Jak to zvládneme?

Mnoho křesťanů vstává každé ráno, jen aby čelilo nepopsatelným problémům – fyzické bolesti, citovému trápení, finančním těžkostem. Mnozí jsou tak bombardováni trápením za trápením, jsou plní úzkosti: „Je toho všeho na mne mnohem víc, než kolik zvládnu. Mé problémy jsou všude kolem, aby mě zničily. Nemám sílu, abych s těmi věcmi dál bojoval. Jak to kdy zvládnu?“

Naše služba dostala mnoho dopisů od svatých, kteří denně snášejí extrémně těžké okolnosti. Nedávno jsme já a moje žena strávili den čtením některých z těchto dopisů:

  • Jedna Boží žena napsala: „Jsem vdaná více než 35 let a jsem babičkou. Ale nyní se má rodina začíná rozpadat kvůli cizoložství mého manžela. Byl naplněn Duchem a často používán Pánem. Ale nyní je z něj roztrpčený děvkař, plný pozdního chtíče. Prosím, modlete se za mě. Vyhnal ze mě všechnu lásku a já jsem tolik nešťastná.“

    Mrak utrpení obklopil život této ženy. Stále miluje svého manžela a chce, aby se vrátil domů, ale on z ní odčerpal všechny city. Často si říká: „Ó, Bože, tohle mě zničí. Myslím, že to již déle nevydržím. Jak mohu dál fungovat?“

  • Jiná drahá žena napsala: „Již více než sedm let mám vysilující střevní problémy. Můj manžel je také hodně nemocný. Naše finance jsou v hrozném stavu, přestože jsme nikdy neutráceli za zbytečnosti. A navíc můj 89 letý otec umírá na rakovinu. Prosíme vás, modlete se za nás.“

    Každý den musí tato žena čelit umírajícímu otci, nemocnému manželovi, nepřekonatelné fyzické bolesti a finančním nočním můrám. Přemýšlím, jak často vykřikuje: „Pane, tito nepřátelé jsou na mě příliš silní. Jak může slabá, bezmocná osoba jako já pokračovat? Jak to mám zvládnout?“

  • Pastor z Tennessee napsal: „Loni v červenci jsem prodělal radikální chirurgický zákrok mé prostaty, která byla plná rakoviny. Lékaři také odstranili svaly, které řídí mou schopnost udržet moč. Věří, že odstranili všechnu rakovinu, ale jisti si být nemohou. Také mám cukrovku a žaludeční vřed. Mohli byste se za mě, prosím, modlit?

    Jak gigantickým nepřátelům čelí tento muž každý den! Žije v hrůze, že některý nádor zůstal. A musí snášet bolesti diabetes a vředového žaludku. Přemýšlím, jak často se ptá: „Jak tomu budu dál čelit? Jak to zvládnu?“

  • Starší sestra v Pánu napsala: „V březnu mi bude 81 let, mám artritidu a cukrovku. Moje záda a nohy jsou slabé a sotva chodím. Protože žiji sama, musím zastat domácí práce. Nemám moc peněz ani žádné žijící příbuzné. Prosím, modlete se za mě.“

    Představuji si tuto bolestí ovládanou ženu, která každé ráno s námahou vstává, bojuje, aby uvařilo jídlo, s namáhavým úsilím udržuje svůj dům v pořádku – to vše bez jakékoliv pomoci od kohokoliv. Musí si někdy říkat: „Jak zvládnu ještě jeden den? Co se se mnou stane, když nebudu moci vstát ráno z postele?“

  • Jiná drahá sestra napsala: „Právě jsem se dozvěděla, že můj manžel má poslední stadium rakoviny jícnu. Je to zbožný manžel a báječný otec mého 14 letého syna. Modlete se, ať zůstanu silná a ať moje víra skrze toto vzroste.“

    Jako mnoho jiných, kteří nám píší, tato nešťastná žena volá po síle čelit každý den gigantickým těžkostem.

  • Dostali jsme dopis od ženy z Texasu, která nám vyprávěla tragedii, o které jsme již věděli z národního zpravodajství. Tato drahá sestra psala: „Prosím, modlete se za nás. 4. října jsme prožili tragickou událost, která zcela zdevastovala naše životy. Náš 17 letý syn Sean utrpěl komplikovanou frakturu nohy, když hrál fotbalový zápas na střední škole. Kost vyčnívala skrze pokožku a zabodla se do země. To způsobilo okamžitý šok v jeho těle, tráva a špína se dostala do jeho nohy.

