LÉČIVÉ TRÁPENÍ

Četl jsem mnoho životopisů misionářů od současných po starověké. Myslíte si, že tito vzácní lidé, tak moc používaní Bohem, zažívali příběhy neustálé lásky, moci a radosti? Jejich životy jsou lemovány zármutkem, zastrašováním, ba dokonce zradou, jsou to příběhy naplněné nikoli dobrodružstvím, ale slzami. 

Pokud toužíme opravdu vědět, co nás pudí, abychom volali k Bohu, musíme jít do zahrady Getsemane k Ježíši, který je naším vzorem. Všechny mocnosti, které se postavily proti Jobovi, byly také v Getsemane sešikovány proti Kristu. Urputný pokušitel, který hledal Davidovo srdce na střeše, je stejný pokušitel, který vzal Ježíše na vrchol chrámu, aby ho zavraždil. A všechny mocnosti trýznící Petrovu duši v Getsemane také byly a bojovaly proti našemu Spasiteli.

Na každého opravdového Božího muže nebo ženu přijdou bolesti. Ježíš celou svou službou činil vůli svého Otce. Skutečně, po tři roky, všechno co dělal, ukazovalo na Kalvárii. A pak v Getsemane volal: „Ó Bože, jestli je to možné, sejmi ze mě toto břemeno. Je pro mě příliš těžké, raději ať mne mine“. 

Nevím, jaká bolest tě trápí. Někteří křesťané se roky modlí, aby z ní byli vysvobozeni. Nedělejte chybu, já věřím v uzdravení. Přesto také věřím v uzdravující trápení. David svědčí: „Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo“ (Žalm 119:67).

Nemůžeme si myslet, že každá bolest či zkouška je útokem od ďábla. Ani si nemůžeme myslet, že tyto zkoušky znamenají, že je hřích v našich životech a Bůh nás za něj soudí. David říká něco jiného. Kdyby se netrápil, nehledal by Pána.