Křesťan jen podle jména

Prorok Izaiáš řekl o Izraeli: „Hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají“ (Izaiáš 3:9). Tato slova popisují právě teď také Ameriku. Náš národ zhřešil zrovna tak jako Sodoma. Stali jsme se společností, kde lze provádět jakýkoliv bezbožný skutek beze stopy studu. Věřím, že se Amerika ocitla na úplném okraji propasti.

I svět se shoduje, že věci zašly příliš daleko. Nedávno jsem četl novinovou zprávu, v níž citovali rockové hvězdy, kteří se stali před lety slavnými pro své nemravné chování na MTV. Dnes jsou ti samí hudebníci zděšeni z odporné špíny, která zaplavila Ameriku. Říkají, že nemorálnost, která se děje, je horší, než jakou kdy viděli. Jen před pár lety byli tito umělci hrdí na uvádění nemravnosti do nových výšin. Teď kroutí hlavou znechucením nad tím, co vidí. Připouštějí: „Ani my se nedokážeme vypořádat s tím, co se dnes děje. Tato země překročila naprosto všechny meze.“

Jak bude Pán reagovat na naši nestoudnost? Když se zlo rozmnožilo v Izraeli, odpověděl Bůh pádem ekonomiky a hospodářskou krizí. Zdá se, že jediný způsob, jak mohl získat pozornost lidí, bylo vzít jim jejich živobytí: „Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody“ (Izaiáš 3:1). To jasně znamená ekonomickou katastrofu.

Věřím, že ekonomické strádání je také jediný způsob, jakým může Bůh upoutat pozornost Ameriky. Jak jinak může chytit hříchem posedlý národ, než působením na peněženku každého jednotlivce? Říká nám, stejně jako říkal Izraeli: „Způsobím ekonomické potíže. Uvidíte, jak přeruším léta vaší prosperity.“

Izaiáš potom popisuje neobvyklou scénu: „I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše“ (Izaiáš 4:1). Sedm panen se pokoušelo vytvořit zvláštní účelovou dohodu o sňatku s jistým mužem. Ale v této dohodě nebyla ani zmínka o namlouvání nebo lásce. Nebylo zašeptáno jediné slovo o zásnubách, intimnosti, zřeknutí se ostatních, o trvalé věrnosti.

O co tu jde? Izaiáš nám říká: „Tyto ženy nechtějí manžela, kterého budou milovat nebo který bude naplňovat jejich potřeby. Všechno, co chtějí, je jméno tohoto muže. Hledají manželství bez lásky, bez závazků, aby jim poskytlo jisté postavení.“

Číslo sedm představuje v Písmu často duchovní věci. Těchto sedm žen má nejspíš představovat jisté lidi, kteří vypadají, že mají podíl v Božím království. Říkají tomuto muži: „Sami si vyděláme na své živobytí, sami se zaopatříme. Všechno, co chceme, je tvé jméno, aby odstranilo naši hanbu. Chceme před světem vypadat dobře. Tvé jméno nám takové postavení dá.“

Věřím, že Izaiáš mluví o církvi. A muž, za něhož se těchto sedm žen chce vdát, je Ježíš. Prorok tu ilustruje něco velice důležitého. Říká, že v době zmatků se rádoby věřící budou snažit o pohodlné manželství s Kristem. Ale takoví věřící jsou křesťané jen podle jména. Budou chtít vypadat duchovně, budou prohlašovat, že jsou částí Božího království. Ale budou se snažit omezit jednání s Pánem. Budou říkat: „Chci tě, Pane. Ale chci jít svou vlastní cestou a dělat si věci po svém. Jen mi dej své jméno. Chci být viděn a znám jako jeden ze tvých, jako tvá nevěsta.“

Takoví lidé nechtějí být oblečeni Kristem do roucha spravedlnosti. Nestojí o intimnost s Pánem, ani na něm nechtějí být závislí. Chtějí žít jen pro sebe. Nechtějí žádné závazky, žádné povinnosti. Svým postojem říkají Pánu: „Dovol, ať se raduji ze svého spojení s tebou. Pak na mě ostatní budou hledět jako na dobrého.“

Vidíme, že Izaiášovo proroctví se právě teď naplňuje. Církve v Americe a po celém světě jsou plné milionů lidí, kteří se nazývají křesťany, ale nemají žádný důvěrný vztah s Ježíšem. Netráví s ním čas v modlitbě, nečtou své Bible, aby věděli, co od nich žádá. Je neuvěřitelné, že Bůh tyto lidi dál trpí, žehná jim a nechá je prosperovat. A oni se nezmůžou ani na to, aby prostě řekli: „Děkuji, Pane. Co ode mě žádáš?“

Tito lidé se nějak připojili ke Kristovu jménu. Ale učinili tak zcela po svém. Náš Pán není součástí této dohody.

