pána zanedbávat, a pak už Pána uctíváte jen ze zvyku.
Říkáte, že milujete Ježíše, proto se vás musím zeptat: Uctíváte ho každý den celým srdcem bez rozptylování? Jdete do hloubky Božího slova, nebo přejdou celé dny, aniž byste otevřeli Bibli nebo se modlili?
Bůh vám nedovolí sedět na svém místě a bloudit v mysli. Miluje vás a zná sílu, kterou čisté uctívání dává vašemu duchu, že vás to činí silnějšími než lev a většími než obr, a to boří pevnosti. Proto chce, abyste ho uctívali s čistým srdcem a soustředěnou myslí.