Jsi připraven na přicházející bouři?

Izaiáš prorokuje, že Bůh jednoho dne povstane a otřese celou zemí. Prorok píše: „Hle, Jahve vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele… veselí se vystěhuje ze země… i bude uprostřed země, mezi národy, tak jako když se srážejí olivy, jako paběrky, když končí vinobraní…“ (Izaiáš 24:1,11,13).

Bůh otřese zemí podobně jako když se sklízejí olivy – dokud nepadne poslední kousek ovoce!

„…otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země… země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne… bude se zmítat jako budka.“ (verše 18–20).

Celá země se bude podobat pouhé boudě, když Bůh začne otřásat zemí!

Jiní proroci se shodují s Izaiášovým slovem: Ezechiel říká, že když Bůh zuřivě povstane, strašlivě zatřese vším, čím zatřásti půjde: „a budou se přede mnou třást mořské ryby i nebeské ptactvo, polní zvěř a všichni plazi… i každý člověk, který je na tváři země. Hory se zbortí, skalní srázy se zřítí a každá hradba se skácí na zem… ukážu svou velikost a svatost a dám se poznat před očima mnohých pronárodů. I poznají, že já jsem Hospodin.“(Ezechiel 38:20–23).

Joel říká: „Jahve vydá řev ze Siónu, vydá hlas z Jeruzaléma, zachvějí se nebesa i země. Jahve je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele.“ (Joel 4:16}.

Ageus píše: „Toto praví Jahve – ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody… (Ageus 2:6–7).

Pisatel Židům říká: „…ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem… aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.“ (Židům 12:26–27).

Bůh otřese vším – aby On sám byl odhalen jako jediná neotřesitelná moc!

Bůh doslova započal otřásat zemí zemětřesením v roce 1980. Zemětřesení v Arménii zničilo téměř celou provincii. Zemětřesení v Japonsku celé velkoměsto. Poté přišlo hrozné zemětřesení v San Francisku – a další následovala v okolí téměř denně. Zemětřesení zasáhla západní pobřeží, od severní Kalifornie k San Diegu až dolů k Mexiku. V New Yorských novinách jsme mohli číst titulek: „Snaží se Bůh s námi otřást?“

Na něco se tě zeptám: Co udělá milující rodič se svým dítětem, které spí, avšak je čas, aby vstávalo? Tento rodič své dítě jemně uchopí a zatřese s ním. Jestliže dítě okamžitě nevstane, zatřese pak s ním daleko s větší intenzitou a pevností – protože ví, že pokud dítě nevstane,bude mít problémy. To je to, co Bůh dělá právě teď. Oběma – Americe i celému světu! Nejprve s námi otřásl velmi jemně. Ale nyní se stávají jeho otřesy mohutnější – protože se mu nepodařilo probudit nás!

Proroci, které jsem zmiňoval, nemluvili do větru. Když Bůh říká: „Ještě jednou otřesu celou zemí“, myslí to vážně. Doslova otřese naší ekonomikou, systémem vzdělávání, naší vládou – otřese vším, do čeho jsme vložili svou důvěru,vším, co se jevilo tak bezpečným a jistým. Měl jsem velmi živý, opakující se sen o presidentu Spojených států – o kterém, nevím. V tom snu se nakláněl z okna kanceláře, potřásajíce hlavou v nevíře a říkajíce: „Jak se to stalo? Co jsme udělali špatného?“ Nikdo z členů jeho slavnostního kabinetu mu nedokázalo vysvětlit zhroucení Ameriky.

A přesně tak to bude, když Bůh s námi zatřese: nikdo to nebude moci vysvětlit! Mám na mysli krach s cennými papíry před osmi lety. Během noci jejich hodnota poklesla o 500 bodů – a nebyl pro to žádný důvod. Ba naopak se vše tak krásně vyvíjelo – až se najednou objevil otřes – ne fyzický,ale nevysvětlitelný ekonomický otřes. Bůh otřese našimi velkými základnami!

