Hledání správné církve na špatných místech!
Pokud existuje jedna společná stížnost, kterou slyším z úst křesťanů shodně po celém světě, pak je to tato: „Nikde nemohu najít tu správnou církev! Potřeboval bych najít místo, kde by bylo slouženo mé rodině – kde bychom mohli slyšet opravdové slovo z nebe, a kde by mé děti mohly růst a učit se spravedlnosti. Ale stále nemohu takovouto církev najít!“
V uplynulých pěti letech jsme byli zaplaveni takovouto stížností od tisíců čtenářů. Mnozí nám napsali: „Kamkoli přijdu, jsou církve plné podvodů, pošetilství, šovinismu – všech druhů odvrácení se od evangelia. Všechna kázání, která jsem slyšel, byla povrchní a bohoslužby byly mrtvé. Pokaždé jsem odcházel tak prázdný a nenaplněný.“
Další stížnosti jsou: „Náš pastor neustále zavádí do církve nové věci – nové metody evangelizace, novou hudbu, všechny nové druhy probuzení. Nyní se naše církev tříští díky jeho neustálému hledání nových metod!“
Samozřejmě, že mezi těmito smutnými příběhy existují i výjimky. Někteří čtenáři mi píší: „Děkuji Bohu za našeho pastora. Tráví mnoho času na kolenou – a pokaždé když káže, přináší nám oheň z nebe. Bůh naší církvi mocně žehná!“
Je to žalostné, dnes je bohužel jen málo duchovních pomazáno Duchem Božím. Mohou vyprávět dobré příběhy nebo jejich kázání prokládat humorem, ale nemohou nabídnout svěží slovo z nebe, protože netráví čas s Pánem o samotě. Výsledkem je všeobecný hlad po pravdivém slově Božím.
Pokud máte problém najít správnou církev, mám pro vás dobrou i špatnou zprávu. Nejprve tu špatnou zprávu: Nikdy nenajdete správnou církev – tu nejlepší, Bohem požehnanou církev – dokud ji nezačnete hledat na správném místě.
Nyní ta dobrá zpráva: Bůh nám ve svém Slově jasně zjevuje, kde najdeme svatou, požehnanou církev. Ve skutečnosti doufám, že vám tímto zvláštním poselstvím ukáži, kde ji můžete najít.
Jeremiáš tuto církev našel „…když byl ještě ve vazbě v nádvoří stráží…“ (Jeremiáš 33:1)
Zatímco byl Boží prorok Jeremiáš uvězněn, na Jeruzalém padla zkáza. Pro starozákonní církev představovalo město Jeruzalém střed uctívání Boha. Jeruzalém byl posvátným místem, naplněným Boží slávou, kde sloužili Duchem pomazaní proroci a posvěcení kněží.
Ale teď byl Jeruzalém plný nemocí a smrti, přeplněn falešnými proroky a byl duchovně mrtvý. Byl jsi jedním ze zbytku svatých, kteří vydrželi, přestože nikde nemohli najít byť jediný dům, ve kterém by uctívali Boha, a ani jediného, Bohu odevzdaného pastora. Co bylo kdysi svaté a požehnané, bylo zpustošené.
Při pohledu na tuto strašnou scénu bylo Jeremiášovo srdce zlomené. V předešlé kapitole Bůh Jeremiášovi řekl, že Jeruzalém je nyní bezbožný a že od něj „odvrací svou tvář.“ Varoval: „Už se nemohu více dívat na to, co se děje s mojí církví. Na všechno to lidské modlářství a pošetilost – všechna ta nová hnutí se mi protiví. A tak spálím všechno, co je z těla a ne ze mne!“ (porovnej Jeremiáš 32:29).
