Náš Bůh dokáže vyřešit cokoliv

Možná si vzpomínáte na příběh z Genesis, ve kterém se Bůh zjevil Abrahamovi. Patriarcha seděl během denního žáru ve dveřích svého stanu, když se před ním náhle objevili tři muži, stojící pod stromem. Abraham vyšel, aby je uvítal, připravil jim jídlo a popovídal si s nimi.

Během rozhovoru se Hospodin zeptal Abrahama, kde je jeho žena Sára. Potom Bůh řekl něco neuvěřitelného: „…a aj, syna míti bude Sára manželka tvá“ (Genesis 18:10).

V tu chvíli byla Sára uvnitř ve stanu a naslouchala jejich rozhovoru. A když uslyšela toto, zasmála se té představě. Pomyslela si, že je to nemožné. Byla již ve věku, kdy nemohla mít děti a Abraham byl příliš starý, aby zplodil dítě.

Přesto, když Bůh uslyšel Sářin smích, řekl: „Proč se smála Sára řkoucí: Což opravdu ještě budu rodit, když jsem zestárla? Je snad něco příliš obtížné pro Hospodina?“ (verše 13–14 anglický překlad).

Píši dnes toto poselství, protože v současné době dává Bůh svým dětem stejnou otázku: Je něco příliš těžké pro Hospodina? Každý z nás musí v životě čelit svým vlastním obtížným situacím. A uprostřed nich se Bůh ptá: „Myslíš si, že je tvůj problém pro mě tak těžký, že bych ho nevyřešil? Anebo věříš, že to pro tebe mohu vyřešit, ačkoliv si myslíš, že je to nemožné?“

Ježíš nám říká: „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha“ (Lukáš 18:27). Věříš tomuto slovu od Hospodina? Souhlasíš, že On může vyřešit nemožné ve tvém manželství, ve tvé rodině, ve tvém zaměstnání, pro tvou budoucnost?

Pohotově radíme ostatním, že může. Když vidíme své milované, jak trpí těžkostmi, říkáme jim: „Vydrž a buď dobré mysli. Pán je schopen. Nepřestávej mu důvěřovat. On je Bohem nemožného.“

Přesto bych rád věděl – věříme těmto pravdám u sebe? Sára, která pochybovala o Hospodinu, by pravděpodobně poskytla přesně tuto radu svým přátelům. Představte si, že by slyšela o zbožném páru v podobné situaci – věrní lidé, kteří chtějí dítě, ale jsou příliš staří na to, aby ho mohli mít. Dvojice věří, že jim Bůh dítě zaslíbil, ale nyní zestárli. A ponenáhlu ztrácejí důvěru ve svůj sen.

Jestli se ptáte, co by jim Sára řekla, pravděpodobně by odpověděla: „Řekněte jim, ať vydrží. Nemohou se vzdát naděje na svůj sen. Slouží Bohu, který činí nemožné. On to pro ně vyřeší.“

Přesto bylo pro Sáru těžké, aby témuž uvěřila sama pro sebe. Nejeden křesťan dnes dělá totéž. Směle prohlašujeme Boží moc ostatním, ale nevěříme Jeho slovu pro sebe.

Nestačí nám pouze věřit v Boha jako stvořitele, učinitele všech věcí. Musíme také věřit, že je Bohem, který si toužebně přeje učinit nemožné v našich životech. Bible to činí naprosto jasné: Jestliže mu v tomhle nevěříme, vůbec mu nedůvěřujeme.

Podle mého názoru neučiní žádné množství poradenství nic dobrého pro člověka, pokud pochybuje, že Bůh činí zázraky. Nerozumějte mi špatně – nejsem proti křesťanskému poradenství. Ale je marné radit někomu, kdo není úplně přesvědčen, že Bůh může vyřešit jeho problém bez ohledu na to, jaký ten problém může být.

Jako pastor konzultant vím, že nemám co nabídnout manželské dvojici, která nevěří, že Bůh může zachránit jejich vztah. Situace se jim může zdát úplně beznadějná, možná že si nahromadili roky rozmrzelosti, nelibosti a hořkosti. Ale musí být přesvědčeni, že Bůh může udělat nemožné.

