Kořist duchovního boje
„Nebo z bojů a z kořistí obětovávali k opravě domu Hospodinova“ (1. Paralipomenon 26:27). Tento verš pro nás otevírá hlubokomyslnou, život měnící pravdu. Hovoří o kořisti, která se dá vyhrát pouze v bitvě. A když už je jednou tato kořist získána, je z vděčnosti věnována na budování Božího domu.
Věřím, že pokud uchopíme mocnou pravdu, která je za tímto veršem, porozumíme, proč Hospodin dovolí silný duchovní boj během celého našeho života. Mnoho křesťanů si myslí, že když už jsou jednou spasení, jejich bojování skončilo, že život bude příjemná plavba. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Bůh nejenže dovolí naše bitvy, ale On má pro ně v našich životech skvělý důvod.
Takže, co je „kořistí boje“? Kořistí je lup z plenění a drancování, zboží, které vítěz sebere v boji. Bible zmiňuje kořist poprvé ve 14. kapitole Genesis, kdy se spikli králové a vpadli do Sodomy a Gomory. Tito nájezdníci zajali obyvatele a drancovali jejich majetek: „A pobravše všecko zboží Sodomských a Gomorských… vzali také Lota, a zboží jeho, syna bratra Abramova“ (Genesis 14:11–12).
Když se Abram dozvěděl, že jeho synovec byl zajat, shromáždil svou 318-ti člennou armádu služebníků a pronásledoval nepřátelské krále. Písmo říká, že útočníky dostihl a „porazil je… i odjal zase všecko zboží; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl, ano i ženy a lid“ (14:15–16).
Představ si teď vítězného Abrama. Vedl dlouhý průvod veselých lidí a vozy naložené hromadami zboží všeho druhu. A po cestě potkal Melchisedecha, krále ze Sálem. Písmo nám říká, že Abram dal tomuto králi desátky ze všech věcí, z celé kořisti (viz 14:20). „Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha“ (Židům 7:4).
Jak úžasná scéna. Boží vyvolený služebník právě vyhrál velké vítězství a teď daruje část z celé své kořisti králi. Proč? Melchisedech byl „kněz Boha silného nejvyššího“ (Genesis 14:18). Abram dal tento desátek s jasným záměrem, aby podpořil službu v Božím domě.
Teď si zkus představit scénu jen o pár hodin dříve, předtím než Abram přemohl útočníky. Satan se musel pást pohledem. Jeho armády právě odváděly veškeré obyvatelstvo dvou měst, včetně jednoho zbožného muže, který tam žil. Spravedlivý Lot byl jediným člověkem, který mohl protestovat proti ďábelské nadvládě nad těmito městy. Ale teď sebral Satan Lota jako kořist spolu s ohromnými stády dobytka, vozy plnými jídla a oblečení, a truhlami plnými zlata, stříbra a vzácných kamenů.
Dovedu si představit ďábla, jak se chvástá, že zajal Abramovo semeno: „Podívejte na Lota. Je spoutaný v řetězech, oloupený o všechno své zboží. To se stane každému, kdo se pokusí zasahovat do mého území.“
Ale teď si představ scénu po Abramově vítězství. Spiklenecké armády uvázly v klejovatých studnicích a byly na hlavu poraženy. A Abram osvobodil lidi a získal zpět mohutné vozy s kořistí. Toto zboží nebylo jen ze Sodomy a Gomory, ale také z devíti dalších měst, která byla vypleněna. Sodomská kořist byla vrácena do posledního řemínku od bot. Ale kořist útočníků si ponechal Abram.
Tady je princip, kterého Bůh chce, abychom se chopili: Náš Pán má zájem o mnohem víc, než udělat z nás vítěze. Chce nám dát kořist, zboží, duchovní bohatství z našeho boje. Máme se z bitvy vynořit s vozem plným zdrojů. Na tohle Pavel poukazuje, když říká: „My jsme víc než vítězové skrze toho, kterýž nás zamiloval“ (viz Římanům 8:37).
David měl ten samý postoj ke kořisti získané ve válce. Vidíme to v dekretu, který vydal ke konci svého života. David právě jmenoval svého syna Šalamouna svým nástupcem na izraelském trůnu. A nyní shromáždil dohromady vedoucí národa, aby ustanovil pokyny pro udržování Božího domu. Jaké zdroje budou využívat pro toto svaté dílo? „Nebo z bojů a z kořistí obětovávali k opravě domu Hospodinova“ (1. Paralipomenon 26:27).
