Je čas sklizně

„A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň‘“ (Matouš 9:36–38).

Ježíš říkal: „Pole jsou zralá, a žeň vydatná. Je čas začít sklízet.“ V tu chvíli ta veliká, poslední duchovní sklizeň začala. Zpočátku to byla sklizeň mezi Židy a pohany Ježíšovy generace. A ta samá sklizeň potrvá tak dlouho, dokud se Kristus nevrátí.

Když jsem tuto pasáž četl, říkal jsem si: co to Ježíš ve své době viděl, co bylo příčinou, že řekl: „Žeň je připravena, takže teď je čas sklízet“? Viděl duchovní probuzení v Izraeli? Bylo tam probuzení v synagogách? Vrátili se kněží k Bohu? Byli zákoníci a farizejové usvědčeni? Jaký tam byl důkaz o tom, že je sklizeň zralá?

Evangelia nezjevují mnoho důkazů o nějakém duchovním hnutí k Bohu. Jestli něco ukazují, tak je to opak. Ježíš byl v synagogách zesměšňován. Duchovní vůdci národa ho odmítli, zpochybňovali jeho integritu a božství. Jeden náboženský dav se ho snažil shodit ze srázu. A Kristus sám kritizoval izraelská města za to, že nečinila pokání při jeho poselství: „Běda tobě, Korozaim! Běda tobě, Betsaido! Běda Týru a Sidonu! Běda Kafarnaum!“

Pokud jde o zástupy, ty se dostaly do zmatku a chaotického zoufalství. Písmo nám říká: „Když je viděl… byli zoufalí a sklíčení, jako ovce bez pastýře.“ Byla tu společnost plná strachu, v tísni a depresi. Lidé všude kolem rozčíleně pobíhali jako rozptýlené ovce, hledali pomoc kdekoli, kde by ji mohli nalézt. Ale bylo to právě v tuto chvíli veliké úzkosti a trápení, kdy Kristus prohlásil: „Pole jsou zralá a žeň je vydatná.“

Myslíte, že by se Ježíšova slova o zralé sklizni dala aplikovat dnes? Kde vidíme důkaz, že se pole bělají a jsou připravena ke sklizni? Činí národy pokání? Je v naší společnosti nějaké veliké hnutí? A co organizovaná církev, probouzí se? Hladovějí náboženští vedoucí po probuzení, hledají znovu Krista? Je v této generaci volání po svatosti?

Až na nepatrné výjimky nevidím, že by se nějaká z těch věcí děla. Ale žádná z nich není tím, co pohnulo Ježíše v jeho době. Spíš byl pohnut smutným stavem, který na všech stranách viděl. Kamkoliv se podíval, byli lidé zachváceni úzkostí a trápením.

Vlastně, jak se Kristus upřeně díval na Jeruzalém, vzlykal. Jeho slzy kanuly nad tvrdostí a duchovní slepotou, kterou viděl. Tady byli lidé, kteří spěli k soudu, neměli žádný pokoj, jen strach a depresi. A On nad touto scénou prorokoval: „Váš dům se vám zanechá pustý.“

Ježíš nám vlastně poskytuje obrázek toho, jak budou vypadat poslední dny. Toto období začalo jeho nanebevstoupením a skončí teprve tehdy, až se opět vrátí. Dnes se k tomuto okamžiku velmi rychle přibližujeme. A Ježíš ho popsal svým učedníkům, když se ho ptali, jaká budou znamení toho času. Chtěli vědět, jak se budou věci mít, až se přiblíží skutečně poslední dny.

Kristus mluvil ve své odpovědi o hladech, zemětřeseních, soužení, rozdělených národech. Falešní proroci a falešní kristové oklamou mnohé a dovedou velké množství lidí na scestí. Věřící budou nenáviděni jen při zmínce Kristova jména. A láska mnohých ustydne a někteří odpadnou, protože se rozmůže hřích a bezpráví.

„Tehdy budou znamení na slunci a na měsíci a na hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět, neboť nebeské mocnosti budou otřeseny“ (Lukáš 21:25–26). Ježíš tu ve stručnosti popisuje nejznepokojenější, nejskleslejší, nejvystresovanější generaci všech dob.

