Komu věříme?

Jeden upřímný křesťan se mě ve svém dopise nedávno zeptal: „Komu věříme? Po léta jsem četl díla mnoha služebníků, kteří byli přesvědčení, že konec je blízko. Ale znovu a znovu se netrefili. Teď jsem poznal, že se jen snažili prodat knihu. Ale jiní si skutečně myslí, že jim Bůh řekl, že konec je tu.“

„Tak komu věříme? Zpětně jsem cítil, že jsme mohli být blízko konci v roce 1980. Ale kdybych v té době stáhnul své rodinné investice, propásli bychom velké příležitosti. Myslíte si, že je teď Amerika v tom samém sběhu událostí, jako jsem se domníval, že je v roce 1980? Nebo budeme žít dál, jako bychom měli před sebou mnohem víc let, možná dokonce desetiletí?“

„Vím, že jste jeden z Božích hlasů v této zemi. Proto čtu se zájmem každý z vašich bulletinů. Také jsem četl vaši nedávno vydanou knihu ‚America’s Last Call‘ (Poslední volání Ameriky). Píši vám teď, abych se zeptal, jak poznáme, zda toto je konec?“

„Právě teď mnoho lidí zakládá důležitá životní rozhodnutí na své víře ve váš vztah s Bohem. Já rovněž. Věnuji tématu přicházející krize více pozornosti než kdykoli předtím kvůli tomu, čemu věřím o vašem chození s Pánem.“

„Věřím, že příkazy, které Bůh dává svým dětem, by měly být velice podobné. Jinými slovy, jestliže se chystáme vstoupit do období velkého zmatku s hroutícím se trhem a nedostatkem jídla a léků, Bůh by jistě chtěl, aby všechny jeho děti o tom měly stejné poznání. On nás může jednotlivě oslovovat, abychom prováděli rozličné činnosti, ale o těchto důležitých skutečnostech bychom všichni měli přinejmenším vědět totéž. Tak proč o tom nevíme? A jak poznáme, kdy Bůh mluví ke svému lidu?“

„Uvědomuji si, že žádám vysvětlit víc, než je možné. Modlím se za každého z nás v tomto čase, abychom mohli být v Boží vůli.“

Nikdy jsem nevěřil, že jsem prorok. Ve skutečnosti se třesu před Pánem, když slyším, že mnoho nádherných věřících, jako je tento muž, klade velký důraz na to, co píši a kážu. V pozdějších letech mé služby (je mi teď šedesát sedm let) jsem se snažil všechno, co říkám v prorockém tónu, zakládat na Písmu a ne na vizi nebo hlasu.

Nicméně jsem zcela zlomen před Bohem ohledně těchto věcí, křičím k němu z plna hrdla: „Ach, Pane, dvacet pět let kážu, že soud je přede dveřmi. Po léta jsem psal knihy a přicházel s varováním před přicházející ekonomickou krizí. A teď vidím, že se děje něco úplně jiného. Vidím Ameriku, která prosperuje a jde si vesele svou cestou. Náš národ zabije více než pět tisíc nemluvňat za týden. Kloužeme do propastí neuvěřitelné špíny a vystrkujeme tě z každé instituce. Jako dlouho, Pane?“

Cítím, že ze sebe vydávám tentýž výkřik zklamání, který pozvedal k Bohu Jeremiáš. On také věrně po léta prorokoval skutečnosti, které se ještě nenaplnily. Křičel: „Přemlouval jsi mne, Hospodine, a já jsem se dal přemluvit; byl jsi silnější nežli já, proto jsi zvítězil. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá. Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne“ (Jeremiáš 20:7–8).

Ale Jeremiáš nemohl přestat s varováním Božího lidu. I když se jeho proroctví zdála neopodstatněná, bezpředmětná, nepřestal prorokovat. Napsal: „I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu“ (Jeremiáš 20:9).

Milovaný, strávil jsem spoustu hodin zavřený s Bohem a Duch svatý mě neustále ujišťuje, abych ohledně varování, která přijímám, nepodváděl. Soud nakonec přišel na Izrael do detailů přesně, jak to Jeremiáš nastínil. Ale prorok z toho neměl zlomyslnou radost, ani neříkal, že Boží soud je potvrzením jeho služby. Naopak, Jeremiáš byl naplněn zármutkem, když se stal svědkem toho, že se jeho slova naplnila.

Cítím ve své duši stejně pálící oheň, jako cítil Jeremiáš. A jsem mnohem víc než kdy předtím přesvědčen, že náš národ bude uvržen do zničující deprese. Bez ohledu na to, jak vysoko se obchod s cennými papíry vyhoupne, bez ohledu na to, jak neuvěřitelně se možná vzchopí, Amerika je stále ještě na pokraji ohromného krachu. Bůh „si postavil hlavu“ proti tomuto národu pro jeho krveprolévání a opovážlivost, aroganci proti jeho jménu, a jeho soud je oprávněný!

Přesto děkuji Bohu za mnoho zaslíbení, která nám dal ve svém slově, aby ochraňovala a žehnala jeho lidu procházejícímu všemi bouřkami. Tato zaslíbení jsou jádrem mé nejnovější knihy „God’s Plan to Protect His People in the Coming Depression.“

Boží lid, který se modlí, se nemusí bát. Ani si nemáme dělat starosti, trápit se nebo se hněvat. Náš nebeský Otec má všechno pod kontrolou. Ačkoliv vidím, že jeho soud přichází na náš národ, raduji se, neboť vím, co náš Pán ve svém Slově zaslíbil.

Sláva Bohu!

Přikládám několik zaslíbení o ochraně, které obsahuje moje kniha.

Žalm 9:8–10
„Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.“

Žalm 12:5–7
„Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.“

Žalm 16:7–9
„Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má. Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.“

Žalm 17:7–8
„Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne.“

Žalm 18:19
„Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.“

Žalm 20:6–9
„Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení. Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.“

Žalm 22:4–5
„V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.“

Žalm 27:5
„Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.“