Moudrá panna však má pro svého ženicha velikou vášeň. Neustále touží po intimitě s ním: „Milý můj jest můj, a já jeho“ (Píseň Šalamounova 2:16). Opravdu, volání skutečného, opravdového křesťana je: „Pane, já nechci jen tvé jméno. Toužím po tobě stále. Myslím na tebe každou noc, když jdu do postele. A každé ráno, když vstávám, vychází ti mé srdce vstříc.“

„Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše. Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám“ (Izaiáš 26:8–9).

Ano, pravý věřící prohlašuje: „Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha, kterýž se strojí ozdobně, a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými“ (Izaiáš 61:10).

Hospodin teď otřásá naším národem. Už brzy uvidíme, jak se naplňuje Izaiášovo proroctví. Bůh s námi bude jednat stejně, jako jednal se Sodomou a Gomorou, protože „zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému“ (Izaiáš 3:5).

Brzy bude Hospodinův spravedlivý soud zjevný každému, až začne omezovat a zastavovat prosperitu. A jak se „ten den“ bude přibližovat, mnozí budou prohlašovat, že jsou provdaní za Krista. Ale budou k němu připojeni jen podle jména. Je tragické, že vůbec nebudou chtít být jeho.

Budeme také svědky neuvěřitelné scény z Ježíšova podobenství: „A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly“ (Matouš 25:5). Všechny panny, jak bláznivé, tak moudré, usnuly. Kristus popisuje dřímající církev těsně před svým příchodem. V Markově evangeliu varuje: „Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno; aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte“ (Marek 13:35–37).

Zjišťuji, že tomuto obrazu v Kristově podobenství není snadné porozumět. Jak by mohly moudré panny dřímat? Jak by mohl kterýkoli zbožný služebník, který je tak dlouho připraven na Ježíšův návrat, spát, když se bude blížit Pán?

Tehdy jsem začal poznávat tvrdou pravdu Ježíšova podobenství. Připomněl jsem si Ježíšovo proroctví, že v posledních dnech nastane v církvi veliké odpadnutí. Potom jsem si připomněl Pavlovo napomenutí: „Teď máme nejvyšší čas probudit se ze sna. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili“ (Římanům 13:11). Pavel chce tímto varováním říci, že těsně předtím, než se Ježíš vrátí, padne na mnoho křesťanů veliká dřímota. I spravedliví budou v nebezpečí, že usnou.

Pavel také varoval: „Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou“ (Efezským 5:14–16). Apoštol naléhá: „Probuďte se, svatí. Nebuďte spícími pannami. Buďte moudří a zůstávejte bdělí pro Pánův návrat.“

Nemylte se v tom, na koho se tu Pavel zaměřuje. Obrací se na „následovníky Boží… synové milí“ (5:1). Také říká: „Nespěmež tedy, jako i jiní, ale bděme a střízliví buďme. Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou“ (1. Tesalonickým 5:6–7).

Mnoho věřících bude tímto velkým spánkem testováno. Právě teď žijeme v temné hodině, půlnoc se rychle přibližuje. Návrat našeho Pána je blíž, než kdy byl. Ale když se rozhlédnu kolem, vidím, že mnoho věřících upadá do hlubokého spánku. Opravdu, během let již tento duch dřímoty dostihnul davy lidí.

Uvažuj o muži, který prohlašuje, že je křesťan. Tento muž se zřídkakdy modlí. Přesto tráví hodiny před svým televizorem sledováním sportu. Má také čas na své koníčky, na aktivity ve volném čase, na lov a rybaření. Ale nemůže si udělat naprosto žádný čas na Pána.

Bůh je k tomuto muži milosrdný. Žehná mu, působí, že prosperuje, stará se o jeho rodinu. Přesto ten samý muž, který prohlašuje, že miluje Krista, si nedokáže najít ani pět minut, aby pokleknul a řekl: „Děkuji, Pane.“ Je v nebezpečí, že se stává křesťanem jen podle jména.

Teď přemýšlej o ženě, která říká, že je křesťanka. Tráví hodiny telefonováním s přítelkyněmi. Udělá si čas, aby každý večer sledovala svůj oblíbený TV program. A hodiny promarní čtením. Přesto nemá čas na intimitu s Ježíšem. Jestliže se modlí, je to pouze příležitostně, když na rodinu dolehne krize. Ale Pán v její mysli moc není. Ona je také v nebezpečí, že se stává křesťankou jen podle jména.