Nenaplňují se tedy jeho proroctví právě teď, před našima očima? Přemýšlejte o tom: tato generace je plná úzkosti a strachu. Velké množství lidí je vystrašených, když sledují, jak dochází k neuvěřitelným katastrofám: hurikány, zemětřesení, tsunami, tornáda. Celé národy se třesou strachem nad hrozbami teroristů. A selhání srdce je v dnešním světě zabiják číslo jedna.

Falešná náboženství, falešní proroci, falešní kristové vedou mnoho lidí na scestí. Miliony lidí se obracejí k islámu, jeden národ za druhým je infiltrován islámisty. Museli byste úplně zapřít sami sebe, kdybyste neviděli, že všechno, čím je možné otřást, se třese právě teď.

Uprostřed všech těchto otřesů a zmatků slyším Ježíšova slova: „Pole se bělají. Sklizeň je bohatá.“ Jsem přesvědčený, že říká své církvi: „Lidé jsou připraveni slyšet. Toto je čas věřit ve sklizeň. Teď je čas pro vás, abyste začali sklízet.“

Kristus je Pánem sklizně. A jestliže On říká, že žeň je připravena, musíme tomu věřit. Nezáleží na tom, jak hříšnou se tato generace stala. Nezáleží na tom, jak mocným se zdá být Satan. Náš Pán nám říká: „Přestaň se soustřeďovat na překážky kolem sebe. Raději pozvedni svůj zrak. Nastal čas pro tebe, abys viděl, že sklizeň je připravena.“

Kristus věděl, že v dobách utrpení a katastrof jsou lidé přinuceni čelit věčnosti. Utrpení, strach a tvrdé časy činí lidi zralé slyšet a přijímat evangelium. Uvažujte o kontextu těchto slov: „Když viděl zástupy… protože byli zesláblí… tehdy řekl svým učedníkům: Žeň je jistě veliká“ (Matouš 9:36–37).

Tato pravda je dokazována během celé historie Božího lidu. Mojžíš káral svou generaci slovy: „Bůh vás vedl. Rozrostli jste se v počtu. A mocně vám žehnal, dával vám zelená pole, med, mléko, ovce, olej, ovoce. Ale vy jste zbohatli a vzbouřili se. Málo si vážíte Boha svého spasení a opustili jste Ho.“

„Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého“ (Deuteronomium 32:15).

Písmo nám říká, že Izrael byl potom ponížen. Ale ve svém trápení volali k Hospodinu a On je vysvobodil: „Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je“ (Žalm 107:6).

Uvažujte také o Davidově svědectví: „Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho“ (Žalm 18:4–6).

Starosti, soužení, utrpení, strach a zmatek je vždy původcem volání o pomoc. Je to charakteristický rys během všech staletí. Připomeňte si, co se stalo poté, když spadly Twin Towers v New Yorku: církve byly přeplněné. Na amerických stadionech se pořádala modlitební shromáždění. Kongresmani a čelní představitelé se shromáždili na schodech Kapitolu ve Washingtonu, modlili se a zpívali: „Bůh žehnej Americe.“

Na čas mluvil národ o Bohu. Strach a utrpení způsobily, že lidé přemýšleli o hledání pravdy. A toto shrnuje pravidlo sklizně: ČÍM TEMNĚJŠÍ JSOU DNY, TÍM BĚLEJŠÍ JE ŽEŇ.

V Indonésii a na Srí Lance odmítali radikální islámisté vpustit jakéhokoliv nezasvěcence na své teritorium. Ale po katastrofě tsunami otevřeli mnozí své dveře křesťanským pracovníkům, kteří přinášeli pomoc. Proč? Bůh viděl pole, která se bělala a byla připravena ke sklizni.

Faktem je, že žádná země není pro Krista uzavřená. A žádní lidé nejsou nezasažitelní. Žádná náboženská moc na zemi nemůže zastavit sklizeň. Proto nám Ježíš říká, abychom se nebáli, i kdyby hory padaly do moře.

Přemýšlejte o kataklyzmatických událostech v nedávné historii světa. Komunisté v Rusku si mysleli, že zbavili svou zemi Boha. Ale Ježíš jim řekl: „Všechno, co jste udělali, napomohlo sklizni.“ Kristus dnes v Rusku působí a hodně.

Čína se také snažila postavit Boha mimo zákon, ale tím jen dozrála sklizně milionů věřících. Nedávno se Ukrajina zřekla zkorumpovaných rukou a začíná ji vést muž, který mluví o Kristu. New York Times teď nazývá Bělorusko národem s nejvíce komunistickou vládou na zemi, ale křesťané se tam přesto dál modlí za svou zemi. Bůh vidí, že všechna tato pole jsou připravená ke sklizni!