Jeremiáš odpoutal svoji pozornost od zaslíbení, která dal Bůh svému lid, a zaměřil se na zkázu kolem sebe. Mohl si i nadále zoufat, ztrácet svůj čas bloumáním a ještě více se utápět v beznaději. Mohl si také pomyslet: „Nemá to smysl – Bůh od nás odvrátil svou tvář. Nezůstal jediný dům, který by uctíval Boha!“
Ale pojednou Bůh začal ke svému proroku promlouvat: „Padni na kolena, Jeremiáši! Nechť se tvé srdce ke mně modlí. Tys uvěřil tomu, že zde nic z mé církve nezbylo? Ale ukáži ti velké věci, které zamýšlím s mým lidem!“ (čti Jeremiáš 33:3).
Pokud dnes chtějí křesťané najít správnou církev, pak správné místo, kde začít – je modlitba! Nikdo, nikdy nenajde správnou Boží církev tak, že objede celý svět autobusem, vlakem nebo letadlem. Do jeho církve se nedostaneme žádnými moderními cestovními prostředky. Jedinou spolehlivou mapou, která nás tam může dovést, je upřímná osobní modlitba!
Bůh Jeremiášovi zjevil úžasná Boží zaslíbení, týkající se věčného svatého kněžstva!
Bůh upadající církev v Izraeli již varoval: „Nevyléčitelné je tvé poranění, bolestná je tvá rána… nehojí se, nezaceluje… ranou nepřítele jsem tě ranil pro tvé nesčíslné hříchy“ (Jeremiáš 30:12–15). Jinými slovy říkal: „Můj lid se octnul v takové zkáze a tak blízko smrti, že jeho stav je nevyléčitelný!“
Dnes je církev Ježíše Krista ve stejně špatném stavu jako tehdy. K tomuto závěru jsem dospěl po shlédnutí několika videokazet z takzvaných „probuzení“ a z konferencí, které mi poslali upřímní věřící z celé země. Píší mi: „Bratře Davide, neuvěříš tomu, jaké rouhání uvidíš na této kazetě.“
Vždy jsem si v duchu pomyslel: „Přeci to nemůže být tak hrozné.“ Ale když jsem si přehrával ty videokazety, bylo to mnohem horší, než před čím mě varovali. Falešní proroci a veksláci, kteří ze sebe chrlili vztek a rouhavý výsměch, vedli Bohoslužby. Zamyslete se nad následujícími scénami z různých shromáždění:
- Jeden úspěšný učitel tvrdil svým posluchačům, že je zbytečné dávat peníze chudým. Místo toho, říkal: „Dejte své peníze požehnaným. Stejně tak bude na oplátku požehnáno vám!“
- Muž s psím obojkem lezl po čtyřech, štěkal jako pes, zatímco sbor zpíval: „Půjdu tam, kam mne povede.“ Vedoucí nazvali tuto demonstraci – Duchem vedená poddanost!
- Lidé v sále běhali dokola, zatímco chválící skupinka zpívala písničku „Běhej za penězi“. Patrně čím rychleji běháš, tím více ti bude finančně požehnáno.
Když jsem sledoval tyto záběry, můj duch ve mně křičel: „Ach, Pane – tohle je rouhání! Pastýři a ovečky jsou úplně zaslepeni! Jak vůbec můžeš přinést uzdravení do tak očividného znesvěcování tvé práce? Ta rána v tvé církvi se zdá být nezhojitelná!“
Samozřejmě že Pán odvrátí svou tvář od všech těch pošetilostí a výsměchů. Ale nikdy se neschová před těmi, kteří se s ním setkávají v modlitbách. Pán zbožnému Jeremiášovi řekl: „Hle, jeho ránu zahojím a vyléčím, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy“ (Jeremiáš 33:6).
