MARNÁ SLOVA

Žalm 50 vyjmenovává hřích nečistého používání úst a jeho důsledky. Mnozí v Božím domě berou Jeho slovo v této věci na lehkou váhu. 

Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá  se lstí. Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky....Představoval sis,  že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. ...Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu. (Žalm 50:19 - 23, ČSP). 

Proč se tedy nebojíme a nectíme Boží slovo ohledně této věci? Proč tak lehce promlouváme o druhých marná slova? Proč pokračujeme v neopatrném používání slov, vyslovovaných s použitím nekontrolovatelného jazyka? Tento Žalm nám říká proč: "Představoval sis, že jsem jako ty."

Řečeno polopaticky, chceme Boha předělat, aby byl jako my. Ohýbáme Jeho Slovo, aby odráželo naši vlastní tendenci soudit někoho podle vnějšího vzhledu. A ignorujeme Boží způsob, totiž zaměřit se na to, co je skryté, hluboké věci v srdci dané osoby. 

Teď nám Pán říká zde v Žalmu 50: Chystám se vás pokárat, protože chci, aby jste tu věc dali do pořádku. Musíte uvidět vaši nečistotu způsobem, jakým ji vidím já. Jak je zlá a stejně i zkažená. Je  to skutečné nebezpečí pro tvoji duši. 

Coby služebník Boží chci, aby Kristův život plynul z mých kázání. Jako manžel, otec a dědeček chci, aby plynul volně do mojí rodiny. Proto zdroj Kristova života ve mně nemůže být zamořený. Nemohu dovolit žádnému jedu v prameni nebo zátarasům, aby ve mne překazily jeho volný průtok. 

Ale musí to být svědomité rozhodnutí z mojí strany. Musím stále volat k Duchu svatému "Pane, usvědči mne pokaždé, když se znečišťuji." David měl tento druh odhodlání. Napsal "Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. Mé záměry nepředcházejí má ústa." (Žalm 17:3). "Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů." (Ž 141:3, ČSP). 

Můžeš se divit "Je opravdu možné kontrolovat jazyk, abych nezhřešil svými ústy?" David odpovídá svým svědectvím: "Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema." (Ž 139,1) V podstatě říká "Pokaždé když sedám na koně, musím na jeho hubu dát náhubek. A stejně samozřejmě, jako to dělám u svého koně, to musím udělat i se svým jazykem."