JAKÝ JE VLASTNĚ BŮH?

Ve Starém zákoně ho Boží lid znovu a znovu opouštěl, a přece je Bůh pokaždé obnovil a neuvěřitelně jim žehnal. Hospodin měl plné právo s Izraelity skoncovat a opustit je, zůstával jim však stále věrný. Nehemjáš shrnuje tuto úžasnou pravdu o Boží povaze:

„Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé … Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval. … Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný“ (Nehemjáš 9:28, 31).

Tento aspekt Boží povahy znal i prorok Izajáš. Stejně jako dříve Mojžíš, kázal také Izajáš o Božím soudu za hřích. Hovořil o temných dnech zoufalství, které přicházejí na ty, kdo žijí v neustálé vzpouře. Přesto se Izajáš uprostřed svých nejpřímějších zpráv zastavil, aby vyhlásil:

„Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství“ (Izajáš 63:7).

Kamkoli se Izajáš ohlédl, všude v Izraeli viděl sklouzávání k hříchu a k odpadnutí. Navzdory tomu se ale podíval do svého srdce a připomněl si zjevení Boha; jaký je vlastně Bůh. A začal Boha chválit za jeho věrnost: „Hospodine, vzbouřili jsme se proti tobě a odvrátili se od tvého Svatého ducha. Zachraň nás opět ve svém velikém slitování. Probuď v sobě soucit s námi. Vždyť jsi plný milosti.“

Prorok Joel později pronášel hrozná varování, avšak i když prorokoval o obrovském zemětřesení a zatmění slunce i měsíce, náhle začal mluvit o Boží milující povaze:

„Navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný“ (Joel 2:13).