    Zdravotníci zastrčili kost zpátky, ale poté co se Sean dostal do nemocnice, šlo všechno s kopce. Doktor přišel pouze na krátkou dvouminutovou vizitu, přestože viděl, že náš syn zvrací a kašle krev a třese se po celém těle. Sean měl ošklivou infekci, nesnesitelnou bolest hlavy a skrze sádrový obvaz prosakovala krev.

    Doktor neudělal vůbec nic. Řekl, že krev, kterou Sean vykašlával, je z podrážděných kapilár, což je způsobené hadicí zavedenou do jeho krku. A bolest hlavy je problém dutin.

    Následujícího dne náš syn zemřel. Zničilo nás to. Později nám řekli, že kdyby synovi jen zředili krev, byl by zachráněn.

    Můj manžel je licenční služebník Assemblies of God a musel se vzdát postavení v církvi. Potřebuje čas na uzdravení a já také. Děkujeme vám, že se za nás modlíte.“

    Zde je oddaný Boží služebník a jeho žena, kteří každé ráno vstávají se strašnou bolestí, že s nimi již není jejich milovaný syn. Každý den je naplněn trápením a zdá se jim, že se z něho nedostanou. Někdy si musí myslet: „Pane, je toho příliš, abychom tomu čelili. Jak to můžeme přežít?“

Nikdy ve svém životě jsem neslyšel o takových souženích, trápeních a bolesti mezi křesťany – manželské zápasy, finanční problémy, fyzické zkoušky, nekonečný zármutek. Lidé se ptají: „Jak to mám zvládnout? Co mám dělat? Všichni tito nepřátelé jsou pro mě tak mocní. Jsem slabý, bezmocný, neschopný udělat s nimi cokoliv. Pane, jak mohu projít skrz?“

Pravda je, že žádná z těchto strašných věcí Boha nepřekvapuje. Předpověděl každou hroznou věc, která se kdy lidem stane včetně všech krizí a problémů, kterým dnes čelíme. A Bible nám říká, že nám Bůh chce ukázat, jak jim všem čelit.

Bůh mluvil s Mojžíšem dvě slova naděje, která jsou určená i dnes pro nás. Budeme-li jednoduše dělat to, jak nám bude přikazovat, nejenže projdeme skrze naše zkoušky, ale nalezneme Boží věrnost ve vykonávání Jeho zaslíbení pro nás.

„Neboj se jich…“ (Deuteronomium 7:18). Pro Izrael představují „oni“ velké, dobře ozbrojené pohanské národy, kterým čelili v zaslíbené zemi. Pro nás dnes „oni“ představují každý problém, svízel a nepřekonatelnou těžkost, které v životě čelíme.

Ptáte se, proč se nemáme strachovat? Bůh to říká! Žádné další vysvětlení není nutné. Bůh je všemohoucí, víc než dostatečný – a je si vědom, že čelíme satanským pevnostem. Zná každé osidlo, zkoušku a pokušení, které nám kdy může být předhozeno. A On nám přikazuje: „Neboj se jich!“

Bůh dal toto přikázání Abrahamovi. Zde byl muž, který žil v cizí zemi obklopený mocnými králi, který nevěděl, kde skončí. Přesto první slova, které mu Bůh řekl, byla: „Neboj se!“ „…slovo Hospodinovu přišlo k Abramovi ve vidění: Neboj se Abrame, já jsem tvůj štít a odplata tvá velmi veliká“ (Genesis 15:1).

Význam této poslední věty je: „Budu hradbou okolo tebe, tvůj ochránce, tvá záštita.“ Bůh tu vlastně říká Abrahamovi: „Budeš čelit těžkostem. Ale já tě vždy ochráním.“ Abraham reagoval vírou v Boží slovo, které k němu Bůh promluvil: „Uvěřil Bohu a počteno je mu to za spravedlnost“ (verš 6).

Stejné slovo dostal i Abrahamův syn Izák. On také žil v nepřátelském prostředí obklopený Filištíny, kteří ho nenáviděli, sužovali ho a přáli si, aby byl pryč z jejich země. Písmo říká, že pokaždé, když vyhloubil studnu, aby získal vodu, Filištíni ji zase zasypali: „…Filištínští je zařítili, zasypavše je prstí“ (Genesis 26:15).