Toto byla úžasná slova! Bůh říkal prorokovi: „Věř tomu nebo ne, Jeremiáši, uzdravím svůj lid. Ve skutečnosti jej uvedu do hojného pokoje a pravdy! Právě se chystám přinést mu s novým slitováním velké očištění. A má církev se znovu stane místem radosti a opravdového chválení, kde bude každé otroctví zlomeno!“
Poté dal toto nádherné smluvní zaslíbení: „Toto praví Hospodin zástupů: Na tomto místě, které je v troskách, bez člověka a bez dobytka, i ve všech jeho městech budou opět nivy pastýřů, kde budou s ovcemi odpočívat“ (Jeremiáš 33:12). Říkal: „V každém městě ustanovím zástup Božích kněží. Oni mi budou sloužit v pravdě a budou odpočívat s mými ovcemi!“
V každém městě nebo městečku, ať v horách nebo v údolích, na severu nebo na jihu, by měla být „salaš“ – takový přístřešek pro stádo s pastýřem, který na něj bude dohlížet. A „…ovce budou opět procházet pod rukama toho, který je počítá, praví Hospodin“ (Jeremiáš 33:13). Tento verš hovoří o důvěrném a osobním zájmu o každou ovci. Bůh říkal: „Tito Boží kněží se budou osobně starat o mé lidi!“
Pán shrnul svá požehnání týkající se obnovy svého lidu slovy: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil o domě Izraelově a o domě Judově“ (Jeremiáš 33:14). Toto „dobré slovo“ zní příliš dobře na to, aby to byla pravda. Nejenže Bůh očistí svou církev a obnoví svůj lid, ale rovněž mu dá Boží pastýře!
Pouze sám Pán může vykonat takovýto úžasný čin. Žádný evangelista, učitel, ani žádné hnutí toho nemůže dosáhnout. Stane se to jenom skrze Boží zaslíbení!
Věřím tomu, že zaslíbení, která dal Bůh Jeremiášovi, se týkala dnešních dní!
„V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost“ (Jeremiáš 33:15). O kterých „dnech“ Bůh mluví? Mluví o čase, kdy se tato vize naplní. A co nazývá tím „spravedlivým výhonkem,“ o kterém se zmiňuje? Není to nikdo jiný, než Pán Ježíš Kristus!
Drahý, Bůh naplnil tuto vizi skrze smrt a vzkříšení svého syna Ježíše Krista. On ustanovil svou církev, jejíž jméno není ani baptistická, ani letniční a ani žádná jiná, ale jednoduše „Pán… naše spravedlnost“ (Jeremiáš 33:16).
Zde je již ta nejbáječnější zpráva ze všech. Bůh řekl o této církvi „…budu mít jméno k veselí, chvále a oslavě mezi všemi pronárody na zemi, až uslyší o všem dobru, které pro svůj lid učiním. Budou se chvět strachem a rozčilením pro všechno to dobro a pro všechen pokoj, který svému lidu zjednám“ (Jeremiáš 33:9).
Doslovný význam posledního verše je: „Měli by se třást, být rozrušeni a naplněni bázní a strachem před Bohem.“ Bůh říkal: „Udělám něco tak ohromujícího, tak samozřejmě naplněného mým hojným pokojem a pravdou, že se lidé budou chvět strachy.“
Ale co by mohlo být příčinou toho strachu a chvění? Mohla by to být zpráva o přicházejícím soudu? Zvěstování zákona? Projev Božího hněvu? Ne! Všechen strach a chvění přijde skrze odhalení Boží laskavosti! Mohlo by to být vyjádření nezaslouženého požehnání, které dává svým lidem spolu s hojností pokoje a odpočinku.
Copak kdy zaslíbení uzdravení, odpuštění a zaslíbení svatých pastýřů učinilo Boží lid lehkomyslným?
Když Pán slíbil svému lidu, že se stane skrze víru jejich spravedlností, začali najednou Izraelité žít lehkomyslně, snižujíce jeho standardy svatosti? Ne, vůbec ne. Boží zaslíbení pokoje a odpočinku je spíše roztřásla strachy!
Ve 4. kapitole Marka vidíme obraz onoho svatého chvění. Když rozbouřené moře ohrožovalo životy učedníků, Ježíš pohrozil větru a moři, řka: „…‚Zmlkni, utiš se!‘ I ustal vítr a bylo veliké ticho“ (Marek 4:39). Jak na to učedníci reagovali? Písmo říká: „Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: ‚Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?‘“ (verš 41).