Dovolte, abych uvedl scénu. Po každém válečném vítězství přivezl David zpět kořist a nahromadil jich hojně: zlato, stříbro, měď, stavební dříví, peněz tak nesmírně mnoho, že je nebylo možné sečíst. A měl na paměti jediný cíl: použít tuto kořist jako zdroj pro vybudování chrámu.
Mezitím David jmenoval chrámové povinnosti (úkoly) pro kněží, vrátné, zpěváky, muzikanty, kameníky, umělecké řemeslníky, mistry řemesla pro všechno potřebné k udržování Božího domu. Potom David zřídil účelový poklad, určený výhradně pro udržování chrámu, až bude jednou založen. A nařídil svým kapitánům, aby dál přinášeli všechnu válečnou kořist a doplňovali tento poklad.
Když Písmo hovoří o udržování chrámu, hebrejský originál znamená „oprava domu, upevnění (posílení) a sjednocení toho, co bylo postaveno.“ Krátce, tyto zdroje byly zamýšleny k udržování původní chrámové nádhery. Byly určeny k opravě každého chátrání, aby udržovaly Boží dům v původním (ryzím) stavu.
Takže, ptáte se, kde je Boží chrám dnes? Je vybudován z jeho lidí – tebe, mě, jeho církve na celém světě. Podle Pavla jsou naše těla chrámy Ducha svatého. A podobně jako starodávný Izrael, udržuje náš Pán svůj chrám stále ještě skrze kořist získanou v bitvě. Proto jsou naše zkoušky zamýšlené pro víc než jen pro naše přežití. Během každé bitvy pro nás Bůh odkládá stranou bohatství, zdroje, prostředky, majetek. Hromadí celý poklad zboží z našeho boje. A tato kořist je určena k vybudování a udržování jeho těla, církve Ježíše Krista.
Přemýšlej o tom: po léta, poté co Šalamoun postavil chrám, byl udržován v dobrém stavu z kořisti zabrané v minulých válkách. Boží dům zůstával mohutný a plný života, protože jeho lid se z každého konfliktu vynořil nejen vítězný, ale oplývající zdroji.
Nalézáme tento princip „opatřit prostřednictvím boje“ po celém Božím slově.
Zatímco byl David se svou armádou pryč, přepadli Amalechitští jeho městečko Sicelech. Tito loupeživí nájezdníci sebrali všechny ženy a děti a vypálili celé město. Když se vrátil, „ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali… však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém“ (1. Samuelova 30:6).
Mluvíme o duchovním boji. Tohle nebyl jen útok proti Davidovi. Toto byl mohutný výpad proti Božímu věčnému záměru. Zase jednou šel ďábel po Božím semeni. Víme, že prorokovaný Mesiáš měl přijít skrze Davidovy potomky. A teď Satan odvedl každou ženu a dítě, skrze které mohlo toto semeno přijít.
Milovaný, tohle je ohniskem všech duchovních bojů: nepřítel byl vždy rozhodnutý zničit Kristovo semeno. A tenhle fakt se nezměnil ani 2000 let po Kříži. Satan se stále ještě snaží zničit Boží semeno. A dělá to tak, že útočí na nás, Kristovo semeno, a intrikuje, aby odstranil naše svědectví.
David se cítil ohrožen, když slyšel reptání svých mužů. Chtěli ho ukamenovat, že zanechal ženy a děti bez ochrany. Ale David věděl, že jeho srdce je před Bohem v pořádku a Písmo říká, že se posilnil v Hospodinu. Ihned se tento muž víry zvedl, aby pronásledoval Amalechitské. A rychle je přemohl a osvobodil každého člověka i majetek, který jim byl sebrán. „Všecko zase David přivedl“ (1. Samuelova 30:19). On a jeho muži neztratili nic: „A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo“ (30:19). Všichni říkali, že nepřišli ani o pytlík fazolí.
Ale Amalechitští plundrovali také další města. A tak vzal David všechny tyto kořisti rovněž do svého vlastnictví: „Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy“ (30:20).
Stejně jako Abram, byl i David víc než vítěz. Udělal mnohem víc než jen přežívat a nemít ani zisk ani ztrátu. To proto, že Bůh měl pro Davida nachystáno víc než jen svědectví o vítězství. Když se tento muž vrátil se svou rodinou, měl s sebou také ohromná stáda ovcí, koz, velbloudů a dobytka, stejně tak jako vozy plné stříbra, zlata, drahokamů, oděvů a potřeb pro domácnost.