Bible nás rovněž varuje, že podobající se Božím otřesům, sestoupí na lidskou rasu velký démonský příval. Ďábel přinese prudký liják špíny, hříšnosti a zkoušek,protože ví, že jeho čas je krátký – a tak připravuje ohromující větry a vlny zla!

Například: Mnoho lidí nyní vlastní počítač. Jakým lepším způsobem by satan mohl zaútočit na lidské domovy než démonským přívalem skrze super vyvinutý informační systém?Tento systém se může stát přímou linií k peklu. Je to už vidět na obstarávání pornografie. Jsem si vědom toho, že tento velký rozvoj informací může sloužit k mnohým dobrým službám. Ale je možné, že se stane mocným nástrojem Satana!

Může se stát velkým nástrojem Antikrista, který ho použije jako „uvaděče“ do svého království a moci. Například se může stát zdrojem bezhotovostního platebního styku. Banka „Chase Manhattan Bank“ instalovala v New Yorku počítačový systém v bankovnictví, který nezahrnuje žádnou papírovou práci, pouze samá čísla.

Věřím, že právě nyní příval zla zasahuje kritickou většinu oblastí, kde se všechno začíná vymykat kontrole. A co je smutné, že o tom ani nevíme – protože jsme si tomu všemu začali přivykat. Věci, které nás kdysi trápily, se nyní stávají všedními. Viděli a slyšeli jsme tolik zla, že už s námi nic víc nepohne.

Rád bych věděl, kolik křesťanů bude schopno obstát,teď, když bouře přichází a všechno se začíná vymykat kontrole? Kolik z nich bude mít základ víry nutný k tomu,aby vydrželi v těchto časech?

Věřím, že Pán má v této chvíli velký zájem o svůj lid a že je nad svým lidem znepokojen. Stejně tak to prožívám jako pastýř: „Pane, kolik Tvých dětí padne, když bouře zaútočí v plné síle? Kolik zůstane nepohnutelných? A jak já je mohu připravit na ten velký otřes?“

Během modlitby mi Pán dal zjevení Ježíšova podobenství o stavitelích v Matouši 7. kap. Věřím, že toto podobenství obsahuje pro nás v těchto posledních dnech neuvěřitelnou pravdu. Avšak pouze pilní hledači ji objeví!

„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily sena ten dům, a padl, a jeho pád byl veliký.“ (Matouš 7:24–27)

Ježíš říká, že jediná věc, která vydrží v přicházející bouři, je být postaven na skalnatém základě. Jeden muž postavil svůj dům na skále, „…a nepadl, neboť měl základy na skále“ (verš 25).

Stavitelé obou domů representují dvě skupiny křesťanů v posledních dnech – moudré a bláznivé. Stavějí dva odlišné typy domů – a vždycky žili lidé obou skupin, když bouře zasáhla.

Na jedné straně je povzbudivé vědět, že zde bude tělo věřících, kteří nepadnou. Budou schopni obstát před každým démonským útokem přicházejícím z pekla. Nic s nimi nepohne, když přijde bouře. To je to, co nám chce Ježíš tímto podobenstvím říct: osoba, která staví svůj dům na skále, přežije všechno, co přijde!

Ale smutné je, že zde bude jiná skupina křesťanů -lidí, o kterých Ježíš říká, že „jejich pád bude veliký!“ „…a jeho pád byl veliký“ (verš 27). To znamená totální, úplný, zničující pád všeho.

Touto myšlenkou možná budete překvapeni: „Co ve skutečnosti znamená ‚stavět dům‘ ?“ Je důležité vědět, na co zde Ježíš upozorňuje – protože nám říká, že se dům každého z nás střetne se zničující záplavou.

Dům, o kterém zde Ježíš hovoří, zobrazuje naše chození s Pánem. Stavíme svůj dům na základě získání poznání Krista a porozumění Jeho cest. Budujeme svou víru, která zcela jasně určí, jak budeme reagovat pod nátlakem.

Mnoho křesťanů může říci: „Jsem věřící, stavím na skále.“ Dosud neporozuměli, co toto rčení znamená. A prožijí velký šok a překvapení, když jejich vztah s Ježíšem nevydrží bouři. Budou odhaleni jako ti, kteří nemají základ!