Takoví věřící nejsou připravení na návrat svého Pána. S každým pomíjejícím dnem jejich lampy vyhasínají. Skrovný, vyprahlý vztah, který mají s Ježíšem, pomalu umírá. Ale Písmo jasně varuje: „Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení?“ (Židům 2:3).

Jak by mohl Pán chtít, aby s ním v nebi byli dřímající, vlažní, lhostejní následovníci? Proč by měl stát o ty, kdo se za něj na zemi stydí, kdo jsou znudění z Božích věcí, nestojí o církev, společenství a intimitu s Kristem? Naším cílem v nebi bude uctívat Pána a navždy mu sloužit. Jak by mohl někdo očekávat, že se tam bude těšit z věčnosti, když nestrpí chození s Ježíšem tady?

Někdo možná odpoví: „Až zemřu, bude to jiné. V okamžení budu změněn. Pán mi dá v ten moment nové srdce. Potom ho budu chtít uctívat.“

Mou odpovědí bude, že smrt nic nezmění. Potom budeš známý tím, čím jsi známý teď. A charakter, který máš zde, je ten samý charakter, který budeš mít, až budeš stát před Pánem. Jestliže jsi teď „kůže líná,“ budeš mít stejný charakter i potom. Jestliže zemřeš jako polovičatý, vlažný věřící, křesťan jen podle jména, tak se takto ukážeš i v den soudu.

Bible říká, že my všichni budeme stát před soudnou stolicí Kristovou. Až tento čas přijde, bude Pán požadovat, abychom vydali počet ze svého života. Bude chtít vědět, jak jsme trávili svůj čas. Jak čekáš, že mu odpovíš? On zaznamenává všechno, co tady řekneš a uděláš. A až otevře nebeské záznamy, nebudeš moci nic zapřít. Zjeví jeho kniha, že jsi mu sotva věnoval myšlenku?

Možná říkáš: „Dobře, já však vím, že mě Bůh miluje.“

Odpovím ti: „On tě beze vší pochybnosti miluje. A bude tam v ten den mnoho jiných jako ty, které Pán miluje. Ale On je také Bohem spravedlnosti a soudu. Proto jeho lid zemřel ve vzpouře na starozákonní poušti, ačkoliv Bible znovu a znovu říká, že je Bůh miloval. Faktem je, že oni nikdy nedopustili, aby se změnila jejich srdce. A mnozí dnes směřují stejnou cestou.“

Nechápejte to špatně. Bůh miluje a překypuje něžností ke svým kajícím avšak dřímajícím lidem. Všechno, co od nich chce, je otevřené srdce ke slyšení jeho hlasu a vášeň ke slyšení od něj. Přesto, dokonce poté co slyšeli varování za varováním, mnoho pravých věřících ignoruje Pána a zanedbává jeho dar spasení. Ve svém duchu slyším Ježíše, jak říká takovým lidem: „Nejen že mě zanedbávají. A nejenže odložili veškerou svou horlivost pro mě. Oni o mně ani nepřemýšlejí. Nejsem již pro ně ani pomíjející myšlenkou.“

Kdybych mohl vyjádřit Boží zármutek, shrnul bych to takto: Pán je zraněn zástupy, které byly kdysi moudrými pannami. Kdysi tito lidé toužili po jeho příchodu a pilně se připravovali na setkání s ním. Byli naprosto bdělí, jejich srdce hořela, jejich mysli a duše byly plné horlivosti pro Krista. Ale za čas se ty samé moudré panny začaly pomalu od něj odvracet. Po chvíli překročily hranice. A teď se připojily ke společnosti bláznivých panen, které Ježíš popisuje.

Možná říkáš: „Nejsem jednou z těchto bláznivých panen. Souhlasím, nejsem tím zapáleným svědkem, kterým jsem kdysi pro Ježíše byl. Ale necítím se, že bych překročil hranici. Stále ještě je v mém srdci láska k němu. Čtu svou bibli, věrně chodím do církve a jsem oddaným manželem a rodičem.“

Ale máš teď vášeň pro Ježíše? Hladovíš a žízníš po větší intimitě s ním? Vyznáváš, že ho miluješ. Ale je to chladná nebo vlažná láska.

Jestliže jsi opravdu moudrou pannou – jestliže jsi nikdy neopustil svou intimní lásku pro Ježíše – uvažuj o tomto varování z Přísloví: „Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude“ (Přísloví 19:15). Možná si o sobě nemyslíš, že jsi lenivý. Ale lenost je přesné slovo k popisu duchovního bláta mnohých křesťanů, kteří kdysi horlili pro Ježíše.

