Moc skrytého pokojíku
„Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“(Matouš 6:6).
Když Ježíš mluvil o tom, abychom vstoupili do skrytého pokojíku a hledali Otce, hovoří o něčem mnohem větším než o fyzickém pokojíku. Starý zákon nám říká, že Bůh rozděloval lidi do dvou kategorií: „Ti, kdo mě hledali – a ti, kdo mě nehledali!“ A Bůh má dnes rovněž dva druhy dětí – ty, které Ho pravidelně hledají ve svých skrytých pokojících v modlitbě, a ty které to nedělají.
Když se Bůh rozzlobil na Izrael pro jejich modlářství, postavil Mojžíš vně tábora svůj modlitební stan. Písmo říká, že později „kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany“ (Exodus 33:7). Uprostřed všeho modlářství, které se v Izraeli provozovalo, tam stále ještě byli Boží lidé, kteří si udělali čas a usilovali hledat Hospodina celým svým srdcem! Tento hledající zbytek se vynořil z modlářských milionů v Izraeli. Věděli, že musí vyjít ven z tábora, aby také nezapadli do odpadlictví, které zasáhlo lid.
O staletí později za vlády krále Azy lidé rozuměli, proč jim Bůh žehnal, pomáhal jim prospívat a uchovával je v míru se všemi jejich nepřáteli: „Protože jsme hledali Hospodina Boha svého, hledali jsme ho, a dal nám odpočinutí odevšad. A tak stavěli a šťastně se jim zvedlo“ (2. Paralipomenon 14:7).
V jednu chvíli za vlády Azy se přiblížila milionová egyptská armáda. „Tedy volal Aza k Hospodinu Bohu svému, a řekl: …Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk. I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou… a utíkali Mouřenínové… a potříni jsou před Hospodinem“ (verše 11–13). Když byl Aza napaden, padl na svou tvář a obrátil se v modlitbě k Bohu – a Bůh odpověděl vítězstvím!
Krátce po tomto triumfu však přišel k Azovi prorok Azariáš a řekl: „Hospodin byl s vámi, dokudž jste byli s ním, a budete-li ho hledati, najdete ho; pakli ho opustíte, opustíť vás“ (15:2). Jinými slovy: „Jestliže přestanete hledat Boha – jestliže po Něm přestanete toužit a volat k Jeho jménu ve všem, co děláte – opustí vás.“
Azariáš věděl, že kvůli velkému Božímu vysvobození bude král v pokušení, aby zpychnul a obrátil se k tělu. Opravdu, kdyby potom pokaždé hledal Izrael Hospodina, Bůh by jim žehnal:
„Ješto, kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu Izraelskému byli obrátili a hledali ho, byliť by ho nalezli“ (verš 4).
Lidé věděli, kde najdou svou moc a vítězství – v hledání Hospodina celým svým srdcem! „A vešli v smlouvu, aby hledali Hospodina Boha otců svých, z celého srdce svého a ze vší duše své… nebo celým srdcem svým přisáhli, a se vší ochotností hledali ho, a nalezli jej. I dal jim odpočinutí Hospodin se všech stran“ (2. Paralipomenon 15:12,15).
Izrael se radoval z odpočinku, když hledali Boha v modlitbě! To neznamenalo, že neměli žádné problémy. Ale protože padli na své tváře a volali k Bohu, obrátili se k Němu a plně na Něj spoléhali, vždy je osvobodil a dával jim instrukce a sílu.
Je psáno o králi Uziášovi: „A po ty dny, v nichž hledal Hospodina, šťastný prospěch dal jemu Bůh… I rozneslo se jméno jeho daleko, proto že divné pomoci měl, až se i zmocnil“ (2. Paralipomenon 26:5,15). Protože Uziáš hledal Boha, Hospodin ho posílil a přinesl řád do jeho království. Ale uprostřed své prosperity král přestal hledat Boha. Vplížila se pýcha a jeho srdce se povzneslo. Uziáš se obrátil k tělesným pažím – a skončil malomocný, zemřel v hanbě!
Jeremiáš prorokoval, že všichni pastýři, kteří odmítli hledat Boha v modlitbách, rovněž padnou: „Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest“ (Jeremiáš 10:21).
Opravdu, scéna, kterou Jeremiáš popisuje, je přesně to, co dnes vidíme v církvi Ježíše Krista. Mnozí pastýři zlenivěli a stali se nedbalí. Vidí své povolání pouze jako zaměstnání – s výplatními šeky! Spoléhají se na své tělesné paže, pro svá kázání se obracejí ke knihám a komentářům, místo aby se snažili prostřednictvím modlitby hledat Boží srdce. Ztratili veškerou moc, aby nakrmili a udrželi ovce v pořádku – a ovce se rozprchávají.