Co David udělal s veškerou touto válečnou kořistí? Použil ji na provedení Božích záměrů. David věděl, že ho Bůh pomazal, aby byl králem nad lidmi. A teď musel napravit škodu, kterou utrpěla jeho dobrá pověst. Tak poslal kořist těm, kterým byla odcizena, usiloval o sjednocení Božího lidu: „Poslal z těch kořistí starším Juda… řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových“ (30:26). David také poslal kořist každému městu, kde se on a jeho muži ukrývali „a kteříž byli v Hebronu“ (30:31). Časem bude Hebron městem, které David připojí ke svému království.
Zde je ještě další příklad Božího záměru v našem duchovním boji. Máme získat kořist z boje nejen pro sebe, ale pro tělo Kristovo. Prostředky (zdroje), které získáme, jsou zamýšlené k tomu, aby přinesly požehnání ostatním.
V Davidově případě udržoval Bůh svůj dům také tím, že chránil své semeno. David zajistí rodokmen, který povede ke Kristu. Ale až do tohoto okamžiku viděla celá země Davida jako uprchlíka. Neustále byl na útěku, čelil krizi za krizí, byl na pokraji ztráty všeho. Ale teď tyto kořisti – stáda dobytka a vozy plné darů – dokázaly, že David byl vítězný bojovník. Vyšel ze svých bitev bohatě ozdobený prostředky (zdroji). A tyto zdroje poskytnul na Boží nepřetržité dílo.
V této pasáži obléhala v době hladu syrská armáda město Samaří. Syřané se prostě utábořili za městem a očekávali, až Samařští vyhladovějí. Situace uvnitř městských zdí se natolik zhoršila, že oslí hlava se prodávala za osmdesát stříbrných. Lidé byli stále zoufalejší, včetně dvou matek, které se dohodly, že uvaří své malé děti a sní je. Poté, co snědly první dítě, však druhá matka couvla a své dítě skryla. Tak si šla truchlící matka stěžovat ke králi, že se s ní její přítelkyně nepodělila. Bylo to absolutní šílenství.
Čtyři malomocní, kteří žili venku za městskými zdmi, si nakonec řekli: „Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?… Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme“ (2. Královská 7:3–4). Tak vyrazili na cestu do Syrského tábora.
Když dorazili, bylo všude hrobové ticho. Nebylo vidět živou duši. Tak prohledali každý stan, ale všichni byli pryč. Písmo vysvětluje: „Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás. A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého“ (7:6–7).
Když to malomocní zjistili, šli od stanu ke stanu, jedli a pili do sytosti. Potom si naložili do náručí zlato, šatstvo a další zboží a schovali to. Nakonec se vrátili k městské bráně a zavolali na strážné: „Pojďte s námi. Nebudete tomu věřit, ale Syrští utekli, opustili svůj tábor. Je teď městem duchů.“
Písmo říká: „Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot“ (7:16). Zase jednou se Boží lid ukázal jako víc než vítěz. Satan se je snažil vyhladovět k smrti. Ale Hospodin obrátil celou situaci naruby. Vzal kořist boje a použil ji na obnovení a očerstvení svého lidu, udržel svou při na zemi.
Chápete situaci? Začínáte rozumět důvodu svého současného boje? Ti, kdo vložili svou důvěru v Hospodina, mají slíbené slavné vítězství nad veškerou mocí nepřítele. Bůh chce, abys věděl: „Ano, projdeš vítězně. Ale já tě udělám víc než vítězem. Vypracovávám v tobě ještě větší záměr pro mé království. Vyjdeš z této bitvy s mnohem větší kořistí, než můžeš zvládnout.“
Pavel to popisuje takto: „Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme“ (Efezským 3:20).
Tady je příběh intenzivního boje, jedné z největších duchovních bitev v celém Písmu. Opět se ďábel pokoušel zničit Boží záměr na zemi, tentokrát skrze zlého Amana. Tento bohatý, vlivný muž přesvědčil Perského krále, aby vydal nařízení, které žádá smrt pro každého Žida v jeho království, od Indie až k Etiopii.