Okamžitě říkám takové dvojici: „Ano, poradím vám. Ale nejprve se musím zeptat – věříte doopravdy, že Bůh může dát vaše manželství do pořádku? Máte víru na to, že bez ohledu na to, jak nemožně to pro vás vypadá, On má moc obnovit váš vztah?“

Někteří odpovídají: „Ale vy nevíte, co máme s mou manželkou (manželem) za sebou. Jsem hluboce zraněn(a). Mé zranění přesahuje všechno, co si dovedete představit.“ Taková reakce svědčí o tom, že zbaštili lež od ďábla. Přesvědčil je, že jejich situace je beznadějná. A přece Ježíš řekl jasně každému ze svých dětí: „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha“ (Lukáš 18:27).

Po celém národě vzdávají křesťané svá manželství. Dokonce někteří z mých přátel služebníků se rozvádějí. Když s nimi mluvím o jejich situaci, zjišťuji, že nevěří, že by jejich manželství mohlo být uzdraveno. Prostě nedůvěřují Bohu, že pro ně učiní nemožné.

Každá křesťanská dvojice, která se vzdá, dá od toho ruce pryč a opustí bitvu, si doopravdy nepřeje, aby bylo jejich manželství obnoveno. Ve skutečnosti mnoho manželů nebo manželek, kteří ke mně chodí na radu, se už rozhodlo opustit vztah. Jediný důvod, proč přicházejí, je získat můj souhlas pro předem rozhodnutý směr (cíl).

Milovaný, žádný poradce na světě ti nemůže pomoci, pokud nevěříš úplně Božímu slovu v této věci: Nic ve tvém životě nepřesahuje Jeho schopnost, aby to dal do pořádku. Jinak je tvé křesťanství úplně marné – protože věříš Bohu jen do určité míry. Doopravdy mu nevěříš, že je Bohem, který činí nemožné.

Nedávno nám napsala žena pastora o navyklém lhaní jejího manžela. Lži tohoto muže jsou tak do očí bijící, že se do nich čas od času chytí. A ačkoliv ho lidé z jeho sboru konfrontovali s jeho problémem, stále to popírá.

Jeho manželka píše: „Stydím se za svého manžela. A naše děti mu nedůvěřují. Káže mocná poselství, ale nemůže říci pravdu, protože v něm pravda není.“ Uzavřela svůj dopis s těmito slovy: „Uvažuji o tom, že ho opustím.“

Sympatizuji s touto drahou ženou. Přesto vím, že není přesvědčena o tom, že Bůh pro ni může udělat nemožné. Věřila Bohu jen do určité míry – a pak se rozhodla utéct. Ale rozvod nikdy není možná varianta pro křesťana, pokud tě tvůj manželský partner netýrá fyzicky. V takovém případě můžeš definitivně odejít. Ale v ostatních případech říká Pán velice jasně: „Já jsem tvůj Bůh – a já to mohu dát do pořádku.“

Tady je to, co bych si přál, aby tato žena napsala: „Uvědomuji si, že se mé děti staly dědici dysfunkce mého manžela. A vím, že on pravděpodobně ztratí své kazatelství pro jeho pokračující hřích. Ale vím, že sloužím Bohu, který je schopen vyřešit jakýkoliv problém. A věřím, že může zachránit naše manželství, obnovit naši rodinu a znovu vystavět naši církev. Tak se budu snažit udržet si svého manžela bez ohledu na to, co mě to bude stát. Věřím, že to, co Bůh říká, je pravda – že pro něho není nic nemožné.“

V 9. kapitole Markova evangelia přivádí otec plný úzkosti svého syna posedlého démony k Ježíšovým učedníkům, hledá pro něj vysvobození. Tento chlapec nebyl pouze neklidný nebo vzpurný. Byl plný ďábelských duchů a ti ovládali každý jeho pohyb. Jeho situace byla dobře známá po celém regionu, takže když rodiče viděli, že se chlapec přibližuje, pravděpodobně zahnali své děti do domu.

