JAK VYPADÁ BEZÚHONNÉ SRDCE

Víš o tom, že je možné chodit s Pánem a mít bezúhonné srdce? Pokud hladovíš po Ježíši, již se zřejmě pokoušíš – s upřímnou touhou – toto Pánovo nařízení poslechnout.

Chci tě povzbudit; je to možné, jinak by nám Bůh takové povolání nedal. Mít bezúhonné srdce je součástí života víry od doby, kdy Bůh promluvil k Abrahamovi: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!“ (Genesis 17,1)

Ve Staré smlouvě vidíme, že někteří uspěli. David, například, se rozhodl ve svém srdci poslechnout Boží nařízení být bezúhonný. Řekl: „Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě.“ (Žalm 101,2)

Když se snažíme uchopit pojem bezúhonnost, nejprve musíme porozumět, že bezúhonnost neznamená bezhříšnost a bezchybnost. Bezúhonnost v Pánových očích je něco zcela odlišného. Znamená plnost a zralost.

Hebrejský a řecký význam slova bezúhonnost v sobě zahrnuje upřímnost, která je bez poskvrny a vrásky, označuje naprostou poslušnost. Znamená dokončit to, co člověk začal, dotáhnout to až do konce. John Wesley tento koncept bezúhonnosti nazýval „neustávající poslušnost.“ Jedná se o to, že bezúhonné srdce je srdcem, které zareaguje. Rychle a zcela oddaně odpovídá na veškeré Pánovo namlouvání, šepot i varování. Takové srdce vždy řekne: „Mluv, Pane, tvůj služebník slyší. Ukaž mi cestu a já se po ní vydám.“

Bezúhonné srdce křičí spolu s Davidem: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ (Žalm 139,23-24)

Bůh vskutku zkoumá naše srdce; on řekl Jeremiášovi toto: „Já Hospodin zpytuji srdce.“ (Jeremiáš 17,10) Hebrejský význam této fráze je „pronikám a provádím hloubkový průzkum.“

Bezúhonné srdce chce, aby Duch svatý přišel a propátral naše nitro, aby prosvítil všechny skryté části – prozkoumával, vystavil světlu a odstranil vše, co se nepodobá Kristu. Naproti tomu ti, kteří schovávají hřích, nechtějí být usvědčováni, zkoumáni ani vyzkoušeni.

Bezúhonné srdce touží po něčem více než jen po bezpečí a přikrytí hříchu. Usiluje o to, aby bylo vždy v Boží přítomnosti, setrvávalo v obecenství. To znamená hovořit s Pánem, být v jeho příjemné blízkosti, hledat jeho tvář a poznávat jeho přítomnost.