„Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.“ (Žalm 4,4) Slovo „oddělit“ v tomto verši vyjadřuje svatost. A to dále ukazuje na něco, co přichází skrze život v Kristu.
V očích světa jsme osobití, zvláštní, podivní. „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrova 2,9)
Petr o dvě kapitoly později odhalil účel naší zvláštnosti a její dopad na okolí. „Když už se s nimi nevrháte do bezbřehé prostopášnosti, je jim to divné a pomlouvají vás. Jednou však musí složit účty Tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé. Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.“ (1. Petrova 4,4-6)
To by vás mělo povzbudit, abyste měli vždy pevný postoj ke spravedlnosti a vaše svědectví aby neztratilo váhu. Od zesměšňujícího, pomlouvačného a krutého světa přijde útlak, ale vy jste byli odděleni samotným Bohem, a jeho záměr zjevuje Duch.
Také dostáváme utěšující ujištění: „Hospodin slyší, když k němu volám.“ (Žalm 4,3) Jako oddělený lid jsme povoláni ukázat Boží slávu, předvést, že existuje něco lepšího, lišícího se od všeho, co svět nabízí.
David svědčil o Hospodinu: „Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.“ (Žalm 4,8) David tím říkal, že má v Bohu větší poklad, než všechno bohatství, které kdy lidé mohli vlastnit.
Člověku zvyklému na hojnost může chybět opravdová, hluboce zakořeněná radost, ale pro zvláštní a oddělené Boží dítě je radost neustálou realitou. Jako Boží lid jsme v srdci naplněni radostí, aniž bychom se trápili tím, co nám chybí.
Modlíme se, aby hladový čekající svět na nás viděl odlišnost, a aby také našel radost v Bohu naší spásy.
Z knihy Garyho Wilkersona: The Altar of Our Hearts - An Expository Devotional on the Psalms. Adaptováno.