Kamkoliv Izák šel, vždy měl stejný problém. Dokonce jednu studnu pojmenoval „Esek“, což znamená „svár“. Zdánlivě Izák ve svém životě nepocítil nic než svár. Musel si myslet: „Jak nakrmím svou rodinu a napojím stáda ovcí? A jak mohu vychovat děti beze strachu, že by nás mohli Filištíni kdykoli zničit, bez žádného problému? Bože, proč jsi mě sem usídlil? Jak to kdy mohu zvládnout?“

Když se kolem Izáka utvářel mrak pochybností, dal mu Bůh stejné slovo jako Abrahamovi: „Jsem Bůh Abrahama, tvého otce, neboj se, protože já jsem s tebou a rozmnožím tvé símě pro svého služebníka Abrahama“ (verš 24).

Dnes jsme my, stejně jako Izák, děti Abrahama. A Bůh nám dává to stejné zaslíbení, které dal Abrahamovi a jeho potomstvu: „A když jste Kristovi, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové“ (Galatským 3:29). My sloužíme stejnému Bohu, který byl štítem Abrahamovi. A On je s námi právě tak mocný!

Náš nebeský Otec vidí každý krok našich životů. Přes všechny naše krize a těžkosti nám v Písmu znovu a znovu přikazuje: „Neboj se!“ Neměli bychom věřit, že nás naše problémy srazí dolů a zničí – protože máme vědět, že On je náš štít.

„Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš“ (Deuteronomium 33:29). Bůh nám říká: „To je lež, že bych se vás zřekl! Je to lež, že jsem na vás rozzuřený a nechám vás samotné probíjet se proti vašim nepřátelům. To jsou lži od Satana!“

Vstáváš každé ráno s mučivou úzkostí pro obkličující žádost, chtíč nebo zvyk? Prožíváš muka a myslíš si: „Tato hrozná věc ve mně stále žije?“

Bůh ví o každém hříchu, který zůstává ve tvém srdci. Bůh ví, jak ho nenávidíš a pláčeš nad tím. Teď chce, abys slyšel toto slovo: „Neboj se! Já jsem tvůj štít, tvůj ochránce, tvá pavéza, tvůj meč svatosti proti všem nepřátelům. Znám cestu ven z tvého pokušení. A naučím tě bojovat!“

David to věděl. Proto mohl říci: „Nebudu se bát zlého…“ (Žalm 23:4). Byl si vědom toho, že by Satan mohl zvítězit, pokud by krále přesvědčil, aby se bál.

Milovaný, to je právě ten způsob, jak proti nám pracuje nepřítel. Chce, aby ses obával svého hříchu – aby ses bál, že nebudeš nikdy osvobozený, že nebudeš nikdy svobodný. Ale Bůh říká všem zarmouceným, zraněným svatým: „Neboj se! Já vidím a znám všechna tvá trápení. A nedovolím Satanovi, aby tě zničil!“

Můžeš říci: „Ale co mám dělat? Jak mohu mít Boží pokoj a klid v tom všem?“

Odpověď se nalézá v Božích slovech Mojžíšovi a Izraeli. S mořem před nimi, nepřáteli za nimi a žádným místem pro návrat nebo únik, jim Bůh přikazuje: „…Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes… Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete“ (Exodus 14:13–14).

Co ta poslední věta znamená – „hold your peace“ (zachovej pokoj)? To znamená již se více neznepokojovat, nezkoušet cokoli vypočítávat – a raději důvěřovat Bohu, že pro tebe udělá cestu, když dává Své slovo pro směr, jako je dal Izraeli: „…jdi vpřed“ (verš 15).

Jozue také čelil nemožným nepřátelům. On a jeho armáda museli pochodovat celou noc do Gibeonu, kde čelili mohutné vojenské mašinérii pěti spolčených králů. Jak se Jozue podíval dolů na bojiště, viděl údolí plné ohromných vojenských vozů a dobře vycvičených pěšáků. Všechno co měl, byla unavená tlupa nezkušených vojáků.

