Bůh řekl Abrahamovi, že „jistotně ti požehnám … a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Genesis 22,17-18) V podstatě řekl: „Důvod, proč ti žehnám, Abrahame, je ten, abys mohl žehnat všem národům.“
Je zřejmé, že jen málokdo z nás je povolán žehnat celým národům, ale každý má okruh rodiny, přátel a kolegů. Kolik lidí z vašeho okruhu je požehnáno tím, co Pán koná ve vás? Jsou vaši přátelé a rodina požehnáni Kristem ve vás?
Když uprostřed svých zkoušek začnete žehnat druhým, poznáte, že Boží ruka požehnání je nad vámi. Prožil to i David. Když mu nepřátelé neprojevovali slitování, dosvědčil: „Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.“ (Žalm 109,28) Když ho jeho nepřátelé proklínali, volal David k Bohu o pomoc a požehnání.
Ježíš nám přikazuje: „Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5,44) Pokud dokážete dodržovat toto slovo, jste jistě od Pána požehnáni.
A konečně, ti, kdo jsou požehnáni, jsou stále více přitahováni k Pánu. Bůh nikdy nepožehná, aniž by člověka nepřitáhl blíž k sobě a nevyzval ho: „Pojď blíž ke mně.“ Přibližování k němu je dalším požehnáním.
Možná stále říkáte: „Nevidím ve svém životě žádné důkazy Božího požehnání. Můj život není poznamenán žádnou z těch věcí, které jsi zmínil. Jak mohu mít Boží požehnání?“
Milovaní, radujte se! Milujete jeho slovo? Chodíte rádi do jeho domu s ostatními věřícími? Utíká vaše mysl po celý den k Ježíši? Mluvíte s ním? Pokud na některou z těchto otázek můžete odpovědět „ano“, můžete si být jisti, že vás přitahuje k sobě a žehná vám.