KDYŽ BŮH ŠKRTNE ZÁPALKOU

Když se sto dvacet učedníků ve víře shromáždilo v horní místnosti, nebylo to pouze proto, aby čekali na nějaké kalendářní datum. Bible říká: „Všichni byli shromážděni na jednom místě“ (Skutky 2:1). To znamená, že se sešli jako jedno tělo z jediného důvodu: kvůli naději, že uvidí splněné Ježíšovo zaslíbení. Jejich volání bylo stejné jako za dnů Izajáše: „Hospodine, protrhni nebesa a sestup. Kéž všechny hory zvedající se na odpor, lidské i démonské, před Tvou přítomností padnou, aby ztracení mohli být zachráněni“ (viz Izajáš 64:1).

SPADL VIDITELNÝ OHEŇ

Víme, co se stalo: Byl vylit Duch svatý a na hlavách učedníků se objevil viditelný oheň. Toto svaté vylití je vedlo do ulic Jeruzaléma, kde tisíce lidí vyznávající mrtvé náboženství uviděly a uslyšely, co se děje. Náhle Duch padl na zástup a pokořil každou horu zvedající se na odpor. Petr vystoupil a kázal, a najednou ti, kdo odmítali Ježíše – masy, jež mívaly tvrdá srdce – byli pokořeni při zmínce Ježíšova jména. A tři tisíce lidí volaly po spáse.

 BOŽÍ SOUSTŘEDĚNÍ

Uvažuj o tom, co Bůh konal. V té době byly po celém světě války, povstání, velká temnota, mocné říše napadající národy. Četné miliony byly zaměstnány obchodováním, neboť po světě jezdily nákladní lodi a obchodující karavany. A přece se Boží zájem soustředil na sto dvacet pokorných modlících se svatých shromážděných v malé pronajaté místnosti. Co nám to říká? Prostě když Bůh škrtne zápalkou, musí roznítit oheň. Když Jeho Duch o Letnicích sestoupil na svaté, třepotající se plamen se stal ohněm, který brzy pokryl celou zemi.

Ještě jednou: totéž volání zaznívá všude po světě i dnes.