JEŽÍŠ A LAZAR

Ježíšova cesta do Betanie, popsaná v 11. kapitole Janova evangelia, nebyla ani tak o Lazarově smrti, jako o smrti Ježíšově. Přemýšlejte: když nastal čas, aby šel Ježíš na kříž, jak by mohli Jeho učedníci vůbec věřit, že může být vzkříšen? Existoval jen jeden způsob, jak tomu mohli uvěřit. A to znamenalo, že Ježíš – v Betanii se svými milovanými přáteli – vstoupí do naprosto beznadějné situace a bude činit to, co je v lidských očích nemožné.

Jsem přesvědčen, že Ježíš by nesdílel takový zážitek s nikým, kdo by nebyl v okruhu Jeho nejbližších. Takové věci byly vyhrazeny pro ty, kteří s Ním měli důvěrný vztah, kteří nepřemýšleli, jako přemýšlí svět. Víte, jen v těch přátelích – lidech, kteří znají Kristovo srdce a plně Mu důvěřují – může stvořit víru, kterou nic neotřese.

Ježíš věděl o všech budoucích těžkostech, které v životech těchto Jeho blízkých nastanou. Znal každou nemoc a utrpení, kterému budou čelit. A chtěl u nich vidět víru, s níž se svěří do Jeho péče, ať je potká jakákoli tragédie.

Když Ježíš konečně dorazil, Martina první slova byla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel! I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá“ (Jan 11, 21 – 22). Tato slova se od Marty možná zdají plná víry, ale když Ježíš odvětil: „Tvůj bratr vstane“ (11, 23), její odpověď nám vše objasní: „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den“ (11, 24). Jinými slovy: „Už je po všem, Ježíši, jdeš pozdě.“

Ježíš odpověděl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mně, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (11, 25 – 26).

Jinými slovy jí Ježíš říká: „Ne, Marto, Já jsem vzkříšení i život. Věř ve Mě a nikdy nezemřeš.“ A nemluvil jen o Lazarovi, ale i o Své vlastní smrti a zmrtvýchvstání. Pro Něho nebylo vzkříšení Lazara nic výjimečného: „Marto, copak nevěříš, že můžu jít i do hrobu a činit nemožné pro tebe i Marii po všechny vaše dny?“