Jednota, která kdysi udržovala církev silnou, se nyní hroutí. Křesťané hladovějí po evangeliu, utíkají z místa na místo, jen aby našli malý drobek, kterým by uspokojili touhu svého srdce.
Jeremiáš o svých dnech řekl: „Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou“ (Jeremiáš 10:20a). Provazce, o kterých zde mluvil – spojovací Boží moc, která udržuje jednotu mezi lidmi – byla odstraněna. „Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného“ (Jeremiáš 10:20b). Stádo je pryč – rozprchlo se! „Není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé“ (Jeremiáš 10:20c). Mezi kněžími bylo takové pošpinění, že se nikdo neodvážil přiblížit svatým Božím věcem. Žádný kněz nebyl hoden, aby se dotknul svaté opony!
Možná chodíš do sboru s právě takovým pastýřem, kterého popisuje Jeremiáš. Možná tvůj pastor začal směle, věnoval se modlitbě a Bůh mu žehnal a vedlo se mu dobře. V církvi byla jednota, protože modlitba vytváří jednotu. Ale teď je všechno v troskách – Bůh musel odvrátit svou tvář – protože musel říci o všech líných pastýřích a křesťanech: „Již Mě nehledají!“ Pán dělá ostrý rozdíl mezi těmito věřícími a těmi, kdo Ho hledají v modlitbě. Teď chci oslovit ty, kdo vyhledávají Boha:
Máš modlitební pokojík? Nemyslím skutečný pokojík (ačkoliv bych mohl), ale spíše – máš vypěstovaný návyk uzavřít se s Bohem?
Mít „skrytý pokojík“ znamená prostě být zavřený s Bohem kdekoliv, kdykoliv – věnovat Mu kvalitní, vybraný čas, kdy po Něm toužíš, hledáš Ho a voláš k Jeho jménu.
„Modlitební pokojík“ znamená „modlitební zvyk.“ Máš každodenní zkušenost (praxi) ze zůstávání sám s Bohem? O tomhle je modlitební pokojík – praxe, zvyk. Je to o tom, že se sám vedeš ke kázni, abys přicházel před Boha – abys odpověděl, když tě Duch přemlouváním volá. To znamená, že máš srdce, které říká: „Musím zůstat sám s Bohem – musím dnes mluvit se svým Otcem!“
Někdy je mým skrytým pokojíkem mé auto, kde jsem sám. Často je to moje studovna doma. Také je to úzká venkovská cesta v Pensylvánii, kam jsem se někdy vzdálil, abych byl s Pánem. Je to procházka po ulicích v New York City. Před několika týdny to byla pláž na Floridě, kde jsem chodil celé hodiny uzavřený s Bohem.
Druh modlitby, o které mluvím, má co do činění s intimností s Bohem – je to samota s Ním! Ježíš varoval před pokrytectvím v modlitbě. Udělal dramatický rozdíl mezi těmi, kdo hledají Boha ve skrytém pokojíku, a těmi, kdo se modlí, aby je druzí viděli jako svaté!
Pokrytci jsou herci – lidé, kteří jednají svatě, aby získali chválu od druhých. Ježíš řekl, že v Jeho církvi je mnoho takových herců: „A když bys se chtěl modliti, nebývejž jako pokrytci, kteříž obyčej mají, v školách a na úhlech rynku stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou“ (Matouš 6:5).
Naše tělo miluje, když se nám tleská a jsme chváleni. Ale Bůh nemůže použít naše tělo – to znamená naši hříšnou přirozenost – protože naše tělo nemůže být přetvořeno ani posvěceno. Když jsme se znovu narodili, Bůh odstraňuje naše tělo, On nás činí novým stvořením v Jeho duchu. Naše tělo musí být úplně odloženo a ponecháno zemřít!
Přesto můžeme vidět, jak v nás tělo jedná, když děláme věci pro Boha, ale nechápeme, proč to druzí neoceňují. Naše tělo chce troubení našich trumpet! „[Pokrytci] se rádi modlí“ – nebo tedy chtějí, abys tomu věřil! Modlí se v církvi, chodí na modlitební shromáždění – ale nemají modlitební zvyk! Neuzavírají se v modlitbě, sami se svým Otcem.
