DYCHTIVOST PO PRAVDĚ

„Protože ona [královna jihu] přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun“ (Matouš 12:42). 

Všichni si dnes musíme položit rozhodující otázku: Je-li uprostřed nás Ten větší než Šalomoun, mohl by nás zanechat zmatené? Je-li jeho moudrost vždy dostupná, hledáme ji se stejnou touhou jako ta královna hledala moudrost Šalomounovu? 

Bůh v současné době stále hovoří ke svému lidu. A mluví stejně jasně jako ve Starém Zákoně nebo k apoštolům nebo k rané církvi. A přesto musíme poznat, že Bůh si vybírá, že bude mluvit pouze k těm, co mají uši k slyšení. Znázorním vám to. 

Marek 4:2 nám říká, že Kristus „učil je [zástupy] mnohému v podobenstvích.“ Potom Ježíš řekl podobenství o rozsévači rozsévajícím semeno na poli. A když skončil, zástupy nic nechápaly. Divily se: „Kdo je ten rozsévač, o němž mluvil? A co znamená to semeno? A všechna ta řeč o ptácích, démonech, trní, dobré půdě – o čem to mluvil?“ 

Ježíš jim to nevysvětlil. Místo toho, jak říká Písmo, „Řekl: Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (4:9). Pouze učedníci a několik dalších, pouhá hrstka, chtěla odpovědi. Proto přišli k Ježíši a ptali se ho na význam toho podobenství: „Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství“ (4:10). Potom Kristus vynaložil více času, aby jim vše podrobně objasnil (viz 4:14-20). 

Vidíte, co se zde odehrálo? Ježíš poskytl zástupům zjevení pravdy, slovo přímo z Božích úst, a přece je zmátlo. Asi se divíte: „Proč Ježíš to podobenství neobjasnil lépe?“ Odpověď se nachází v téže kapitole o něco dále: „Bez podobenství k nim nemluvil“ (4:34). Věřím, že Ježíš říkal: „Chcete-li rozumět mému slovu, budete muset na mě naléhat, abych vám odpověděl. A musíte přijít stejně jako ta královna: s dychtivostí po pravdě, která vás osvobodí. Dám vám veškeré potřebné zjevení. Musíte ale přijít ke mně s naléháním a otevřenýma ušima.“