Když čteme počáteční knihy Bible, občas zapomínáme na něco velmi důležitého. Bůh Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slíbil zemi, kde se o ně bude starat. Ale dodržel svůj slib jiným způsobem, než by většina z nás očekávala. Neuvědomujeme si to, protože víme, jak to dopadne. Kdo by si pomyslel, že součástí Božího slibu bude 400 let otroctví v Egyptě? Proto máme pocit, že je těžké Bohu důvěřovat, když neplní své sliby způsobem, jak očekáváme, nebo v čase, který předpokládáme.
Vezměme si za příklad příběh o tom, jak Izraelité konečně dorazili k zemi zaslíbené. Na hoře Sinaj dostali zákon a příkazy ohledně bohoslužby. Věděli tedy, co od nich Bůh chce.
Ten příběh znáte. Do země vyslali 12 zvědů. Zvědové se vrátili a řekli: „Ta země je nádherná! Přetéká mlékem a medem.“ To znamená, že je tam dostatek pastvy pro dobytek a dostatek zeleně a ovocných stromů, a že je tam med. Deset zvědů pak řeklo: „Nemůžeme vytáhnout proti lidu té země, vždyť jsme otroci. Neumíme bojovat. Vraťme se do Egypta. Tam jsme měli česnek, pór, cibuli; tam jsme byli v bezpečí.“
To je zkouška víry.
Řekli bychom, že kdyby Bůh seslal 10 ran a rozdělil před námi moře, věřili bychom mu. Ne, takhle to nefunguje. Bez ohledu na to, co pro nás Bůh udělal, nevěra na nás ulpívá jako saze. Někteří lidé dovolí, aby je Bůh zachránil ze světa, ale nikdy nezačnou chodit ve víře a nevstoupí do všech jeho požehnání.
A co vy? Chce po vás Bůh dnes, abyste mu důvěřovali? Přemýšlejte o tom, co pro vás již udělal. Přemýšlejte o tom, co se píše v Bibli - co udělal pro svůj lid. Bůh je vždy věrný svému lidu.
„Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí. Je nová každé ráno, tvá věrnost je tak veliká! Můj podíl je Hospodin, říká má duše, v něj složím svoji naději. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají. Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení.“ (Pláč 3,22-26)