KRISTUS SVOU CÍRKEV MILUJE

Kristus svou Církev miluje. Dal za ni svůj život a sdělil nám, že brány pekla ji nepřemohou (viz Matouš 16:18). Samotný Ježíš je úhelným kamenem této Církve a Písmo nám říká, že v Církvi přebývá Ježíšova sláva a moudrost. O Letnicích seslal svého Ducha svatého, aby založil Církev, a obdařil ji pomazanými služebníky – pastory, učiteli, apoštoly, proroky a evangelisty – aby ji zbudoval (viz Efezským 4:11-12).

Je zřejmé, že Pán touží své Církvi žehnat. Proč tedy Zjevení vykresluje takový hrůzu budící obraz Krista zjevujícího se svému lidu? Jan píše, že Ježíš vchází do Církve s plamennýma očima a hřmícím hlasem:

„Uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč“ (Zjevení 1:13-16).

Zjevení je shrnutím Božího Slova. Popisuje konec všech věcí a takto je v ní hned zpočátku vykreslen Kristus. Proč se zde Ježíš zjevuje tak hrozivě? A proč hovoří se svou Církví tak ostře? Jan píše, že Kristova slova jsou ostrá jako meč a pronikají do morku kostí. Mějte na paměti, že to píše apoštol, jenž měl svou hlavu položenou na Ježíšových prsou. Teď však padá na tvář: „Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý“ (Zjevení 1:17).

Samotný Pán vysvětluje své děsivé vzezření: „Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů“ (Zjevení 2:23). Kristus skutečně svou Církev miluje. A proto přichází, aby ji zkoumal. Přichází svůj lid napravovat v lásce a pročistit jej.