KAM VEDE PÝCHA

Pýcha je na vrcholu seznamu věcí, které Bůh nenávidí. „Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a pýcha života — není z Otce, ale ze světa.“ (1.Janova 2,16)

Většina křesťanů by připustila, že ještě nejsou u cíle, a v jejich životech jsou oblasti, které je třeba zlepšit, ale jen málo z nich by se považovalo za pyšné. Pýcha je nezávislost — pokora je závislost. Pýcha je neochota čekat, až Bůh bude jednat ve svém čase a svým způsobem. Pýcha se žene, aby vzala věci do svých rukou, když se zdá, že Bůh nepracuje dostatečně rychle.

Příkladem tohoto hrozného hříchu je Saulova neposlušnost v Gilgálu. Když Samuel pomazal Saula jako krále, „Samuel mluvil se Saulem na střeše.“ (1.Samuelova 9,25) Tato diskuse na střeše se týkala velké války, která přicházela, a Samuel přikázal Saulovi nic nepodnikat, dokud se všichni lidé nesejdou v Gilgálu, aby hledali konkrétní vůli Pána a jeho pokyny. Sám Bůh měl rozhodovat a vést (viz 1.Samuelova 10,8).

Samuel reprezentoval Boží hlas; byl nádobou, jejímž prostřednictvím Bůh sdělí své plány. Ale Saul byl netrpělivý, nevydržel čekat a vzal věci do svých rukou. Bůh ho zkoušel a on propadl kvůli netrpělivosti — nezkrocené pýše!

Pokora je úplná závislost na Bohu. Věříme Bohu, že udělá správnou věc, ve správný čas, správným způsobem. A Ježíš nám zanechal slavný slib, že nás provede skrze temné dny před námi. Řekl: „Protože jsi zachoval můj příkaz vytrvat, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země.“ (Zjevení 3,10)