Když Mojžíš řekl faraónovi: „Nech můj lid odejít,“ bylo to proto, že Bůh oznamoval čas sklizně. Přišla chvíle osvobození Izraele z otroctví.

Ale faraón odpověděl: „Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím“ (Exodus 5:2). Faraón představuje Satanův démonický systém, včetně falešných náboženství a útisku, který drží lid v otroctví.

Než mohl být Izrael osvobozen, bylo třeba otřást mocnostmi temnoty. Tak Bůh udeřil na Egypt devíti přírodními katastrofami. Ale těch devět katastrof jen zatvrdilo faraónovo srdce.

Nakonec přišla katastrofa tak ničivá, že každý v Egyptě – od vládců až k obyčejným obyvatelům – poznal, že to nebyla jen příroda, která se vymkla kontrole. Byl to živý Bůh, který promluvil. Hospodin poslal anděla smrti. A během jediné noci zemřel v každé egyptské rodině nejstarší syn. Včetně faraónova syna. Hned následující den vypochodoval Izrael z Egypta. Byla to sklizeň, která přišla těsně před soudem.

O staletí později, když Ježíš oznamoval zralou sklizeň v Jeruzalémě, věděl, že brzy přijde soud. Uběhnou pouze roky a do města vtrhne Titus se svou armádou a 1,2 milionu lidí bude zabito. Mnozí budou přibiti na kříž a město samo do základů vyhoří.

To byl důvod, proč Ježíš varoval svou generaci: „Říkáte, že do sklizně zbývají čtyři měsíce. Ale já vám říkám, že sklizeň musí začít teď. Musíte se zabývat Boží vůlí, protože největší katastrofa je ve dveřích. Já vás teď zplnomocňuji, abyste dokončili mé dílo. Čas začátku sklizně je dnes.“

Jak Ježíš popsal katastrofu, která má přijít? „Protože tehdy bude veliké soužení, jaké do této doby nebylo od počátku světa, a už ani nikdy nebude“ (Matouš 24:21). Ale než ta katastrofa přijde, bude čas pro sklizeň.

Před více než dvěma desetiletími se začali experti na církevní růst zaměřovat na nové metody žně. Prohlašovali: „Církev se již nedotýká důležitých problémů moderní společnosti. Je to příliš tradiční, příliš mimo dění a potřebuje aktualizovat. Musíme být víc současní. Nemůžeme si již dovolit myslet v nevýznamných pojmech.“

Tak byla osmdesátá léta prohlášena za „Desetiletí sklizně.“ A z této mentality se narodil „citlivý hledač,“ mega-církevní hnutí. Téměř přes noc začaly po celé zemi povstávat ohromné církve. Mnohé takové církve měly náhle shromáždění čítající tisíce nebo desetitisíce lidí. Některé postavily ohromné areály, připomínající velkonákupní střediska, včetně restaurací a dalších vymožeností.

To, co se nazývalo „úzkoprsým myšlením,“ bylo teď nahrazeno korporačním myšlením. Již nebylo nutné vyzývat lidi k mravnosti. Místo toho se měly církve stát „středisky potřeby,“ sloužit lidským potřebám, jak je uváděly v průzkumech.

Do služby uctívání se začleňovaly nejposlednější technologie, „synchronizovaly“ hudbu a nabízely divadelní produkce. Pastoři doprovázeli svá kázání filmovými klipy z nejnovějších filmů, některé z nich byly „pouze pro dospělé.“ Vypadalo to, jako by probíhala veliká sklizeň.

Ale „Desetiletí sklizně“ dokázalo, že staví na špatném základu. Pastor jménem Wiliam Chadwick vedl církev, která na těchto zásadách vzkvétala. Ale za čas byl stále víc a víc usvědčován, že si příliš hledí množství. Je autorem knihy nazvané „Stealing Sheep“ (Ukradené ovce), v níž uvádí některé alarmující statistiky.

Nejmarkantnější bylo to, že v desetiletém období nebyl patrný žádný růst v evangelických církvích. Mega-církve se z největší části daly dohromady přesuny věřících z menších církví. Lidé přicházeli kvůli vzrušujícímu novému soudobému uctívání a programům, které vyhovují dětinským nadšencům. Mnozí z těchto „přesouvačů“ byli letniční.