Nemůžeme porozumět tomu, o čem toto podobenství mluví, dokud neporozumíme, že toto podobenství je o poslušnosti! Ježíš mluví o osobě, která slyší Jeho Slovo a činí je -která Ho poslouchá, která činí podle jeho příkazů. Popisuje životní styl – chození v absolutní, naprosté poslušnosti Jeho Slovu. Toto má být naším základem!

Samozřejmě, Ježíš sám je naší skálou. Ale to není celý význam slova „skála“, které v tomto podobenství Ježíš použil. Někteří, kteří říkají, že staví na Kristu jako na své skále, nemusí stavět řádně. Je to proto, že tou skálou je stav našeho srdce! Reprezentuje základní motivy, ze kterých pramení naše poslušnost Bohu.

Je to tok poslušnosti v našich životech – tok, který pramení z pohnutek našeho srdce. Je důležité porozumět motivům našeho srdce, ze kterých pramení naše poslušnost -protože není-li pramen čistý, všechno, co z něho vytéká, bude znečištěno.

Existuje určitý druh poslušnosti, která skutečně přivádí Pána k pláči. Je to, když lidé činí Jeho Slovo s odporem! Je to zákonická poslušnost – studená formalita, založená na strachu z následků.

Představte si otce, který potřebuje napomenout svou dceru. Řekne jí: „Vidím v očích tvého chlapce, že bere drogy! Nechci tě s ním už nikdy vidět. A nechci, abys ještě někdy přišla domů okolo jedné nebo druhé hodiny ranní. Jestli to uděláš, vyhodím tě z domu!“

Další noc dcera přijde domů deset minut před dvanáctou hodinou. Nebyla se svým chlapcem – ale stále ho má ve svém srdci! Nyní je ve svém pokoji a trucuje. Poslechla svého otce – ale pouze protože se bála, že bude vyhozena.

To je poslušnost nespokojeného, trucujícího dítěte. Její srdce nebylo v jejích činech. Poslechla jenom proto, že se bála hněvu svého otce. Neposlechla ho s potěšením, nebo proto, že by ho milovala. Naopak – zlobila se na něho, že omezil její svobodu a zasáhl do jejího životního stylu.

Smutnou pravdou je, že mnoho křesťanů v těchto posledních dnech poslouchají Boha jenom proto, že se bojí, že půjdou do pekla. Bojí se hněvu svého Otce! Jejich poslušnost je pouze „zákonická“! Nemají ryzí touhu potěšit svého Otce!

Vlastně vše, co Ježíš dělal, dělal pro potěšení svého nebeského Otce: „…a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec. A ten, jenž mě poslal, je se mnou, nezanechal mě samotna, protože já vždy konám ty věci, jež jsou mu příjemné.“ (Jan 8:28–29)

To byla skála, základ, na kterém Ježíš stavěl život poslušnosti! Byl to pramen, motiv, ze kterého přišel tok Jeho poslušnosti.

A to má být také naší skálou. Tohle musí být základním motivem celé naší poslušnosti: „Činím to, protože chci potěšit svého Pána – přinést Mu velké potěšení!“ Ježíšovou touhou bylo činit Otci potěšení! Často umlkl v modlitbě celou dlouhou noc na hoře, na tichém místě. A jeho jedinou velkou modlitbou bylo: „Otče, co si přeješ? Co Ti přinese potěšení? Co mohu učinil, abych naplnil touhu Tvého srdce?“

A to je postoj člověka, který má Ducha Kristova – ten, který staví na skále.

