„V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: ‚Kdo je vlastně největší v království nebeském?‘ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: ‚Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.‘“ (Matouš 18,1-3)
V původní řeči Ježíš uvedl následující věty slovem, které znamená „a proto“, protože je řekl v návaznosti na předchozí verše. „Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.“ (Matouš 18,8-9)
Když Ježíš řekl: „utni a vyrvi“, mluvil k židovským posluchačům především o jejich spoléhání na dobré skutky. Ruka, noha a oko představují tělo, nástroje nezávislosti, díky nimž jde člověk svou vlastní cestou a spoléhá na vlastní vůli a lidské úsilí, aby se zbavil hříšných pout.
Kristus takovému člověku říkal: „Tvůj zrak je upřen na špatnou věc. Hledíš na své vlastní schopnosti a moc. Proto si vytrhni oko. Musíš své tělo, mysl a srdce zbavit všeho zlého myšlení. Odřízni veškerou snahu Bohu nabízet vlastní zásluhy nebo dobrotu. Chtíč a pohoršení musí být odříznuty, ale ty to sám nezvládneš. Je to dílo Ducha.“
Jednoduše se rozběhni do Boží náruče. Pokoř se jako dítě tím, že přijmeš Kristovo vítězství na kříži. Rozhodni se žít v naprosté oddanosti a závislosti na nebeském Otci. Díky Ježíšovu dílu na Kalvárii už nepatříš sám sobě. On si tě koupil. Jeho Duch v tobě splní Boží požadavek svatosti.