JEN KDYBY

Jako křesťané víme, že Ježíš je pro svět jedinou nadějí.

Pavel o této naději hovoří, když píše:"Pamatujte,... V té době jste byli bez Krista, oddělení... cizí, pokud jde o smlouvy zaslíbení, BEZ NADĚJE a bez Boha na světě. Nyní... jste díky Kristově krvi blízcí. ON SÁM JE NÁŠ POKOJ" (Efeským 2:11-14)

Dnešní ztracená generace je jako onen zástup, nad kterým Ježíš plakal v Jeruzalémě. Lidé v Ježíšově době ztratili to, co jim chtěl dát. Neměli pravou svobodu. Ztratili pokoj, který pochází z vědomí, že nám byly odpuštěny hříchy. Neměli Ježíšův uzdravující dotyk. Ztratili útočiště před bouří. Neměli stálou a uklidňující přítomnost Svatého Ducha, která by je vedla.

Byly to tyto ztracené zástupy, nad kterými Ježíš plakal a volal:"Ó kdyby! Jen kdybyste věděli, co chci pro váš život. Kdybyste přijali, co vám nabízím. Chtěl jsem být vaším úkrytem, rozprostřít nad vámi křídla své ochrany. Kdybyste poslouchali. Kdybyste znali moji milost a lásku, kterou k vám chovám. (Lukáš 19:41-42, parafráze)

Kristus říká, "Kdybyste věděli, jakou má o vás nebeský Otec starost, znali byste pokoj, který přesahuje každé pomyšlení." Bible od začátku až do konce volá "Jen kdyby!" Dnes my, kdo věříme, máme toto útočiště, kam se utíkáme se svými největšími boji. Máme jistotu, že stejná moc, kterou pohrdli ti, kteří Ho odmítli, je zdarma dána nám, kdo jsme Ho vírou přijali.