JDEME NAHORU!

Na vrcholu všech svých zkoušek a těžkostí, Martin Luther vypovídá: „Pane, teď, když jsi mi vše odpustil, nalož se mnou, jak si přeješ.“ Luther byl přesvědčen, že Bůh, který může smazat všechny jeho hříchy a zachránit jeho duši, se také s jistotou může starat o jeho fyzické tělo a materiální potřeby.

Luther v podstatě říkal:

„Proč bych se měl bát toho, co mi může udělat člověk? Sloužím Bohu, který mě může očistit od mé nepravosti a vnést pokoj do mé duše. Nezáleží na tom, jestli všechno kolem mě padne. Pokud můj Bůh je schopný zachránit a udržet mou duši pro věčnost, proč by neměl být schopný se postarat i o mé fyzické tělo, dokud jsem na zemi? Ó, Pane, teď, když jsem omilostněn, když mi je odpuštěno a stojím tu před Tebou v den Posledního soudu s nesmírnou radostí, nalož se mnou, jak si přeješ.“

Přinesl jsem ti toto slovo, aby tvá duše mohla být v Pánu zakotvená a abych tě připravil na jakoukoliv neviděnou pohromu v temných dnech, které přicházejí.

Milý svatý, raduj se. Tento nynější život není konečná realita. Naše realita je věčný život v přítomnosti našeho požehnaného Pána. A tak si drž víru. Věci se stahují ke dnu – ale my jdeme nahoru!

 „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lukáš 21:28)