HORA PŮSOBÍCÍ JAKO PŘEKÁŽKA

Od samého počátku Bůh vyhledával lidi, kteří budou před Ním žít beze strachu. Chtěl, aby tělo, duše i duch Jeho dětí spočinuly v plné důvěře v Jeho zaslíbení. Bůh to nazval „vejitím do Mého odpočinutí.“ Tudíž vedl svůj lid neúrodnou pouští bez vody, potravy či jiného zdroje obživy. Dal Izraelcům pouze slib, že se o ně postará. Řekl jim to jednoduše: „Věřte ve Mně.“ Povolal je, aby v Něho vložili veškerou svou důvěru, že pro ně učiní nemožné.

Podle autora epištoly Židům tehdy Boží lid nikdy do Božího odpočinutí nevešel, protože nedůvěřovali v Jeho zaslíbení (Židům 3:11).

V oddíle o fíkovníku se Ježíš zmiňuje o bezejmenné hoře:

„Kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít“ (Marek 11:23).

Ježíš říkal svým učedníkům stejně, jako říká dnes nám: „Nevíra ve vašich srdcích je jako bránící hora, kterou nelze pohnout. Pokud nebude vypuzena, nemohu s vámi jednat.“

Je nepopiratelné, že Ježíš v jistém městě nemohl činit zázraky kvůli nevíře tamních lidí:

„A tak neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru“ (Matouš 13:58).

Totéž platí pro dnešní Kristovu církev: kdekoli je nevěra, tam On nemůže jednat. Nevěra je vždy horou bránící plnosti Božího zjevení a požehnání Jeho dětem.