KRISTŮV VĚZEŇ

Pavel napsal mnoho svých epištol církvím zavřený v hrozných vězeňských kobkách -- spoutaný, opovrhovaný, odloučený od ostatních věřících a zdánlivě i od vší služby. Můžete si představit ty bolestné podmínky? Ale přesto Pavel nikdy neříká, že je vězněn okolnostmi; místo toho se nazývá "vězněm Krista Ježíše" (Efeským 3:1)

Ve svém dopise Koloským vyjadřuje svoji touhu týkající se všech trpících svatých:"...abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí děkovali Otci..." (Koloským 1:9-12)

Je úžasné, že tato Pavlova slova naděje a poučení byla výsledkem jeho nejdelšího uvěznění, pravděpodobně v Ceasareji. Když je psal, neměl nejmenší naději na propuštění. Věděl jen to, že tam bude celé roky, ne-li do konce života. Je patrné, že se se svými okolnostmi a nepěknými vyhlídkami smířil. 

Nikde v jeho dopise nenajdeme pochybnosti vůči Bohu. Apoštol Pavel vstoupil do plného duchovního pochopení Boží vůle a přijal svůj osud jako Boží plán pro svůj život v danou dobu. Proto Koloským mohl triumfálně napsat, "abyste byli ... v duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle...".

Umíte si to představit? Pavel je v dokonalém zajetí, postrádá jakoukoli svobodu. A přesto mluví o "životě nesoucím Pánu radost a čest, ovoci dobrých skutků a růstu v poznání Boha".