Bůh stojí za každým slavným dílem a s nikým se nebude o svou slávu dělit. Nedovolí, aby se do oslnivé záře jeho Syna dostala jakákoli překážka. A proto musí čistit nástroje vykonávající jeho dílo. V okamžiku, kdy jeho požehnání a moc svobodně proudí skrze jeho lid, říká: „Ustaň a počkej s tím. Chci prozkoumat tvé srdce.“
To je slovo, které - jak jsem pochopil – Bůh chtěl, abych kázal, když náš sbor slavil své třetí výročí. Dokážeš si představit mé váhání. V duchu jsem viděl, jak na mě celé shromáždění zírá, jak se diví a myslí si: „Počkej! Říkáš nám, že jsme všichni velkolepí, ale pak obracíš a říkáš, že se musíme změnit.“ Bylo by to, jako když vezme manžel svou ženu na oběd u příležitosti jejich výročí a řekne: „Miláčku, jsme tady, abych hovořil o kilech, která jsi přibrala.“
To ale velmi nepřesně popisuje způsob, jakým nás Bůh žádá, abychom zkoumali sami sebe. Jsme si, přece jen, vědomi, že naše lidská spravedlnost je jako poskvrněný šat a že potřebujeme jeho milost. Ve skutečnosti však, když začínáme s nejvelkolepějším Božím dílem i ve svých životech, Bůh nás vede k úvahám nad těmito otázkami: „Je v mém srdci něco, co se Pánu nelíbí? Zanedbal jsem něco, o co mne požádal? Chci ve svém životě něco, co brání Bohu v jeho konání?“
Bůh vždycky přivede svůj lid k tomuto bodu. Proč? Protože předtím, než může přijít s tím nejlepším, musí nás přetvořit v něco pevného. Nabízí nám své vítězství, ale s podmínkou naší oddanosti.
Na co ti Pán ukazuje ve tvém životě? Máš odstranit jednu maličkost? Nebo máš přidat něco, co zanedbáváš? Neotálej se svou odpovědí na slovo Ducha. Když budeš jednat, byť v maličkostech, můžeš ovlivnit celou svou budoucnost. Budeš o tom přemýšlet? Pokud ano, uvidíš, že Bůh má pro tebe připraveno to nejlepší – a budeš moci odpočinout v jistotě, že jsi potěšil Toho, jenž ti chce požehnat.
„Zkoumejme a zpytujme své cesty“ (Pláč 3:40).