Tento ubohý chlapec byl považován za úplně beznadějného. Byl jak hluchý tak němý, takže vydával jen hrdelní zvuky. Pěnil z úst jako vzteklý pes, a fyzicky byl jako kost a kůže, zesláblý jak sebou strašně mlátil. Jeho otec se musel snažit ho neustále držet, protože démoni se ho stále pokoušeli shodit do nejbližší řeky, jezera nebo otevřeného ohně s úmyslem ho zabít.

Říkám si, jak často musel tento otec skákat do rybníka, aby vytáhl a vzkřísil svého syna. Muselo to být zaměstnání na plný úvazek udržet své dítě, aby se samo nezabilo. Představ si množství jizev a vypálených znamének na chlapcově těle. Muselo to zlomit srdce jeho otce, když denně viděl svého syna v tomto stavu bez jediné možnosti pomoci.

Nyní, když stál otec před učedníky, začal se Satan v chlapci projevovat. Začal pěnit z úst, válel se na zemi, točil se a divoce kroutil. Písmo nám říká, že se nad ním učedníci modlili – možná dlouho – ale nic se nestalo.

Muselo to vypadat jako nemožná situace. Brzy se začali pochybovační zákoníci shromáždění kolem ptát: „Proč ten chlapec není uzdraven? Je tento případ příliš těžký pro vašeho Pána? Je ďábel v takových případech mocnější?“

Ale potom přichází na scénu Ježíš. Když se zeptal, co se děje, otec odpověděl: „Přivedl jsem svého syna k tvým učedníkům, ale oni ho nemohli uzdravit. Je to beznadějný případ.“ Ježíš reaguje prostě: „Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího je možné všechno“ (Marek 9:23). Ježíš říkal každému přítomnému: „Věříš, že mohu vyřešit všechny situace kromě těch pod ďáblovou kontrolou? Říkám ti, neexistuje žádný problém, žádné nemožné okolnosti, které bych nemohl dát do pořádku.“

Potom pouhým jedním slovem činí Ježíš nemožné skutečností: „…pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: Ty němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej“ (verš 24–25). V tu chvíli padl chlapec na zem jako mrtvý. Ale Písmo říká: „Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal“ (verš 27).

Dovedete si představit radost na této scéně? Ten očištěný svobodný chlapec nejspíš běžel ke svému otci a objal ho. A otcovo srdce poskočilo radostí. Bůh to všechno dal do pořádku.

Proč vedl Duch svatý Marka k tomu, aby zařadil tento příběh do svého evangelia? Věřím, že to bylo proto, aby každý rodič od toho okamžiku dál věděl, že může Bohu důvěřovat, že pro jeho děti udělá nemožné. Pán říkal: „Mohu obnovit cokoliv a kohokoliv. Budeš-li jen věřit, všechny věci pro tebe budou možné skrze mne.“

Po celém světě se dnes množství křesťanských rodičů trápí, protože jejich děti jsou pod moci ďábla. Vidím bolest matek, které jedou autobusy z venkova navštívit své syny ve vězení. Znají bolest ze sezení na jedné straně tlustého skla s pohledem upřeným na chlapce, který byl kdysi jemný v duchu. Nějak se chytil na háček drog a potom se pokusil o loupež, aby měl peníze na svůj návyk. A teď je ve vězení a zatvrzuje se ještě víc. Matka se za něj léta modlila, ale teď ztrácí naději. Nedomnívá se, že kdy uvidí jeho změnu.

Také vidím otce se zlomeným srdcem, kterým se nikdy ani nesnilo, že by se jejich dcery obrátily k drogám. Viděli, jak se jejich malá holčička přizpůsobila špatné partě ve škole a chytila se za háček. Brzy byla tak vzdorná, že ji musel její otec požádat, aby opustila dům a neměla tak vliv na své sourozence. A teď je na ulici a prodává své tělo, aby si opatřila peníze na svůj návyk. A její otec leží v noci v posteli a pláče řeky slzí. Je přesvědčen, že ji navždy ztratil.

