Jan a jeho bratr Jakub byli učedníky Jana Křtitele - ohnivého proroka, který měl přívržence po celé zemi. Společně se svým otcem pracovali tito dva bouřliváci jako rybáři a vysloužili si přezdívku „synové hromu“. Jinými slovy, nic je nezastavilo.
Také jsem kdysi znal jisté „syny hromu“. Organizace Victory Outreach, která se záslužně věnuje lidem, pocházejícím převážně ze znevýhodněného prostředí, již zasáhla spoustu světců, kteří zůstali drsňáky i poté, co přišli ke Kristu. Jakoby tito lidé přestoupili jen z gangu do Božího gangu - nenechají se ničím zastrašit, promlouvají to, co jim přijde na mysl a s kuráží hlásají své kázání.
Takoví byli i Jakub s Janem. Dokonce ještě i nějakou dobu potom, co následovali Ježíše, chtěli přivolat oheň z nebe, aby zničil ty, jež odmítli evangelium. O několik desetiletí později, při psaní evangelia, popsal Jan proměnu, která se v něm udála. Popsal sám sebe jako „milovaného učedníka“ - už to nebyl ten tvrdý chlápek. Sdílel se s Řeky o to, že Ježíš nebyl pravda jen díky tomu, co o něm víme, ale především díky tomu, že dokázal proměnit naše srdce.
Přistihli jste se už někdy při tom, že se vaše hlava naplňuje znalostmi o Kristu, ale přesto máte pocit, že se vaše srdce nezměnilo? Zlobí vás, že se váš život nijak nemění, přestože na vás Jeho Duch den za dnem pracuje? Ježíš přišel, aby vás proměnil svou přítomností. V tomto smyslu pak Slovo není jen nějakou informací, ale živým Bohem, přebývajícím ve vás.
Ježíš je také tím pravým světlem, které září a odhaluje pravdu. Carter Conlon, pastor v Times Square Church, mi vyprávěl o setkání, které zažil na jisté konferenci, kde vášnivě kázal o Boží svatosti. Poté co dokončil své kázání, se posadil vedle muže, který na něj uhodil: „Nesouhlasím s ničím, co jste tu kázal.“ A dodal ještě: „Můj Bůh by na mě nikdy nezvýšil hlas.“ Rozpačitý Carter zmínil biblickou pasáž, ve které Ježíš vzal do rukou bič, aby vyhnal ze svatého chrámu penězoměnce. Onen muž mu na to však odvětil: „Ano, to udělal, ale dnes už takový Ježíš není.“
Carter se na chvíli zamyslel a pak se onoho muže zeptal: „Pověz mi, příteli, křičel na tebe tvůj táta v dětství?“ Po těchto slovech muž zjihl a odpověděl: „Můj otec na mě křičel neustále“
řekl se slzami v očích. Carter posloužil onomu muži v milosti a pravdě a nakonec jemně dodal: „Neexistuje žádný „můj Bůh“ nebo „tvůj Bůh“ – je jen jeden Bůh. My jsme Jeho. "