KDYŽ SE NEDOSTÁVALO VÍNA

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: Už nemají víno. Ježíš jí řekl: Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina. Matka řekla služebníkům: Udělejte, cokoli vám nařídí“ (Jan 2:1-5).

Většina křesťanů ví, že v Káně Galilejské Ježíš učinil svůj první zázrak: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu“ (2:11). Kristus právě začal svou službu a již měl nějaké učedníky. Nyní, když učinil tento zázrak, působivě zjevil světu svou slávu.

Přesto má tento zázrak také hluboký význam pro církev nad rámec času a místa. 3. verš obsahuje mocnou symbolickou větu: „Když se nedostávalo vína.“ Napříč Novým Zákonem je víno spojováno s očividnou Boží přítomností skrze Ducha svatého. Pavel to evokuje, když píše: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale buďte plni Ducha“ (Efezským 5:18-19).

Co to znamená, když se Božímu lidu „nedostává vína“? V tomto případě se víno vprostřed svatební hostiny zdarma nalévalo pozvaným hostům. Ten výjev byl obrazem radostného lidu, jenž zdarma dostává Božího Ducha. Avšak potřeba vzrostla, protože víno už nebylo a lidé ho potřebovali doplnit, aby si udrželi svou radost.

Jako křesťané máme všichni v sobě Ducha svatého. A přece je také pravda, že musíme být neustále naplňováni Duchem. Každý z nás zakouší na své cestě s Kristem pokles i plnost. Pokles neznamená, že nás jeho Duch opustil, znamená ale, že jsme znovu a znovu voláni zpět k uhašení veliké žízně, způsobené v nás samotným Duchem. Jako Boží děti potřebujeme duchovní potravu, kterou může poskytnout jedině on – která nás zmocní milovat druhé, stejně jako je miluje on, vést svatý život, jaký se mu líbí, a směle mluvit s druhými o jeho Slovu.