Proč se tito lidé tak nesmírně báli? Nebylo to kvůli ostrému pokárání od jejich učitele. Bylo to proto, že utišil bouři a nastolil pokoj a klid. Zakrátko se chvěli před Kristovou laskavostí, s jakou ukázal na jejich malověrnost nehodnou jeho následovníků.
Tak jak Bůh způsobí bázeň a chvění ve své církvi posledních dnů? Přijde to skrze hrozivou zprávu o odsouzení, nebo nějakou jinou formu dogmatizmu? Ne, rozhodně ne! Boží lid se bude chvět úžasným odhalením nového zaslíbení!
Až zjistíme, že v nás žije a pracuje jeho Duch, aby nás připravil jako Kristovu nevěstu, budeme se chvět. Budeme se vzpouzet: „Cože? Pán ve mně pracuje, i když mám takové problémy, úpadky a zlozvyky? Působí na mě, abych konal jeho vůli, činí mě svatým, bezúhonným a vyzařujícím jeho světlo do světa?“ Svatou bázní budeme pokořeni!
Nehledáte právě toto ve své církvi?
A co všichni ti Boží pastýři a stáda, která osídlí každé město?
Možná jsi překvapen: „Říkáš, že Bůh ospravedlní církev od všech falešných doktrín o prosperitě a falešných, úplatných pastýřů?“ Ne, toto vůbec netvrdím. Ve skutečnosti bude podle starozákonního proroctví v církvi stále líné a kompromisy činící Elího kněžstvo. Říkáme tomu Ebjátarova služba, podle kněze, který obvinil Davida – a toto je naprostý příklad služby z těla!
Možná se rovněž podivíš: „Kde jsou všichni ti Boží pastoři, které nám Bůh zaslíbil? Kde pastorují? Říkáš, že můžeme najít jejich pravé církve v každém městě nebo vesnici?“
„Nechápu, jak by kdy Bůh mohl najít dostatek svatých, oddaných služebníků, aby je ‚usadil‘ na každém místě. Na světě neexistuje ani dostatek biblických škol a seminářů, které by jen začaly naplňovat toto neuvěřitelné proroctví. Vím, že Pán pozvedá zástup mladých Božích služebníků. Ale je jich samozřejmě nedostatek. Tak kde je to četné kněžstvo?“
Odpověď na tuto otázku najdeme v pokračování příběhu proroka Jeremiáše. Bůh říká prorokovi: „Jak je nesčíslný nebeský zástup a nezměřitelný mořský písek, tak rozmnožím potomstvo Davida, svého služebníka, i lévijců, kteří mi slouží“ (Jeremiáš 33:22). Říkal: „Dám ti toto zaslíbení. Znásobím svaté kněžstvo, které bude pást mé rostoucí stádo!“
Odpověď na to, jak to Bůh provede, najdeme v knize Zjevení: „Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce…“ (Zjevení 1:5–6). Bůh nás všechny učinil jeho kněžstvem! Každý, kdo byl obmyt Ježíšovou krví, je členem jeho královského kněžstva.
Apoštol Petr nám to opakuje v 1. Petrově 2:5: „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista“ (1. Petr 2:5). Bůh nás povolal za své kněžstvo, abychom mu sloužili!
Víte, Pánovo pojetí „církve“ se tak liší od našeho. My chápeme církev jako službu pro lidi, jako místo, kde jsou uspokojovány duchovní, fyzické a emocionální potřeby Božího lidu. Ovšem, to všechno je součástí církve. Ale podle Písma opravdová církev slouží především Ježíši Kristu. Podle Božího pojetí je církev kterékoli místo, kde se slouží Pánu!
Ten rozdíl je zobrazen ve 44. kapitole Ezechiele. V následující pasáži Pán popisuje službu orientovanou na člověka:
„Budou v mé svatyni jen přisluhovat dozorem při branách domu, budou přisluhovat v domě, budou pro lid porážet zvířata k zápalné oběti a k obětnímu hodu, budou stát před lidem, aby mu přisluhovali. Ustanovil jsem je, aby drželi stráž při domě a konali veškerou službu při všem, co se v něm koná.“ (Ezechiel 44:11,14).