V tu chvíli se kolem Jozue začal tvořit mrak zoufalství. Pravděpodobně uvažoval: „Pane, my tu sotva něco zmůžeme – a teď máme bojovat s tímto silným nepřítelem. Prosím, řekni mi – co máme udělat?“

Písmo říká: „Nebo byl řekl Hospodin k Jozue: Neboj se jich, v ruce tvé zajisté dal jsem je, neostojí žádný z nich před obličejem tvým“ (Jozue 10:8).

Bůh vyhlásil vítězství dokonce dřív, než šel Jozue do boje. Řekl: „Vítězství je již vybojované! Žádný z těchto nepřátelských vojáků tu po bitvě nezbude. Teď běž a bojuj, a věz, že jsem ti zaslíbil vítězství!“

To je poselství kříže! Vítězství již bylo pro nás vybojováno. Nezáleží na tom, jaké krizi čelíme, jak mocné překážky leží před námi, naše vítězství je jisté: „Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“ (Římanům 8:37).

Znamená to, že nebudeme nic dělat – že budeme jen přihlížet a očekávat, že Bůh pošle anděla, aby zavraždil všechny naše nepřátele? Ne – nikdy! Ačkoliv Bůh vyhlásil naše vítězství, neudělá naši část za nás.

Ještě musíme pozvednout meč a bojovat s nepřítelem. Rozdíl je v tom, že to děláme s vírou v Boha, který zaslíbil, že nás zmocní: „Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (1. Korintským 15:57).

Duch svatý odpovídá, reaguje na naši víru. Když Ho voláme, přichází na nás s nadpřirozenou mocí umrtvit skutky těla. Naše část je víra – a potom chodíme ve víře, že Boží Duch se vzepře moci zla přicházející proti nám.

Mojžíš přikázal Izraeli: „Neboj se jich, ale pilně pamatuj na to, co učinil Hospodin Bůh tvůj faraonovi a všechněm Egyptským… na znamení a zázraky, a ruku silnou a rámě vztažené, v kterém vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj. Takť učiní Hospodin Bůh tvůj všechněm národům, kterýchž bys se obával“ (Deuteronomium 7:18–19).

Jak mocná zpráva. Mojžíš připomíná Izraelcům: „Nezáleží na tom, jakým nepřátelům čelíte. Bůh vám nade všemi zaslíbil vítězství. Osvobodil vaše otce od faraóna, a totéž udělá dnes pro vás!“

„…abys pamatoval na den, v kterémž jsi vyšel z země Egyptské, po všecky dny života svého“ (16:3). „A tak rozpomínati se budeš, že jsi byl služebníkem v Egyptě…“ (verš 12).

Mojžíšovo volání k lidu bylo: „Pamatuj na minulost! Když si myslíš, jak obtížný čas máš tady v pustině, přemýšlej o hrůzách, kterým jsi čelil v Egyptě. Nezapomeň, jaký to byl život, když jsi byl otrokem v Egyptě. A pamatuj si, co všechno Bůh udělal, aby tě osvobodil – zachránil tě z toho všeho a posvětil tě!“

Prorok Izaiáš také mluví Boží slovo k lidem plným strachu. To bylo v době, kdy byl Izrael přesvědčen, že je Bůh opustil. Třásli se strachy, co by jim mohli jejich nepřátelé udělat. Ale Izaiáš je ujišťuje:

„…Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného? Že se zapomínáš na Hospodina Učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, který ssužuje?“ (Izaiáš 51:12–13).

Bůh řekl skrze proroka: „Důvod, proč se bojíš, je, že jsi zapomněl, kdo Já jsem. Díváš se jen na svá trápení, spíše než na Mou moc a schopnost tě osvobodit. Zapomněl jsi, že má ruka je stále na tvém životě!“

Možná máš potíž upamatovat se na Boží zázraky ve svém životě. Možná si myslíš: „Můj život je jen jedna dlouhá, těžká noční můra. Prostě jsem skoro neměl, v čem bych se radoval. Jak si mohu pamatovat Boží zázraky, když jsem je neokusil?“

Musíš rozumět – naše zkušenosti mohou vzbudit víru, ale neznamená to, že jsou základem naší víry. Proto nás Boží slovo vždy směruje k tomu, co udělal Ježíš. Měli bychom si pamatovat Jeho vítězství na kříži pro nás, a držet se toho vírou. On sám nás zmocnil, abychom vítězili Jeho Duchem.