Vzpomínám si, jak jsem slyšel, že jeden pastor má pověst muže modlitby. Lidé mi říkali: „Modlí se osm hodin denně.“ Myslel jsem si: „Noné! To musí být nějaký kazatel! Rád bych se s ním setkal!“ Opravdu jsem se s ním setkal – a nevnímal jsem u něj naprosto nic nezvyklého. Pak mi svitlo: Kdyby denně trávil osm hodin v modlitbě, lidé by to poznali jednoduše podle změn v jeho charakteru. Ale tady nebyly žádné změny! Samozřejmě že věděli o jeho dlouhých bděních pouze z jeho vyprávění – měl své troubení na svou vlastní trumpetu!
Milovaný, Bůh neslyší ani slovo z pokryteckých modliteb – protože tyto modlitby nebyly nikdy určeny pro Jeho uši! A Ježíš řekl, že nebudou mít odplatu od Otce! Ale v tomto poselství nemluvím jenom o pokrytcích – ale o dobrých, čestných, věřících křesťanech.
Jsem opravdu otřesen, jak málo věřících praktikuje nádherné, každodenní společenství s Pánem. Ohromná většina se modlí jen v církvi a u jídla, možná několika spěšnými slovy k Bohu předtím než jdou spát. Nemají žádný zvyk modlitby – to znamená, dokud neudeří krize, a pak rychle skloní své hlavy!
Nemohu si pomoci, ale cítím, jak ve mně povstává svatý hněv, když někdo říká: „Bratře Davide, ty se musíš modlit, protože je to tvé zaměstnání. Je to tvé povolání jako kazatele. Ale já nejsem ve službě – nejsem k tomu povolán.“
Ne! Zvyk každodenního přibližování se blíž k Bohu je míněno pro všechny z nás! Důvod, proč tolik křesťanů nemá ve svých životech moc, je, že nemají žádný modlitební život. Modlí se možná jednou týdně nebo jen kdykoli budou chtít.
Milovaný, neexistuje absolutně žádná moc v nahodilé jednou ano, jednou ne modlitbě! „Otec tvůj… vidí v skrytě“ (Matouš 6:6). Bůh vidí v skrytu – v hloubce tvého srdce! Vidí nedostatek zájmu. Vidí, že věnuješ spoustu času věcem, o kterých se domníváš, že jsou nezbytné – přátelům, promrhaným hodinám před TV. A vidí tvé přicházení k Němu jako dodatečný nápad – nebo jen z usvědčení či sebe odsuzování!
Ježíš jasně řekl: „Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se“ (Matouš 6:6). Jinými slovy, když vejdeš do skrytu, nemodli se, dokud nezavřeš dveře!
To znamená, nemluv ke svému Otci s přeplněnou myslí. Vyřaď všechny myšlenky, které by tě od Něj unášely pryč. Buď bdělý, zaměřený, neplýtvej slovy, nemysli na nic jiného. Můžeš nechat svou mysl bloudit, když si povídáš s přítelem, nebo když jsi v zaměstnání nebo ve škole. Ale když přicházíš do přítomnosti Krále, tak Bible říká: „On vidí v skrytu!“
Mnoho lidí se modlí dlouhé hodiny, ale ve svém každodenním chození jsou bezmocní. Diví se, že odpovědi nepřicházejí, že nemají vítězství. Je to proto, že se modlí v skrytu s dokořán otevřenými dveřmi! Nechávají otevřené dveře rozptýlení – a Bůh neodpovídá na vlažné, neupřímné modlitby!
Vcházíš do skrytého pokojíku a modlíš se nahodile celé hodiny, stylem brokovnice – nikdy modlitby přímo nezaměřuješ, nikdy nezasáhneš cíl v Božích uších, protože nevíš, co chceš nebo co potřebuješ?
Nenech se podvést – chce to soustředěné úsilí, aby ses modlil! Když vejdeš do svého skrytého pokojíku, zavři dveře a vyvěs telefon! Každé Boží dítě, které přiloží své srdce, aby hledalo Otce, bude čelit tomu, co nazývám „ďábelská vyrušení.“ Ďábel přijde, aby tě vyrušil – aby zaměřil tvou mysl na cokoliv kromě tvého nebeského Otce.
Milovaný, tahle kázeň je naprosto nezbytná. Jestliže se máme setkat s Bohem a jestli nás má slyšet, pak musíme být tam, kde je On, v skrytu! „Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“ (Matouš 6:6). Bůh nás pozval, abychom směle přišli k Jeho trůnu milosti – a to je za zavřenými dveřmi!
