Modlitba je tajemstvím duchovního růstu, ale pokud přicházíme k trůnu jen kvůli svým vlastním potřebám a svému osobnímu povznesení, je to sobecké. Bible nám ukazuje, že nemáme zapomínat na opravdové modlitby za lidi kolem nás a dává nám příklady, jak lze modlitbami pomáhat (viz 2. Korintským 1, 11).
Lidé často říkají: „Budu se za tebe modlit,“ ale pomodlí se jednou dvakrát a pak rychle na potřeby druhého zapomenou. Skutečný modlitební služebník je ten, kdo se za potřeby ostatních modlí vytrvale. Nepomodlí se za ně jednou a dost. Ne, přimlouvá se den co den.
Vaše modlitby nemusejí být dlouhé. Prostě jen vyslovte svou prosbu a věřte, že vás Bůh slyší.
Krásný příklad jsem zažil, když jsem jednou ležel nemocný v posteli. Přišel ke mně jeden můj vnuk a oznámil: „Dědo, budu se za tebe modlit.“ Můj malý přímluvce mi položil ruku na hlavu a modlil se: „Ježíši, ať je mu líp.“ Usmál jsem se a poděkoval za modlitbu. Ale on ze mě nespustil oči. Nakonec řekl: „Jsi uzdravený, vstaň!“ A tak jsem vstal – a byl jsem uzdravený. Jeho modlitba ve víře mě postavila na nohy.
Když svatí horlivě hledají Boha s dětskou vírou a prosí za potřeby druhých, dějí se mocné zázraky. Stačí se podívat do Písma a vidíme, jak Bůh mocně jednal v reakci na modlitbu, a můžeme se s odvahou stát modlitebními přímluvci. Podívejte se, jaké silné svědectví má Pavel: „Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás mnozí děkovali kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých“ (2. Korintským 1, 9–11.)