A co je horší, mega-církevní hnutí mělo strašný dopad na menší církve. Ty neměly prostředky, aby konkurovaly ohromným církvím. Pomalu se počet malých církví zmenšoval a mnohé skončily, zavřely své dveře.

Nedávná studie od důvěryhodné Barna Research Group ukazuje, že stav církve nejenže stagnuje, ale zhoršuje se. Jedním alarmujícím faktem je, že církev navštěvuje méně dětinských nadšenců než dřív. Jednoduše řečeno, hnutí církevního růstu se nakonec vracelo, místo aby šlo vpřed.

A nakonec, existuje jedna statistika, která mě vyděsila víc než jakákoliv jiná. A to, že jen nepatrný počet křesťanů vůbec kdy vyhrál nějakou duši pro Krista. Tohle nám dnes dokládá Ježíšova slova, že „dělníků je málo.“

V každém městě, kam v současné době cestuji, se mě pastoři ptají, jak vybudovat silnou, rostoucí církev. Když se rozhlížím po jejich městě, vidím chudinské čtvrti, které se hemží utlačovanými lidmi, spoutanými hříchem. Vím, že Kristus slíbil, že nás jako služebníky zmocní, stačí jen vyjít na tato blízká pole sklízet duše. Můžeš vybudovat velikou církev s těmito chudými a slabými, kteří budou osvobozeni ze Satanova otroctví.

Před lety jsem našel žeň určenou ke sklizni v ghettu. Došlo k ní tehdy, když jsem šel do čtvrtí, kde žili vůdci gangů, drogově závislí, chudé vdovy, alkoholici a prostitutky. Velký počet těch nejmocnějších výherců duší, které znám, jsou bývalí členové gangů jako Nicky Cruz. Na celém světě vyhrávají velké množství lidí pro Krista.

Připusť, že těsně předtím, než Ježíš vystoupil k nebi – kdy ve svém duchu viděl církev a sklizeň, která bude předcházet Jeho návratu – předvídal odpadání. Jeho duše byla zarmoucena, protože viděl hojně rozšířené odpadlictví. Místo sklízení bílé žně vynakládá jeho lid čas a energii na dosažení světského úspěchu a materiálních věcí.

Tak říká Ježíš Otci: „Oni nedostanou úrodu pod střechu. Všechna bílá pole leží ladem. Pošlu zástup andělů, aby provedli sklizeň.“ Otec souhlasí a na zemi se náhle objeví tisíce nebeských bytostí, které září nadpřirozeným, oslňujícím jasem.

To by byl pohled: bytosti z onoho světa, oblečené do slávy, mluví v církvích a na veřejnosti. Vidíš je, jak poskytují interview novinářům, v rozhlase i v televizi. Vypráví o Kříži, Vzkříšení, Nanebevstoupení, Kristově lásce a přicházejícím posledním soudu. A mluví s takovou působivostí a přesvědčením, že je každý okouzlen a upoután. Jsou jako mnoho Jonášů, kteří přemlouvají a varují svět.

Teď připusťte, že za krátký čas budou ti samí oslňující andělé upoutáni světem kolem sebe. Nachytají se na skvělá jídla, materiální statky, bohatství a jistotu. A brzy začnou usilovat o úspěch, slávu a jmění. Zanedlouho na sebe budou žárlit, dávat najevo hněv, pýchu, závist a pochybnosti.

Jinými slovy, stanou se právě takoví, jaká je dnešní církev! Ptám se vás, jak moc by ovlivnili svět? Jak by mohli očekávat, že ho sklidí, když jsou tak chyceni světskostí? Jejich svědectví by všichni odmítli. A byli by zbaveni veškeré duchovní moci, byli by bez odvahy, plní strachu a nejistoty.

Řekněte mi, proč by měl někdo chtít moje evangelium, kdyby mě viděl v takovém stavu, stresovaného a neradostného? Proč by měl věřit mému poselství: „Ježíš je dostatečný, On je moje všechno, moje neustálé zaopatření,“ kdybych byl vždycky plný strachu a obav, neměl žádný klid?

