Jako Božím dětem nám má jít o věci našeho Otce - máme Boží poslání. Někdy lidé špatně rozumějí tomu, co děláme. Dokonce i lidé v naší vlastní církvi nebo společenství nás mohou špatně pochopit a říct: „Jste příliš zaměřeni navenek a nenaplňujete mé potřeby.“
Je pravdou, že pokud jsme natolik zaměřeni navenek, že nenaplňujeme potřeby svého okolí, děláme něco špatně. My, církev, máme sloužit stejným způsobem, jakým sloužil Ježíš na zemi. Jsme tu, abychom uspokojili potřeby lidí. Pokud je někdo zraněný, zlomený, spoutaný, potřebuje osvobození nebo hledá naplnění Duchem svatým, církev je tu, aby mu posloužila podle jeho potřeb.
Je však důležité porozumět tomu, že když jsou potřeby uspokojeny, očekává se: „… zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ Když Ježíš posílal učedníky do služby, řekl jim: „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Matouš 10,7-8)
Chcete od Boha víc? Tak, když jste dostali první porci, dejte ji dál. Přijďte si k Bohu pro druhou porci a dejte ji dál, a pak se vraťte pro třetí porci, a tak postupujte dál stejným způsobem.
Principem Boží služby je: „Čím více dáváš, tím více dostáváš. Čím více jste byli požehnáni, tím více musíte dávat. Čím více dáte, tím více vám Bůh znovu dá, abyste mohli dávat ještě více. Tento princip je zdrojem naděje a povzbuzení a připomíná nám, že naše dávání není nikdy zbytečné.
Boží lid je povolán odrážet Boží slávu, moc a lásku. Máme to od něj přijímat a rozdávat ostatním. Jak jsme přijali, tak máme dávat.