Zákon není určen pro člověka, jehož poslušnost pramení z touhy potěšit Boha. Netýká se ho co je zákonné a co nezákonné, co je povoleno a co je zakázáno. Má pouze jedno kritérium – „Co si přeje můj Pán?“

Můžeš před ním vyložit celý zákon – všechna pravidla, směrnice, zákazy – a on ti řekne: „Nemusíš mi říkat, abych tyto věci nedělal. Nechci dělat nic, co bolí mého Otce. Miluji ho! Už jsem opustil svět i s jeho rozkošemi, abych šel za Ním – za tím, po kom mé srdce touží.“ „Ukaž mi, co si přeje, ne co zakazuje. Chci, aby se touhy Jeho srdce staly mými skutky. Chci poznat Jeho mysl a poslechnout ji. Jistě, miluji Jeho zákon. Ale ten je pro ty bez zákona, pro ty, kteří nepřišli k poznání důvěrného společenství s Ježíšem. Mám jiný zákon pracující v mém srdci. Je to zákon lásky – zákon, který říká: ‚Pane, co mám dnes učinit, abych Tě potěšil?‘“

Některý křesťan může žít velmi přímý život. Ostatní ho často obžalovávají řkouce: „Ty dokonce neděláš ani ty věci, které jsou povoleny. Jsi pod břemenem zákona. Jsi tak podivný!“ A on se na ně překvapeně podívá a říká: „Co myslíš tím břemenem? Mám velkou svobodu, protože Ho miluji. Nedělám žádnou z těchto věcí, o kterých mluvíš, protože mám všechno v Pánu. Můj zdroj štěstí je potěšit svého Pána!“ Takový člověk není ovlivněn hrozbami pekla a dokonce ani ne odměnou. Nepotřebuje proroka, aby s ním zatřásl, ne potřebuje varování soudu. Miluje Ježíše – a jeho poslušnost Božímu slovu je přirozeným plodem jeho lásky. Je to pro něho tak přirozené, jako dýchání.

Na druhé straně, člověk, který staví svůj dům na písku, dělá to pouze na odiv. Je to dočasný životní styl. Myslí si, že bude žít v tomto domě pět let, potom ho prodá a předá problémy někomu jinému. Je to pouze průčelí domu – bez skutečného základu!

Tento člověk nevěří, že přijde bouře. Nechce o tom přemýšlet. A to je způsob světa, jak jedná s věčností -jednoduše o ní nechce přemýšlet. Jistá skupina křesťanů se jednou zeptala Johna Carsona: „Co si myslíte o věčnosti?“Odpověděl: „Zkouším se jí zbavit ve své mysli.“

Ale nejhorší na tom je, že mnoho křesťanů se snaží věčnost vyňat ze své mysli. Zkouší nemyslet na to, že soud je již za dveřmi. Nechtějí věřit, že jednoho dne stanou před Pánem a budou se zodpovídat ze všeho, co kdy řekli a udělali.

Nedávno jsem měl strašný, živý sen o pekle. Byl jsem na jedné straně závoje, který byl neschůdný. Na druhé straně jsem viděl lidi chodící sem a tam – hýbající se, ale nešli nikam! Byli v páru (ne manželském) s někým, kdo reprezentoval jednu věc nebo osobu, po které zde na zemi nejvíce toužili. Získali největší věc, o které snili a kterou chtěli – ale nyní jim přinesla takový teror a trápení, že plakali a skřípali zuby. Bylo to nikdy nekončící mučení!

Nejvíce mě však vyděsilo, když jsem viděl lidi, které jsem znal – o kterých jsem si myslel, že jsou svatí. Zavolal jsem na ně: „Dovolte mi, abych se za vás modlil!“ Ale oni sena mě podívali a řekli: „Nemůžeš.“ Potom se obrátili a šli pryč. Zkoušel jsem jít za nimi, ale neviditelná stěna ses nesla mezi nás.

Probudil jsem se v posteli, třásl jsem se a volal k Bohu: „Ó, Bože! Jestli je toto peklo, nenech mě, abych zanedbal varovat lidi. Drž mě probuzeného! Pokaždé, když vstoupím na kazatelnu, ať je to slovo “život – smrt„, žádné rozmazlování, žádné vtipkování. Existuje peklo – a je tak skutečné!“ Nikdy nezapomenu naprostou beznaději, kterou jsem cítil, když jsem slyšel ony zatracené říkat: „Nemůžeš mi pomoci.“

Ano, existuje pravý strach z Boha. A my se potřebujeme bát pekla a hněvu Božího! Pavel řekl: „Znajíce tedy hrůzu Páně, lidi přesvědčujeme…“ (2. Korintským 5:11).