Lenost je přemohla, když ve svých životech začali povolovat bláznivé, tělesné věci, které by nikdy předtím nedopustili. Jak si začali tyto věci dopřávat, nechávali pozvolna slábnout svou horlivost pro Ježíše. A brzy opomíjeli svůj oddělený čas modlitby a bohoslužeb. Pozvolna se začali měnit na polovičaté, vlažné křesťany. A za čas upadli do nebezpečného spánku.

Ptám se tě, nelenivíš ve své lásce k Božímu slovu? Nevykupuješ již čas, ale místo toho promrháváš čas na Internetu nebo před televizorem? Dej si pozor na varování z Písma: jestli se stáváš lenivým, upadáš do duchovního spánku, překročíš časem hranici, což pro tebe byla nepředstavitelná událost. A uvrhneš sám sebe do společnosti bláznivých panen. Budeš vydán napospas hlubokému spánku. A ještě dřív než to poznáš, plamen ve tvé lampě připravenosti ještě naposledy vzplane a pak zhasne.

Problém dřímajících křesťanů hoří teď v mém duchu již léta. Opravdu, věřím, že Bůh promlouvá to samé poselství k mnoha dalším dnešním pastýřům, tak jako to činil se svými dávnými proroky. Přesto mnoho Božích mluvčích usnulo stejně jako ovce v jejich péči. Izaiáš popisuje to, co dnes vidíme, když volá: „Strážní jeho jsou slepí, všickni napořád nic neznají, všickni jsou psi němí, aniž mohou štěkati; jsou ospalci, leží, milujíce dřímotu“ (Izaiáš 56:10).

Nemoudré panny se nezúčastnily svatební večeře. Byly úplně vyloučené. Ježíšovo podobenství nám poskytuje jasnou pravdu, kterou musíme přijmout: když Pán přišel, jen ti, kteří byli připraveni, mohli být s ním.

Podle podobenství: „O půlnoci pak stal se křik“ (Matouš 25:6). Když se dnes rozhlížím po církevním prostředí, vidím jen líné pastýře a dřímající svaté. Vidím také do požitků zblázněné křesťany, kteří se nebojácně a střemhlav vrhají do žádostí a chtíčů všeho druhu. Ale navzdory vší této špatnosti a lenosti, Bůh se svého lidu nevzdal. Místo toho přikázal svým věrným pastýřům, aby volali varování. A tento svatý zbytek strážných nebude mlčet. Navzdory tomu, že jsou vystavení zesměšňování, pohrdání a výsměchu, vykřikují tito služebníci hlasitě poselství, které hoří v jejich srdcích: „Nastává půlnoční hodina. A ženich si přichází pro svou nevěstu. Ježíš bude brzy ve dveřích. Křesťane, připrav se na setkání se svým Pánem.“

Zde je křik této hodiny: „Připrav se.“ Jsi připraven? Připravuješ se na setkání s Ježíšem tváří v tvář?

Ale Bible nám říká, že bude slyšet ještě jiný křik. Ještě ten křik neslyšíme. Ale brzy budeme. Uslyšíme ho, jak Bůh nyní začíná jednat v moci, aby získal pozornost odpadlého světa. A uslyšíme ho, až uvidíme, jak se před našima očima naplňují Ježíšova slova: „Takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou“ (Lukáš 21:26).

Hluboko uvnitř ví každý v tomto národě i všude ve světě, že lidstvo dosáhlo kritické hranice. Je tu vnitřní vědomí, podporované intuicí, že tento svět nemůže zůstat tak, jak je. Musí se stát něco nadpřirozeného. Musí dojít k nějakému zásahu shůry. Znamení všude kolem ukazují na Pánův brzký návrat.

Ten den je ještě blíž. A až se ten okamžik přiblíží, rozmnoží se na zemi tma a zmatek. Základy každé společnosti budou otřeseny až do morku kostí. Ještě teď Židé na celém světě volají: „Náš Mesiáš konečně přichází. Můžeme cítit, že je přímo ve dveřích.“

Až konečně přijde okamžik, kdy se náš Pán objeví, bude z dřímající církve stoupat tento křik: „Naše lampy zhasly!“ Mnozí poznají, že nemají to, co vytrvá. Chladní a vlažní budou chvátat všude kolem, zoufalí nahradit ztracený čas. Budou úpěnlivě prosit své pastory: „Pomozte mi, nevím, co mám dělat. Prosím, řekněte mi, jak tomu mohu čelit, jak to zvládnu.“ Ale mnozí z těchto pastorů budou zmatení jako jejich ovce.