Podle této pasáže dělali kněží všechno, co pastor dělat má. Kázali, radili, sloužili lidem a naplňovali jejich potřeby. Viděno neduchovním zrakem – vypadá to, jakoby jejich služba tvořila dobrou a pevnou církev.
Ale ve skutečnosti tato služba dávala lidem to, co žádala jejich těla: „Protože přisluhovali před jeho hnusnými modlami a jejich nepravost byla izraelskému domu k pádu, protože jsem pozvedl proti nim ruku k přísaze, je výrok Panovníka Hospodina. Ponesou svoji nepravost“ (Ezechiel 44:12).
Tito falešní pastýři neměli slovo od Boha. Ve skutečnosti Bůh řekl, že je jejich nepřítelem! „Nepřistoupí ke mně, aby mi konali kněžskou službu; nepřistoupí k mým svatým darům, natož k velesvatým a ponesou hanbu za ohavnosti, jichž se dopouštěli“ (Ezechiel 44:13).
Bůh nám prostě říká: „Můj lid touží po falešných prorocích! Nechtějí poslouchat spalující poselství evangelia a vydat své hříchy. Tak jim dám takové pastýře, které chtějí. Ustanovím pastory, kteří budou sloužit jejich modlářským touhám a žádostem!“
Ptám se vás – Co hledáte v církvi?
Možná hledáš církev, která bude v neděli vyučovat tvoje děti. Anebo hledáš opravdové společenství. Třeba hladovíš po dobré chvále a bohoslužbě nebo se snažíš naplnit nějaké hluboké potřeby ve svém životě.
Pokud se tě něco z toho týká, mám pro tebe velmi těžkou otázku. Svěřil bys sebe a svou rodinu do rukou Ebjátarovu kněžstvu – službě, kterou Bůh zavrhnul, jen abys naplnil své potřeby? Podrobil by ses kázání takového pastýře, kterého Bůh označil za modloslužebníka?
Vyslyš toto slovo o opravdové Boží církvi: Bible říká, že jsi byl vybrán za královského kněze, který má sloužit Pánu. A to je pravda – ty máš být pastýřem, služebníkem a knězem. A opravdová církev má vzejít z tvého domu!
Bible říká, že každý věřící byl povolán do Božího Sádokova kněžstva:
„Avšak lévijští kněží Sádokovci, kteří drželi stráž při mé svatyni, když Izraelci zbloudili ode mne pryč, ti se budou ke mně přibližovat, aby mi přisluhovali, a budou přede mnou stávat, aby mi přinášeli tuk a krev, je výrok Panovníka Hospodina. Ti vstoupí do mé svatyně a ti se přiblíží k mému stolu, budou mi přisluhovat a držet stráž“ (Ezechiel 44:15–16).
Nemusíš chodit do biblické školy, aby ses stal Božím královským knězem. Nemusí ti na zdi vyset osvědčení o vysvěcení za kněze. Každý, kdo byl obmyt Ježíšovou krví, byl vyvýšen jako kněz sloužící Pánu!
Vyrůstal jsem v rodině, která zachovávala něco jako „rodinné bohoslužby.“ Můj otec věřil, že verš v Židům, který nabádá křesťany, aby nezanedbávali společná shromáždění, platí rovněž pro rodiny. Proto jsme nesměli zmeškat rodinnou bohoslužbu.
Každý den jsem si se svými sourozenci a s přáteli hrával venku. Ale když se přiblížil čas naší rodinné bohoslužby, rodiče na nás volali „modlitební čas“ a všichni v okolí věděli, že Wilkersonovi mají rodinnou bohoslužbu.
