MÁM VŠE, CO POTŘEBUJI?

Ježíšova pověst plná zázraků a uzdravení lákala již v počátcích Jeho služby obrovské davy lidí. „Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. …… Pozvedl oči … a uviděl, že se k nim blíží velký zástup lidí.“ (Jan 6: 3- 5).

Bibličtí učenci odhadují tento dav na 10,000 až 15,000 lidí. Pohled na obrovský dav musel učedníky povzbudit. To všechno je jen utvrzovalo v tom, že následují toho správného muže a že se budou dít další velké věci. I Ježíše muselo těšit, když viděl jakou mají radost protože se učili jak od něho předjímat velké věci.

A i přesto všechno, když se dav shromáždil, učedníci čelili velkému dilema: „Ježíš se zeptal Filipa: ‚Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?‘“ (6: 5). Sen byl neměl být realizován předtím nastane tvrdá realita.

Zdá se vám tento scénář povědomý? Vzpomeňte si na svou první úžasnou práci, kterou jste dostali. Byli jste nadšení, protože to vypadalo, jako první krok k tomu, aby se vám podařilo naplnit vaše povolání. Ale po několika dnech jste zjistili, že váš šéf není takový jak vypadal a že budete muset spolupracovat s kolegou, který vás asi nesnáší. Budete tomu muset obětovat mnohem víc času, než vám bylo řečeno, čímž se ochudíte o drahocenný čas s rodinou. A tehdy jste si uvědomili: „Neměl jsem tušení, že to bude tak těžké.“

Takhle se asi cítil v daném momentě Filip. Zmateně Ježíšovi odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!“ (6: 7). To bylo v té době obrovské množství peněz. Stručně řečeno, i kdyby na to ty prostředky a schopnost poskytnout to jídlo měli, pořád by to nestačilo na to, nakrmit tento obrovský dav.

Když se podívám na Filipovu odpověď, zarazí mě věta: „Nestačilo by to.“ Jak často se nám tato myšlenka vkrádá do našich myslí – máme-li čelit nějakým překážkám? Jak často se divíme: „Nejsem si jistý, že mám vše, co na to potřebuji. Nemám na to prostředky a pochybuji, že toho budu schopen. Jsem dostatečně silný v Kristu? Mám dost Ducha svatého? Pane, vypadá to, že se nechám vyvést z míry.“

Tímto si ale můžeme být jistí: Ježíš onoho dne povolal Filipa k velkému vítězství, jen Filip si to prostě neuvědomil. Totéž platí i pro nás: I nás Bůh povolal k tomu, abychom očekávali, že se při našem kráčení s Ním budou dít velkolepé věci. Takže, co se stane, když naše situace vyžaduje víru? Budeme mu důvěřovat, že se nám dostane potřebného zázraku? Nebo se necháme vyvést z míry našimi omezeními? Ježíš pro to, co řekl, měl určitý důvod: „To ovšem řekl, aby ho (Filipa) vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.“ (6: 6).