JEŽÍŠŮV ČAS SYCENÍ

Ptal jsem se Pána, zda je dnes, v tomto čase milosti, možné žít tak, jak žil on. Dokážeme být zcela závislí na hlasu Otce ve slávě? Můžeme slyšet jeho instrukce do našich životů každý den, každou chvíli? Existuje i pro nás taková cesta, že bychom mohli říci: „Říkám pouze to, co slyším od Pána, a dělám pouze to, co vidím, že dělá on“?

Znám radost, která pochází z přebývání osamotě s Kristem. Pochází z uctívání, služby, očekávání na něho, až odhalí své srdce. Nazývám to Ježíšův čas sycení. Sedím v jeho přítomnosti naslouchaje jeho tichému hlasu. A on ke mně hovoří, vyučuje mě, slouží mi svým Duchem svatým a ukazuje mi věci, které bych se nikdy nenaučil z žádné knihy ani od žádného člověka. Jeho pravda přichází, aby přebývala v mém duchu. A mé srdce ve mně poskočí!

Samozřejmě, dosud k tomu nedošlo. Tato občasná zkušenost se ještě nemůže stát mou životní cestou. A proto jsem se ptal Pána: „Je možné žít život, který bude na tobě zcela závislý? Nebo je to jenom toužebné přání? Sním o něčem, co je nemožné?“

Věřím, že většina z nás žije pod úrovní privilegií Božího dítěte. Například jsem četl, jak Elijáš stál před Pánem a slyšel jeho hlas. Četl jsem, jak Jeremjáš stál v Boží přítomnosti a Bůh mu radil. Jeremjáš volá: „Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal?“ (Jeremjáš 23:18). Četl jsem podobné volání Izajášovo: „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: 'To je ta cesta, jděte po ní,' ať budete chtít doprava nebo doleva“ (Izajáš 30:21).

Proč by Bůh nemluvil v době naší generace, kdy se rozmáhá strach a nejistota? Svět je ve zmatku a hledá odpovědi. Proč by Pán nyní mlčel, když potřebujeme slyšet jeho hlas více než kdy dříve?