Kristus řekl svým učedníkům: „Teď však odcházím k tomu, který mě poslal… Ať se vaše srdce nermoutí…“ (Jan 16:5,14:1). Nezanechám vás bez útěchy. Řecké slovo pro „bezútěšný“ zde je „sirotkové“ – znamená „truchlící, bez otce“.

Někdy se můžeš cítit, jako se později cítili učedníci – že jsi úplně sám jako kůl v plotě a že Bůh pro tebe nepracuje. Nevidíš žádný důkaz Jeho péče. A Satan ti lže, že tě Boží duch opustil.

Ale existuje jeden neuvěřitelný zázrak, na který nemůžeš zapomenout. Je to Ježíšův slib všem Jeho následovníkům: „Nikdy tě neopustím jako sirotka. Zaplatil jsem za tebe cenu – a ty jsi můj.“

Nezáleží na tom, co si budeš myslet, tvůj nebeský Otec se nikdy nevzdal jediné myšlenky na tebe – a nikdy se tě nezřekne. Poslouchej Jeho věčný nezrušitelný slib:

„Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu na tě. Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou“ (Izaiáš 49:14–16).

Tato pasáž nám říká: „Tvá potřeba ochrany je vždy před mýma očima. Neexistuje ani okamžik, kdy bych se nestaral o udržování nadpřirozených zdí kolem tebe, aby tě kryly. Můj ochranný plot je tu vždycky!“

Znám některé matky – včetně manželek pastorů – které opustily své děti. Zrovna před několika týdny nám jeden pastor napsal: „Jsem ženatý 25 let, ale má žena mě nedávno opustila kvůli muži, kterého poznala přes Internet. Opustila naše děti a mě. Stále ji miluji a přeji si, aby se vrátila, ale ona nechce. Právě teď jsem strašně zraněn. Nemohu spát. Nevím, jak to zvládnu.“

Bůh odpovídá tomuto muži: „I tvá milovaná manželka tě může opustit – ale já tě nikdy neopustím. Mé zdi kolem tebe tě budou vždy chránit!“

Naše služba dostává mnoho dopisů od žen, které žijí po desetiletí s alkoholiky. Když čtu o jejich zoufalství, ptám se: „Pane, proč musejí tyto ženy tak dlouho trpět bez žádné známky naděje?“

Nikdy nepochopím, proč musí moje žena procházet skrze tak mnohá fyzická utrpení. Prodělala 28 operací, z toho šest kvůli rakovině – více než 40 let příšerné bolesti. Žádný služebník ani teolog mi nikdy nedokázal vysvětlit, proč stále takto trpí.

Přesto nezáleží na tom, čím kdokoli z nás musí projít nebo jak dlouho to musíme snášet. Jedna věc je přese všechno pravdivá:

Apoštol Pavel křičí k Bohu: „Pane, osvoboď mě od toho ostnu v mém těle!“ Ale Bůh mu odpovídá: „…Moje milost ti stačí…“ (2. Korintským 12:9). Bůh říká svému služebníkovi: „Pavle, budeš muset žít s tímto ostnem v těle. Ale uprostřed tvé bolesti ti dám všechnu milost, kterou potřebuješ. Mám jí pro tebe nekonečnou zásobu.“

Bůh chce, abychom věděli, že Jeho milost je silnější než jakékoliv vysvobození, které On může přinést do našich okolností. Proč? Jeho milost obsahuje úplné zjevení o tom, kdo On je! Jednoduše řečeno, Boží milost je Ježíš Kristus plně zjevený – ve vší svatosti, a přece s jemným, soucitným (účastným) srdcem.

Náš nebeský Otec vidí každý trošek našeho trápení. A dává nám tato úžasná zaslíbení:

  • „Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení“ (Žalm 37:39).
  • „…Vždyť on řekl: Nikdy tě nenechám a ani neopustím, takže můžeme směle říkat: Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ (Židům 13:5–6).
  • „Nebojž se, nebo jsem já s tebou: nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.“
  • „Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě: v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují. Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.“
  • „Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu… Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich“ (Izaiáš 41:10–13,17).

Můžeš zvládnout každou situaci, krizi nebo pohromu – všechno milostí Ježíše Krista. Ať se ti stane cokoliv, Jeho milost je více než dostatečná a Duch svatý tě utěší!

Czech