Ježíš nás již varoval ve svém podobenství: „A když odešly kupovati, přišel Ženich“ (Matouš 25:10). Moudré panny řekly těm bláznivým, aby si šly pro sebe koupit olej. Ale zatímco byly bláznivé panny pryč, přišel ženich.

Až ten okamžik nastane, nebudeme mít čas, abychom ve své duši rozvíjeli Kristův charakter. Nebudeme mít čas, abychom si vytvořili své duchovní zdroje. A spícím se rozbřeskne, že nejsou připraveni. V úzkosti budou volat: „Jsem prázdný, suchý. Promarnil jsem všechen svůj čas tím, že jsem se zabýval nesmyslnými věcmi. Úplně jsem promrhal svůj život. Pán přichází a já nejsem připraven.“

Když ženich zavřel dveře, bláznivé panny zůstaly vně s pláčem: „Pane, otevři nám. Pusť nás dovnitř.“ Ale ženich odpověděl: „Neznám vás“ (25:12). Jak děsivá vyhlídka. V té chvíli se nedá říci už nic. Žádná další výzva už nebude. Pán prohlásí: „Dveře jsou zavřené.“

Zde je důkaz, v Kristových vlastních slovech, že jen skutečně spasení věřící budou zahrnuti do jeho nevěsty. Všichni, kteří se snažili udržet si hřích v tomto světě – kdo chtěli jen jeho jméno, ale ne jeho lásku – zůstanou vně.

Dobrá zpráva je, že je stále ještě čas. Dveře jsou stále ještě otevřené. A Pánovou největší touhou je mít tě na své straně pro Beránkovu svatební večeři. Miluje tě i navzdory tvé nedbalosti. A když budeš čestný, budeš souhlasit s jeho Slovem: „Ano, toto podobenství popisuje mě. Zlenivěl jsem. Nechci se stát bláznivou pannou a zmizet. Chci být připravený, až se ten den přiblíží.“

Jestli chceš být moudrou pannou, zde jsou dva kroky, které je nutné učinit. Jsou to jednoduché kroky, ale není možné je přehlédnout, pokud máš být zahrnutý mezi moudré panny:

1. Učiň Krista středem svého myšlenkového světa. Ať je Pán ve všech tvých myšlenkách. Když se ráno probudíš, zašeptej Jeho jméno. Večer, až půjdeš do postele, volej k němu v myšlenkách a na svých kolenou.

„Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jest-li která ctnost, a jest-li která chvála, o těch věcech přemyšlujte“ (Filipským 4:8). Ať je tento verš základem tvé jednoduché modlitby po celý den: „Ježíši, ty jsi věrný, čestný, spravedlivý, ryzí, překrásný, milující. Ty jsi moje Dobrá zpráva.“

Pavel píše: „Znáť Pán přemyšlování moudrých“ (1. Korintským 3:20). Bůh zaznamenává všechny tvé myšlenky. Pokaždé, když na něj myslíš, to ví. Tak mu tedy dej všechny své „děkovné“ myšlenky.

2. Po celý den se modli: „Pane, buď ke mně, hříšníkovi, milosrdný.“ Tato prostá modlitba je olejem pro tvou lampu. Tím, že se ji budeš denně modlit, se začneš připravovat na setkání s Pánem. Říkáš tím Bohu: „Otče, nejsem hoden, abych byl nazván tvým jménem. Potřebuji tvou milost. Uvědomuji si, že nejsem tím, kým jsem si o sobě myslel, že jsem. Myslel jsem si, že jsem docela dobrý člověk. Ale jakákoliv skrovná dobrota, kterou možná mám, mi nic nepřináší. Ve tvých očích jsou to všechno jen špinavé cáry. Vím, že mě moje skutky nespasí. Potřebuji tvou milost. Kořím se teď před tebou. Pane, buď ke mně, hříšníkovi, milostiv.“

Když se publikán poprvé takto modlil, Ježíš o něm řekl: „Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého“ (Lukáš 18:14). Jinými slovy to byl jeden z těch, komu Ježíš otevře dveře.

„Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení“ (Židům 9:28). Dovol, abych ti položil jednu závěrečnou otázku: Očekáváš jeho návrat? Dychtíš po tom, abys ho viděl? Čiň pokání a rozhodni se, že budeš hledat Ježíše celým svým srdcem, myslí, duší a silou. On slíbil, že pokud to budeš dělat, určitě ho najdeš. On ti otevře každé dveře.