Když Bůh začíná konat nové dílo, vylévá na svůj lid ducha horlivosti. Už nemůžeme být nadále duchovně líní, samolibí, nonšalantní a v pohodě. Musíme se stát zapálenými, plnými žáru a touhy po Kristu a cítit hloubku i vážnost Božího díla. Dnes si Bůh vychovává lid nenávidící hřích a třesoucí se před jeho Slovem. Jeho pozůstatek lidu musí slyšet svaté proroky a věřit jim. Nesmí váhat a stávat se vlažným; místo toho, jak plynou dny, musí růst ve vážnosti k Bohu.
Zamysli se nad horlivostí Ezdráše. Důkladně se podívej na jeho horlivost proti všemu, co zraňuje Boha, a uvidíš jeho jednoznačný odpor k přitakání světskému životu „Když jsem tu zprávu uslyšel, roztrhl jsem svůj šat i řízu, rval jsem si vlasy i vousy a seděl jsem jako omráčený. Tu se ke mně shromáždili všichni, kdo se třásli před slovy Boha Izraele pro zpronevěru přesídlenců. Ale já jsem seděl jako omráčený až do večerní oběti“ (Ezdráš 9:3-4).
Jaký je to výjev! Ezdráš seděl jako hromada zbožného zármutku trhaje si vlasy i vousy „pro zpronevěru přesídlenců“ (verš 4). Jeden za druhým, všichni s třesoucím srdcem, se shromáždili kolem něho. Bůh měl pouze jednoho muže, který se hanbil nad hříchem – a jeho prostřednictvím vzniklo tělo truchlících.
„Zatímco se Ezdráš modlil, vyznával hříchy a v pláči se před Božím domem vrhl k zemi, shromáždilo se k němu z Izraele převeliké shromáždění mužů, žen i dětí a lid se dal do usedavého pláče“ (Ezdráš 10:1).
Celá domácnost Božího lidu se cítí být v pohodě vůči světu, avšak mnozí z vás volají po svatosti a oddělenosti! Cítíte Boží zármutek nad hříchem a rdíte se zahanbením. Víte, že je na čase brát vážně chození s Bohem.