Prvním Židem v Amanových očích byl spravedlivý Mardocheus, Esteřin strýc. Aman postavil šibenici specielně pro Mardochea. Ale Ester zakročila. Vyzvala Boží lid k modlitbě a obětovala svůj život pro plán, který měl zrušit Amanův rozkaz. Bůh odhalil zlé úklady a Aman nakonec visel na své vlastní šibenici. A král nejenže odvolal rozsudek smrti, ale dal Ester Amanův dům, nemovitost mající podle dnešních standardů hodnotu milionů.
Ale Amanův dům nebyl jedinou kořistí získanou v tomto boji. Písmo nám říká: „Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva“ (Ester 8:16). Toto byla pravá kořist získaná v bitvě s nepřítelem.
Víš, naše zkoušky nám nezískávají jenom duchovní bohatství. Udržují nás silné, ryzí, pod neustálou péčí. Když vložíme svou důvěru na Pána, on způsobí, že v nás naše zkoušky vyprodukují víru vzácnější než zlato (viz 1. Petr 1:7).
„A obloupiv knížatstva i moci, vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj“ (Koloským 2:15).
Ježíš oloupil ďábla na Kalvárii, zbavil ho vší moci a autority. Když vstal Kristus vítězně z hrobu, vyvedl nesčíslný zástup osvobozených zajatců ze Satanova sevření. A tento krví vykoupený průvod pochoduje stále ještě vpřed.
Ale, což je úžasné, Kristův triumf na Kalvárii nám dal dokonce ještě víc než vítězství nad smrtí. Získal pro nás neuvěřitelnou kořist v tomto životě: milost, milosrdenství, pokoj, odpuštění, sílu, víru, všechny zdroje, které potřebujeme, abychom vedli přemáhající život. Zajistil veškeré zaopatření pro údržbu svého chrámu: „Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme“ (Židům 3:6).
Uvažuj o Šalamounovi jako typu Krista ve Starém zákoně. Postavil chrám (církev) s použitím všech zdrojů, které pro něj David (Otec) nahromadil. A když chrám potřeboval opravu, začal čerpat z pokladu (Ducha svatého) vyhrazeného výslovně pro tento účel.
Duch svatý nám tu ukazuje pozoruhodnou pravdu: Ježíš nám dodává všechny zdroje, které potřebujeme, ve svém Duchu svatém. Ale my jsme zodpovědní, že čerpáme z tohoto pokladu na údržbu jeho chrámu. A zdroje pro údržbu chrámu musí přicházet přímo z kořisti našeho boje.
Kristus nám dal všechno potřebné pro uskutečnění této údržby. On nás adoptoval do své rodiny. On je úhelným kamenem domu. A On očistil celý dům. Konečně, dal nám přístup přímo do svatyně svatých. Takže vírou jsme teď plně ustanovený, kompletní chrám. Ježíš nepostavil dům, který je dokončený jen napůl. Jeho chrám je kompletní.
Ale tento chrám musí být udržován. Musí být udržován v dobrém stavu po všechny časy. A činit to může být velice nákladné. Samozřejmě víme, kde můžeme najít zdroje: v Duchu samotného Krista. On je pokladníkem všech kořistí. Ale On nám nemůže tyto zdroje vydávat, pokud nevidíme, že je potřebujeme. Krátce, Bůh neudržuje svůj chrám bez naší spolupráce.
Tato spolupráce začíná, když jsme uprostřed konfliktu. Víš, naše zdroje jsou podobnost Kristu, kterou získáváme, zatímco jsme po krk ponořeni do boje. Jsou to vyučování, víra, charakter, které získáváme v bitvě s nepřítelem. Takže ať už procházíme čímkoliv, ať čelíme jakékoliv zkoušce, můžeme vědět, že Bůh ji dovolil pro své záměry. V bitvě je důležitost, význam. A můžeme si být jisti, že z ní vzejde dobré.
Pavel na nás dokonce naléhá, abychom se chlubili svým soužením. Proč? „Soužení trpělivost působí“ (Římanům 5:3). Přemýšlej o všech dalších ziscích, které vyplývají ze soužení: zkušenost, naděje, odvaha, moudrost, Boží láska šířená ven.
Kdybychom neměli žádný konflikt, tlak, zkoušky, války, stali bychom se pasivní a vlažní. Nastal by úpadek a náš chrám by ležel v troskách. Nemohli bychom ovládat oblast, kterou jsme získali. Proto je nepřítelův plán proti nám jasný: chce nás odstranit, vytáhnout z boje, odradit. Jeho cílem je zbavit nás všeho bojování.