Nikdo by nenaslouchal slovu, které bych řekl. Místo toho by si říkali: „Jaký je rozdíl v tvém Kristu? On nevypadá, že by byl moc dobrým lékařem, když jsi stále v takovémhle stavu.“

Milovaní, záleží na naší duševní rovnováze, na výrazu naší tváře. Poslouchejte, co Kristus říká o své nevěstě v Šalomounově písni: „Holubičko má… ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý“ (Šalomounova píseň 2:14). Kristus nám v podstatě říká: „Chci vidět tvůj úsměv.“ Popisuje to výraz tvojí tváře?

Ježíš to vysvětlil: „Žen je veliká, ale dělníků málo.“ Ale proč je tak málo dělníků? Církve jsou dnes naplněny věřícími, kteří prohlašují, že Kristus je jejich celý život. Miliony dolarů se všude utrácejí na budování center uctívání.

Pravda je, že jestliže nejsme schopni sklidit duše – jestliže naše životy neodrážejí proměňující moc evangelia, které kážeme – potom se nemůžeme počítat za dělníky. Naše chození s Kristem by mělo nabízet světu důkaz, že Boží zaslíbení jsou pravdivá.

Jako dělníci jsme nástroje sklizně v Pánových rukou. Za dnů Krista byla takovým nástrojem kosa, dlouhá, křivá, z jedné strany nabroušená čepel s dlouhou násadou. Byla ukovaná kovářem, který ji vložil do ohně, potom dal na kovadlinu, kde do ní bušil a ohýbal do tvaru. Potom se celý proces opakoval znovu a znovu, dokud byla na povrchu sekající strany kostrbatá, neobroušená hrana.

Paralela je jasná: Bůh ková dělníky. On nebuší jenom do hříchu. A tento proces kování vysvětluje, proč je tak málo dělníků. Velká většina návštěvníků církve je jako ty tisíce mužů, kteří šli dobrovolně s Gedeonem ve Starém zákoně. Bůh viděl v mnohých z nich strach, věděl, že by nevydrželi oheň, bušení, tvrdé časy. A z tisíců, které následovaly Gedeona, bylo vybráno jen tři sta.

Totéž se děje dnes. Ti, kdo jsou opravdu povoláni ke sklizni, jsou povoláni snášet tříbení, přečišťování, formování ohněm a neustálé opracovávání kladivem. Ale nemnozí to činí.

Kde začali učedníci svou službu? Podle této pasáže je Ježíš poslal k těm ztrápeným, chudým, těm, kteří byli zdrceni hříchem, otroctvím a život ovládajícími zvyky.

Přemýšlím o rehabilitační službě Teen Challenge pro drogově závislé a alkoholiky s 500 centry na celém světě. A přemýšlím o tuctech dalších ženců, kteří šli do jiných národů a viděli zázraky spasení, když sloužili těm nejpotřebnějším, nejchudším, nejvíce ďáblem spoutaným lidem. Začali sklízet přesně tam, kde Ježíš začal svou sklizeň: mezi ztracenými ovcemi, zajatými, lidmi se zlomeným srdcem, vězni, malomocnými, slepými, chudými, těmi, kdo truchlí, těmi, kdo jsou zkroušeného ducha, těmi, kdo jsou ztrápení a vyvedení z konceptu.

Uvažujte o Pavlových slovech: „Vidíte přece své povolání, bratři, že nemnozí jsou moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale bláznivé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré. A slabé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil silné. A neurozené tohoto světa a opovržené Bůh vyvolil, ba dokonce to, co není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo“ (1. Korintským 1:26–29).

Drahý svatý, Ježíš věděl, čemu budeme v těchto posledních dnech čelit: generace prosáklá hříchem víc než kterákoliv jiná… stres a osamělost, jakou člověk nikdy nezažil… finanční pohromy, hojně rozšířené rozvody, militantní homosexualita, nemorálnost, nad kterou by se před třiceti lety červenali i ti nejhorší hříšníci.

Proto Kristus hledá dělníky, kteří se podrobí ohňům a kování. Potřebuje lidi, kteří se postaví před svět a prohlásí:

„Bůh je se mnou! Satan mě nemůže zastavit. Jen se podívejte na můj život. Procházím jedním ohněm za druhým, znovu a znovu dostávám rány. Ale prošel jsem tím vším jako víc než vítěz skrze Krista, který žije ve mně. To, co jsem kázal, pro mě fungovalo. Jsem žijící důkaz, že Ježíš je ve všem víc než dostatečný!“