Ježíš popisuje takového člověka v Matouši 7:21–23: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vstoupí do království nebes, nýbrž ten, kdo koná vůli mého Otce, jenž je v nebesích. Mnozí mi v onen den budou říkati: Pane, Pane, neprorokovali jsme jménem tvým? A nevyháněli jsme démony jménem tvým? A nevykonali jsme mnoho mocných činů jménem tvým? A tu jim otevřeně povím: Nikdy jsem vás nepoznal – táhněte pryč ode mne vy, kteří působíte bezzákonnost.“

Nazývám tyto lidi „Ve jménu Ježíše“ lidi. Přicházejí před Boží trůn a říkají: „Pane, ve Tvém jménu jsme vyháněli démony, uzdravovali nemocné, učinili jsme pro Tebe mnoho úžasných skutků.“ Ale tragickou pravdou je, že stavěli svůj dům na písku!

Tito lidé neměli oddělené srdce. Ve skutečnosti -jejich srdce nikdy nepatřilo Pánu! Nemohlo být oddělené -protože nebylo nikdy dáno Pánu na prvním místě. Nemohli se obrátit zpět – protože nikdy nepoznali Ježíše od počátku!

Mnoho velkých skutků bylo vykonáno těmi, kteří nikdy nebyli v důvěrném společenství s Ježíšem. Volali: „Pane, Pane!“ Ve svém životě přicházeli k Němu pro ulehčení, moc, odměnu. Ale nikdy nezůstali v Jeho přítomnosti déle, aby poznali Jeho samotného! Myslím na mnoho církví, o kterých je toto pravda. Používají Jeho jméno, aniž by Ho poznali!

Jsou pro Něho zaměstnaní – ale neposlouchají Ho s láskou, která pramení ze srdce, které touží potěšit svého Pána. Jednoduše si nenacházejí čas, aby poznali Jeho srdce a to, co Ho těší. Ježíš říká, že někteří lidé páchají bezzákonnost – protože používají Jeho jméno, aniž by předem byli s Ním v důvěrném společenství. A řekne jim: „Říkáte, že jste všechny tyto věci činili pro Mě, ale stavíte svůj dům na písku – protože jste Mě nikdy nepoznali. Nikdy jste Mne poslouchali!“

Jestliže říkáš, že jsi křesťan – že miluješ Ježíše, že stavíš svůj dům na skále, že chodíš v poslušnosti svému Pánu – ale dosud Ho den za dnem zanedbáváš v modlitbě, pak Ho neznáš! Tvůj dům není na skále, je na písku – a v těžkých časech se celý zboří!

Nemůžeš poznat Ježíše pouhým chozením do církve. Musíš mít den po dni, hodinu po hodině rozhovor se svým Pánem. Musíš Ho poznat, růst v lásce k Němu, toužit poznat co Ho těší!

Učinili jsme z Pánových příkazů něco, co nás tíží, co je pro nás nemožné, co omezuje a škodí naší osobní svobodě. A místo, abychom objali Jeho slova k nám, hledáme cestu, jak uniknout jejich plnění.

Překrucujeme Boží milost tímto způsobem – chápeme ji, jakoby byla nějakým vězením Jeho zákona. Ale milost je ve skutečnosti učitelem svatosti: „Objevila se přece Boží milost, přinášející záchranu pro všechny lidi, vyučující nás, abychom si odepřeli bezbožnost a choutky světa a žili v nynějším běhu věcí rozumně, spravedlivě a pobožně…“ (Titovi 2:11–12). Člověk na skále se drží Pánových rozkazů a radostně je plní. Nevidí Boha jako někoho s řemenem v ruce, vždy připraveného potrestat ho. Nevidí Pána jako toho, který má k němu napřažené ruce a říká: „Pojď ke Mně a přijmi život, přijmi sílu. Já tě provedu!“

Enoch poslouchal Boha – s jediným cílem – zalíbit se Mu!„ Věrou byl Enoch přenesen, by neuviděl smrt, a nebylo lze ho najíti, protože ho přenesl Bůh, dostalo se mu před jeho přenesením svědectví, že se Bohu zalíbil.“ (Židům. 11:5) Enoch byl přenesen, protože se zalíbil Pánu!

