JEHO NADPŘIROZENÝ OHEŇ

Izajáš volal: „Hospodine, Ty jsi naším Otcem a my všichni jsme Tvůj lid! Zjev se nám a znovu se nás dotkni.“ (viz Izajáš 64:8-9)

O několik století později bylo stejné volání slyšeno mezi jiným ostatkem – sto dvacet věřících, kteří se shromáždili v pronajatém domě v Jeruzalémě. Stejně jako ve dnech Izajáše to bylo období známé dodržováním náboženských rituálů a velké zástupy lidí z celého Izraele přicházely do chrámu. Byla tam velká slavnost a synagogy se hemžily náboženskými lidmi. Nicméně, tito lidé pouze běžným způsobem bezmyšlenkovitě vykonávali rituály.

Můžeš si říct: „Jak to takhle mohlo být? Byla to přece generace, která slýchala ohnivá vyučování Jana Křtitele. Pokolení, jež spatřilo Boha v těle – Ježíše – který chodil mezi nimi, činil zázraky.“ Ale oni byli bez života, vyprahlí, prázdní.

Sám Ježíš nad těmito velice náboženskými lidmi plakal. Volal: „Skutečně vypadáte velmi zbožně a věnujete se dobročinnosti, ale uvnitř jste mrtví.“  Nebyli pohnuti znameními a zázraky, které Ježíš vykonal. Nedotýkalo se jich ani vymítání démonů, osvobozování lidí, kteří trpěli pod démonickou svázanosti po mnoho let. A nakonec Ho odmítli, a odvrátili se od nabídky Boží milosti.

Přesto to Pán se svým lidem nikdy nevzdal. Ježíš prorokoval svým sto dvaceti učedníkům: „Sešlu svého Ducha na každé tělo.“ Aby je na to připravil, dal jim pokyn: „Běžte do Jeruzaléma a zůstávejte tam dokud nepřijdu.“

Kristovo poselství Jeho následovníkům bylo v podstatě takové: „Když budete spolu, sestoupí oheň na celé shromáždění a vaše srdce budou obměkčena. Můj nadpřirozený oheň přichází odstranit každou horu – ve tvém bližním, ve spoluvěřících Židech a ve všech národech. Tvrdost a nevíra se vytratí a mnoho tisíců bude zachráněno v jediné hodině. Pouhá zmínka Mého jména bude usvědčovat a přesvědčí mnohé.“