Pokus se představit si svůj chrám doslova jako budovu vyrobenou z cihel a malty. Kdyby ses procházel kolem ní, mohl bys ukázat na údržbářskou činnost, která byla provedena skrze zkoušky v minulosti. Mohl bys říci: „Vidíš tu střechu? V jednom okamžiku šeredně zatékala. Pamatuji si na bitvu, kterou jsem procházel, aby ji Bůh opravil. Vlastně dal na dům celou novou střechu. A to okno tamhle – kdysi bylo rozbité na střepy. Bůh dopustil, abych kvůli němu prošel zkouškou svého života. Teď je nahrazeno tímto nádherným barevným (mozaikovým) sklem.“
Nacházíme všechny zdroje pro údržbu – sílu jít dál, moc nad nepřítelem – v našich duchovních bitvách. A v ten den, kdy budeme stát před Hospodinem, nám zjeví: „Pamatuješ si, čím jsi při téhle příležitosti procházel? A v tomto období, a v téhle strašné bitvě? Podívej se na to, čeho jsi skrze to všechno dosáhnul: opravený dům, v božském řádu, bez poskvrny a bez vady. To všechno bylo zajištěno (zabezpečeno) skrze bitvy, které jsi vyhrál. Pohleď teď na výsledek svých zkoušek. Nestálo to za to všechno?“
Představ si, jak by se ti líbilo vzít v ten den ďábla na okružní cestu po tvém chrámu. Mohl bys mu ukázat výsledky všech jeho útoků proti tobě a říci mu: „Podívej se, co jsi pro mě udělal? Chtěl jsi mě tím zničit. Ale tahle zkouška dokázala, že jsem zůstal čistý. Vyprodukovala ve mně trpělivost a díky ní hoří můj oheň stále pro Ježíše. Co jsi zamýšlel ke zlému, použil On k údržbě tohoto domu.“
Jsi právě teď v boji? Čelíš intenzivní duchovní bitvě? Buď povzbuzen: Bůh má v tom všem záměr. A jeho plán pro tebe zahrnuje mnohem víc než pouhé přežití. Chce, abys šel dál s mnohem víc – více zdroji, větším duchovním bohatstvím, větší silou – než jsi měl, když jsi vešel do konfliktu.
Prostým faktem je, že Bůh vložil do lidských těl svůj poklad. Učinil tě chrámem, domem pro svého Ducha, aby v něm přebýval. A ty máš zodpovědnost, abys tento chrám udržoval. Pokud se staneš vlažným nebo nedbalým, zapomeneš na potřebnou údržbářskou práci – pravidelnou modlitbu, krmení se Božím slovem, obecenství s jeho svatými – dostaví se úpadek. A ty skončíš v naprosté zkáze.
Možná jsi právě teď zmatený, zastrašený, znechucený a pochybující. Možná si říkáš: „Nevidím žádný smysl tohoto boje. Proč v něm musím ještě pokračovat. Mám toho dost.“
Je tragické, že mnozí přestali bojovat. A skončili zahořklí, tvrdí, rozhněvaní, jejich víra je hromada popela. Proč? Nemají žádné zdroje. Zahodili svůj poklad, když nechali své zkoušky daleko za sebou. Je to smutné, znám mnoho pastorů, jejichž životy tímto způsobem vyhasly. Prostě se vzdali bojování. A když proudy boje a zkoušek tvrdě udeřily, jejich víra ztroskotala.
Když se podívám zpátky na mých vlastních padesát let služby, připomínám si mnohé časy, kdy by pro mě bylo snadné toho nechat. Modlil jsem se: „Pane, nerozumím tomuto útoku. Odkud přišel? A kdy skončí? Nevidím v tom žádný smysl.“ Ale za čas jsem začínal vidět ovoce těchto zkoušek. A toto ovoce – zdroje, síla, duchovní zdraví – mě svým způsobem doplnilo, jak bych nemohl být prostřednictvím ničeho jiného.
Naléhám na tebe: chop se vírou své zkoušky a věř, že ji Bůh dovolil. Věz, že ji využívá, aby tě učinil silnějším… aby ti pomohl sebrat Satanovi kořist… aby tě učinil požehnáním pro druhé… a aby to všechno posvětil ke své slávě.