Apoštol Jan říká: „…a cokoli vyprošujeme, od něho dostáváme, protože jsme bedliví jeho příkazů a provozujeme věci, jež jsou v jeho očích příjemné.“ (1. Jan 3:22)„…neboť všechny věci stvořil jsi ty, i jsou a stvořeny byly pro tvou vůli.“ (Zjevení 4:11)

Pavel píše: „…tak mluvíme, ne jako zalibující se lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce.“ (1. Tesalonickým 2:4) „…a dovršil veškerou blahou libost své dobroty…“ (2. Tesalonickým 1:11).

Drahý svatý, nestavíš na skále, jestliže potřebuješ kazatele, aby s tebou zatřásl, abys poslouchal Boha -jestliže potřebuješ seznam to dělat a to nedělat, jestliže potřebuješ být neustále usvědčován a napomínán Jeho slovem!Ne – ty nepotřebuješ knihu pravidel! Potřebuješ vášnivou lásku k Ježíši. Potřebuješ být do Něj tak zamilovaný, že budeš vědět, co ho těší. Poznání Jeho tužeb by se mělo stát tvou druhou přirozeností!

Čím více Ho miluješ, tím jednodušší je Mu sloužit a poslouchat Ho. Nemusíš se už více starat co o tobě říká svět. Můžeš odpovědět: „Uslyšel jsem od svého Otce – a činím to, co těší Jeho srdce!“ Tok poslušnosti musí přicházet z tvého srdce. Poslušnost se ti nesmí stát výhružkou. Musí z tebe svobodně proudit!

A když bude tvé srdce okouzleno Ježíšem, poslušnost přirozeně poplyne. Nemusíš stále přicházet před Pána volajíce: „Ó, Pane, zlom nade mnou moc ďábla!“ Ne – všechny ty řetězy začnou padat, jakmile poznáš Jeho srdce!

Jsi zamilován do Ježíše? Jestliže je tvá odpověď ano, mám pro tebe jednu otázku: Jak můžeš nechat uběhnout týden, aniž bys strávil čas v Jeho Slově? Jak nemůžeš toužit zůstat sám s Ním v modlitbě? Jak můžeš nemít čas na „rozhovor lásky“ se svým Otcem, chválíce a velebíce Jeho jméno, hledajíce to, po čem On touží? Toto jsou základy poslušnosti! Ježíš nám říká: „Kdo má mé příkazy a je jich bedliv, to je ten, jenž mě miluje, kdo však mě miluje, bude milován od mého Otce a budu ho milovati já a zjevím mu sám sebe.“ (Jan 14:21). Jak neuvěřitelné zaslíbení – založené na poslušnosti z lásky!

A tak, zkoumej evangelia. Poznávej Ježíšova slova. Pročítej si, co řekl Ježíš v Matouši 5. až 7. kapitole, počínaje kázáním na hoře. A když čteš Jeho slova, čiň je!Jeho rozkazy nejsou bolestné, nejsou těžkým břemenem na nás položeným. Ve skutečnosti – poslouchat Jeho rozkazy se nám stane lehčí, čím více porosteme v lásce k Němu.

To je stavění domu na skále! Potom, až přijde bouře, můžeš zůstat stát beze strachu. Nic tebou nepohne – protože chodíš v láskyplné poslušnosti svému Otci.

Ale nejdůležitější je, abys pochopil, že poslušnost je možná pouze vírou v dokonané dílo Ježíše Krista. Pouze ti, kteří žijí vírou v dokonalou spravedlnost Kristovu, Ho mohou poslouchat z lásky. Poslušnost je nezachrání, to je možné pouze skrze prolitou krev Kristovu. Poslušnost proudí z naší vděčnosti Bohu za to, že nám připisuje Pánovu dokonalou spravedlnost. To je skutečné stavění na skále.

Amen!

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.