Boží trůnní sál není jako federální soudní budova na dolním Manhattanu. Kdysi jsem tam byl a divil jsem se, jak soudce udržel myšlenky u projednávaného případu. Soudní stenografky přicházely a odcházely, právníci se poflakovali a bavili se – někdy to byl blázinec. Občas musel soudce bouchnout svým předsednickým kladívkem a zařvat: „Ticho!“
Ale v Boží přítomnosti taková kalamita není. Není tu žádná nekonečná fronta lidí, kteří čekají, až přijdou na řadu, žádné rozptylující duše, co by se tu procházely. Když přicházíš do Božího trůnního sálu a zavřeš za sebou dveře, jsi tu jen ty a Otec. Jsi sám v Jeho přítomnosti – a ty jsi Jeho jediná starost.
Musím se tě zeptat: Chováš se v Boží přítomnosti způsobem, jaký by sis nikdy nedovolil před svým starostou nebo ředitelem nebo prezidentem? Řekněme, že bys požádal prezidenta o hodinu jeho času. Potom, až bys vešel do jeho kanceláře, bys tam seděl a tvá mysl by bloumala, možná bys sledoval někoho, jak hraje venku tenis. Jak dlouho, myslíš, že bys vydržel v jeho přítomnosti?
Když vstoupíš, abys hledal svého Otce v modlitbě, zavři dveře tak, aby nic a nikdo nemohl vstoupit – žádná pýcha, žádné rozptýlení! Zavři je doslova, zavři je duchovně – a přiveď každou myšlenku do zajetí poslušnosti Kristu!
Ve Starém zákoně se lidé nemohli přiblížit k oltáři bez beránka, který byl bez poskvrny, nebyl slepý ani chromý. Museli Hospodinu přinést své opravdu nejlepší.
Ptám se tě – jaký čas přinášíš do svého pokojíku? Je to tvůj nejlepší čas, čas kdy jsi úplně vzhůru, naprosto bdělý? Nebo spíš přicházíš k Bohu slabý a unavený po rušném dni, vlečeš se do Jeho přítomnosti s těžkými víčky? Jestliže tvá mysl začíná bloudit, protože jsi unavený, buď ohledně toho prostě čestný. Řekni: „Ježíši, jsem příliš unaven, abych se dnes večer modlil. Půjdu spát a až se probudím, dám Ti lepší čas.“
Přicházíš k Němu ráno, aby ses modlil za svaté věci – ale tvá mysl už přemýšlí o autě, které je potřeba ten den umýt? Milovaný, tvá mysl a srdce musí být tam, kde jsou tvé rty! Izaiáš mluvil toto: „Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude“ (Izaiáš 56:7). Ti, kdo přinášejí přijatelné oběti, říká Bůh, jsou ti, kdo „se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo“ (verš 6).
Drahý svatý, tohle je jediná přijatelná oběť, která má být u Božího oltáře vykonána! Není to oběť chromá, vlažná nebo s ospalýma očima – povinná oběť na poslední chvíli. Ne – přichází ze srdce, které je stravováno láskou k Ježíši, které neustále volá: „Bože, dneska k tobě přicházím, abych tě poznal. Chci, abys mě vedl, napomínal, napravoval a vyučoval. Chci se učit poslušnosti, rozumět Tvým cestám. Chci Tě víc!“
O těch, kdo přinášejí takovéto oběti, říká Pán: „Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném“ (verš 7). On uslyší naše modlitby – a On nás dovede na místo svatosti, radosti a moci!
„Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají“ (Žalm 119:2).
Když už jsi jednou zavedl zvyk (modlitební pokojík) a nechal venku všechna vyrušení, Bůh touží, abys Ho hledal celým svým srdcem: „Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své“ (Deuteronomium 4:29).
Toto byla Mojžíšova poslední slova před smrtí pronesená k Izraeli. Věděl, že před lidmi jsou velké zkoušky a soužení – a dával jim klíč k vítězství:
„Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho, (poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim“ (verše 30–31).
Mojžíš varoval: „Bez ohledu na to, čím procházíš, nereptej, ani si nestěžuj. Neobracej se na člověka nebo k tělu. Obrať se k Hospodinu a hledej Ho v modlitbě! Slibuje, že když Ho budeš hledat celým svým srdcem, postará se o tebe až do konce.“
Přebývání ve skrytu znamená přicházení před Boha s jediným záměrem: vylévat sám sebe! To znamená, že všechno, co je v tobě, se natáhne k Bohu – celé tvé srdce, duše, mysl a síla. Někdy to můžeš udělat beze slov. Všechno, na čem tvému nebeskému Otci záleží, je, že k Němu přicházíš se svým vším!
