ZRÁNÍ V MILOSTI BOŽÍ

Náš růst v milosti může být veliký, pokud máme vůli se nechat učit. „Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení.“ (Efezským 4,29-30) Kořen slova, které zde Pavel používá k vyjádření slova poučení je slovo „stavitel domu.“ A toto slovo zase pochází z kořene slova, které znamená „zbudovat“. Zjednodušeně řečeno, kdokoliv se učí, buduje Boží dům.

Pavel nám říká tři důležité věci o slovech, která vyslovujeme:

1. 1. Co říkáme, má sloužit k budování Božího lidu.

2. 2. Co říkáme, má sloužit ostatním, aby se dozvěděli o Boží milosti.

3. 3. Slovy je možné zarmoutit Ducha Svatého.

Když čtu životní příběhy duchovních velikánů minulosti, jsem naprosto usvědčen. Tito zbožní muži a ženy měli nebeskou mysl, studovali Boží slovo, často se modlili a starali se o to, aby rostli v milosti. Na životě těchto lidí mě nezaujala nejvíc jejich oddanost Kristu nebo intenzita jejich modliteb, ale Boží ovoce, které v nich tyto věci vyprodukovaly.

Objevil jsem, že tito duchovní obři mají jedno společné: jejich hlavní starostí bylo růst v milosti čistého srdce, ze kterého poplyne svatá řeč. Kristus varoval své posluchače: „Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.“ (Matouš 4,34-35)

Rostu v milosti, když se rozhodnu žít pro druhé a ne pro sebe. Růst v milosti musí začít v mém domě tím, že manžel či manželka a děti na mně vidí stále větší podobu Krista. Domov se musí stát místem, kde všechny problémy, všechna nedorozumění, překoná moje ochota vzdát se snahy „mít vždy pravdu“.

To, že jsem už nemusel „mít pravdu“, mi pomohlo prožívat moc Boží milosti jako nikdy předtím. Všechny argumenty, všechna takzvaná „práva“ zmizí, když se raději snažíme navzájem se budovat, než abychom se pokoušeli vyhrát nějaký hloupý spor.

Drazí věřící, vyrůstejme v milosti.