HOSPODINOVA PŘÍZEŇ

Zatímco pronáším toto kázání v církvi Spring Church v Colorado Springs, v církvi Times Square Church v New York City káže jeden mladík. Rok byl bezdomovcem, ztraceným, zraněným, zlomeným a alkoholikem.

NENÁVIDÍM TUTO CÍRKEV

Jedno nedělní ráno se zatoulal do církve Times Square Church a usedl na sedadlo v zadní řadě nejvyvýšenější části balkonu. Bohoslužbu opouštěl s nespokojeným brbláním: „Nenávidím tuto církev. Už se sem nikdy nevrátím!“ Ale vrátil se a opět odcházel se slovy: „Nenávidím tuto církev. Už se sem nikdy nevrátím.“

Vracel se však – třetí neděli, čtvrtou neděli, pátou neděli, a znovu a znovu. Dokonce ty neděle spočítal – bylo jich 52 – a konečně místo slov: „Nenávidím tuto církev, už se sem nikdy nevrátím,“ řekl: „Miluji Ježíše a potřebuji Ho ve svém životě.“ Tento mladý bezdomovec žijící na lavičce v newyorském parku přistoupil k oltáři a dal svůj život Ježíši.

VYKOUPEN, OBNOVEN, ZAHRNUT PŘÍZNÍ

Poté byl poslán na odvykací léčbu, kde se zjistilo, že má výjimečnou inteligenci. Po skončení odvykací léčby byl poslán do biblické školy, kde během dvou let dokončil se samými jedničkami čtyřleté studium.

Potom byl poslán do semináře, aby se věnoval tříletému magisterskému studiu teologie. Jeho brilantnost ho opět popohnala, a tak to tříleté studium dokončil za osmnáct měsíců. Požádali jej, aby zůstal a stal se profesorem, on však odvětil: „Ne, já jsem pastor.“

Dnes je zaměstnán v církvi Times Square Church a káže o Boží slávě. Taková je Hospodinova přízeň.