Ježíš řekl, že když vejdeme do našeho skrytého pokojíku – zanecháme venku všechna vyrušení a úplně se otevřeme Bohu – náš Otec nám zjevně odplatí. „Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“ (Matouš 6:6).
Existuje mnoho odměn, které k nám přicházejí z moci skrytého pokojíku. Ale existuje zvláště jedna odměna, kterou mi zjevil Duch svatý – a chci, abyste o ní věděli!
Bible říká o Jozafatovi, že „hledal Hospodina celým srdcem svým“ (2. Paralipomenon 22:9) – a protože hledal Boha, užíval si třicet pět let klidu a pořádku ve svém království. Měl moc s Bohem a moc nad všemi nepřáteli Izraele. I když přišly útoky ze všech stran, Bůh je rychle zmařil – protože lidé začali okamžitě hledat Hospodina. Byl tam vždycky řád, nikdy chaos nebo zmatek. Proč? Protože hledali Hospodina!
Ale Jozafatův syn Ochoziáš přišel k moci – a nehledal Hospodina. Ochoziáše zabil Jéhu a „tak nebylo žádného více z domu Ochoziášova, kterýž by měl moc k obdržení království“ (verš 9). Ochoziáš neměl moc, aby udržel pořádek, jakou měl jeho otec – protože se nemodlil!
Drahý svatý, tvé království je tvůj domov. A pokud nemáš svůj modlitební pokojík – denní zvyk hledat Boha – potom nemáš žádnou moc, abys do své domácnosti vnesl řád. Ďábel může do všeho přivést zmatek – do tvého zaměstnání, do tvé rodiny, do tvých vztahů! Víš, moc skrytého pokojíku je moc nad vším zmatkem a nepořádkem – ve tvém životě, tvé rodině, tvém zaměstnání, tvé církvi!
Bůh zaslíbil, že jestliže Ho budeš neustále hledat celým svým srdcem, bude pro tebe mít vždy dostatek duchovní potravy:
„Lid pak můj, kteříž by mne hledali, budou míti Sáron za pastviště ovcím, a údolí Achor za odpočivadlo skotům“ (Izaiáš 65:10).
Ale ti, kdo nehledají Boha, budou prázdní, vyhladovělí, vysušení – budou bloudit, hledat pastýře, budou hladoví a nikdy neuspokojení. Bible říká: „Vy pak hlad trpěti budete… žízniti budete… zahanbeni budete“ (verš 13). „(Ale) služebníci moji jísti budou… píti budou… veseliti se budou… prozpěvovati budou pro radost“ (verše 13–14). Ti, kdo jsou zavřeni s Bohem – kteří Mu vylévají své duše, hledají Ho ve všem – budou mít moc, autoritu, duchovní sílu, potravu pro duši a mysl. Bůh je povede na místo duchovního odpočinku a plnosti!
Existuje moc, kterou lze nalézt v hledání Boha – moc porozumět všemu, co se děje v našem životě: „Ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu“ (Přísloví 28:5). Pokračuj v hledání, v modlitbě – a Bůh ti dá porozumět tomu, čemu čelíš! „To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich“ (Žalm 69:32).
Žalm 91 je pro mnoho věřících nejoblíbenější pasáží Písma. Jak velká zaslíbení se tu nacházejí! Celý žalm je zjevení o vysvobozující, neustále moci, která přichází z života v postoji hledání Boha. Člověk, který žije v tomto příbytku modlitby, bude mít moc nade všemi démonickými léčkami, veškerým strachem, všemi nemocemi a pohromami – moc k přemáhání a vyvolání všech důsledků modlitby v život!
Ale pro všechna tato zaslíbení existuje předpoklad. Nacházíme ho v prvním verši: „Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, ve stínu Všemohoucího odpočívati bude.“ „Přebývat“ znamená „žít.“ Žiješ ve svém modlitebním pokojíčku – ve skrytu Nejvyššího? Je to tvůj domov v jakoukoliv denní dobu?
Možná si říkáš: „Znamená to, že mám být s Bohem zavřený pořád?“ Dá se říci – ano! Pavel řekl, že se máme modlit bez přestání. A David řekl: „Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně“ (1. Paralipomenon 16:11).
Drahý svatý, ať je v každé tvé bdělé hodině tvá mysl zaměřena na Boha. Rozmlouvej s Ním. Stále, po celou dobu po Něm dychti, prahni touhou po Něm. Během celého dne, ve všem k Němu volej ve svém duchu – a poznáš Jeho moc a řád na každém svém kroku! Amen!