Můj otec se hrdě ujal role kazatele a pastýře v našem domě. A co ty? Zkoumal jsi své srdce, jestli také nemáš být kazatelem ve své rodině? Stěžuješ si, že nemůžeš najít dobrou církev – takovou, která by tě probudila a pohnula tebou, takovou, která by sloužila tvým dětem. Ale stal ses už duchovním prostředníkem mezi Pánem a těmi, které miluješ?
V Písmu jsme už viděli, že opravdová Boží církev je tam, kde věřící slouží Pánu. A že musí být především ve tvém domě. Apoštol Pavel nám vypráví o Prisce a Akvile, „…církev… je v jejich domě“ (Římanům 16:5).
Ještě mnoho křesťanů chodí domů a usedá k uřvaným televizím. Nakupují, dokud nepadnou. A dávají Kristu jen málo času, pokud mu vůbec nějaký čas dávají. Nikdy se nemodlí. Nikdy se neuzavřou do své modlitební komůrky, aby hledali Pána nebo aby se přimlouvali za své manžele/manželky a děti. Ještě si stěžují, že nemohou najít tu správnou církev!
Nezáleží na tom, že v domě není manžel nebo otec, který by kázal. Můžeš být svobodnou matkou nebo svobodným mužem nebo ženou. Nezáleží na tom, kým jsi, Bůh říká, že jsi královským knězem a jsi povolán, abys mu sloužil!
Možná můžeš říct: „Ale já už jsem tu správnou církev našel. Každý týden se tam setkávám s Pánem. Naslouchám Božím kázáním a účastním se báječného uctívání. Jsem v církvi spokojen.“
Raduji se z toho spolu s tebou. Ale pokud vidíš církev pouze jako své místní společenství, tak jsi stále nenašel tu správnou církev. Bohem požehnaná, opravdová církev je tam, kde žiješ – ve tvém domě, v práci, na cestě do práce. Je všude tam, kde Boha hledáš, uctíváš a kde mu sloužíš!
Pokud nesloužíš Pánu doma, tak je z tebe Ebjátarův kněz. Jsi zaměřen pouze na své osobní potřeby a nenajdeš tu správnou církev, pokud se nezavřeš do své skryté modlitební komůrky. Najdeš ji tak, že věnuješ Ježíši dostatek času – tím, že uspokojíš jeho touhu po společenství s tebou!
Pokud se tvůj dům stane církví, naplní se všechny tvé nejhlubší potřeby – ne lidskou silou, ale nadpřirozenou silou tvého Otce v nebesích. A potřeby tvých dětí se rovněž naplní – všechno proto, že ve své modlitební komůrce budeš mít důvěrný vztah s Duchem svatým!
Potom můžeš jít do kterékoli církve, nehledě na to, jak mrtvou se může zdát. Proč? Protože se tam můžeš spojit s ostatními Sádokovými knězi! Pán má všude své hladové služebníky – a nadpřirozeně tě dovede k těm, kteří mají stejný hlad po službě.
V poslední době jsem měl tu příležitost sloužit pastorům z několika východoevropských zemí. Několik let za vlády komunistů bylo zakázáno navštěvovat církve. A tak často malé skupinky věřících chodily několik desítek mílí do lesa jen proto, aby tito lidé měli společné obecenství. Tyto skupinky neměly oficiální pastory nebo starší. Oni věděli, že všichni jsou Pánovi kněží.
Slyšel jsem také o věřících, kteří byli někdy roky uvězněni v celách a jediným společenstvím jim bylo to s Pánem. Jeden křesťan byl 25 let bez kontaktu s jinými věřícími. Ale vždy po probuzení strávil hodinu v církvi, protože naplňoval Ježíšovu touhu po společenství s ním.
Drahý, kněžstvo, o kterém prorokoval Jeremiáš, je všude. Skládá se ze zástupů lidí hladovějících po Bohu, kteří věří v Otcovo zaslíbení. Toto zaslíbení jim dává hojný pokoj a pravdu. A oni na to odpovídají tím, že jsou věrní ve službě Pánu – a začínají s ní ve svých domovech!