Znám jednoho otce, který přijel do špinavých uliček a brlohů, aby se pokusil najít svého syna závislého na drogách. Musel se ptát stále dokola, dokud mu nakonec jeden pokoutní obchodník s drogami neřekl, že chlapec je v crackovém doupěti. Když muž na to místo přišel, viděl jen skořápku syna, kterého znal. Chlapcovo tělo bylo vyzáblé z užívání drog. Když ho otec poprosil, aby se vrátil domů, mladík se na něj ani nepodíval. Jenom řekl: „Jdi pryč. To je můj život.“

Tento zlomený otec odcházel po ulici v slzách. Ztratil všechnu naději, mučil se: „Tam je můj syn. Umírá a nedovolí, abych mu pomohl.“

Ďábel těmto rodičům řekl, že jejich děti jsou bez naděje, že jejich problémy nemohou být nikdy vyřešeny. Uvěřili této mocné lži – že Bůh není schopen jim pomoci.

Možná si myslíš, že je tvůj nespasený manžel bez naděje, že nikdy nepřijde k Ježíši. Nebo ses možná vzdal naděje pro svou manželku, která tě v noci opouští a odchází na večírky. Ale žádná osoba se nikdy neztratila tak daleko, aby to Bůh nemohl dát do pořádku. Znám mnoho křesťanských manželů (manželek), kteří dnes svědčí: „Modlil jsem se za svého partnera léta. Potom jednoho dne, když jsem se vzdal naděje, přišel průlom od Boha. Spasil a osvobodil mého milovaného.“

Nesmíme to za nikoho vzdát – protože nic není nemožné s naším Bohem.

Pátá kapitola Marka vypráví příběh představeného synagogy Jairuse, který požádal Ježíše, aby uzdravil jeho dcerku. Dvanáctiletá dívka byla nebezpečně blízko smrti a Jairus poprosil Krista, aby přišel do jeho domu a vložil na ni ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Ale nejprve se na cestě zastavil, aby sloužil ženě s krvotokem. (To byla žena, která byla uzdravena, když se dotkla lemu jeho roucha.) Zatímco se Ježíš zdržoval, přišel posel s tragickou novinou: Jairova dcera opravdu zemřela. Řekl představenému synagogy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?“ (Marek 5:35).

Jairovo srdce bylo sevřeno zármutkem. Myslel si: „Kdybychom se tam jenom dostali včas. Teď je příliš pozdě. Má dcera odešla.“ Ale Ježíš ho ujistil: „Neboj se, jenom věř“ (verš 36).

Jak se přiblížili k Jairovu domu, slyšeli zvuk nářku a truchlení. Byla to Jairova rodina a sousedé, přemoženi žalem nad dívkou. Představ si kontrast na této scéně: Zde je Bůh v těle, stvořitel vesmíru, schopný vykonat jakoukoliv myslitelnou práci – přesto v jeho přítomnosti naříkali. Krátce svědčili: „Bůh může pomoci, pouze pokud zbývá nějaká známka naděje. Ale když jednou celý život skončí, není již potřeba k němu víc volat. Ani on nemůže obnovit takovou situaci.“

Kolik křesťanů dnes již více nevolá k Pánu, protože si myslí, že je jejich problém bez naděje? Mnozí důvěřují Bohu jen do toho bodu, než něco v jejich životě zemře. Nemluvím o smrti člověka, mluvím o smrti manželství, vztahu, snu, vaší naděje na spasení milovaného člověka – cokoli ve vašem životě, o čem si myslíte, že je nemožné vyřešit, změnit nebo obnovit.

Ježíš je pokáral za takovou nevíru. Řekl uplakanému davu v Jairově domě: „Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí“ (verš 39). Prohlašoval: „Tato situace není taková, jak ji vidíte nebo si myslíte. Myslíte, že všechna naděje je pryč. Ale já říkám, že tu bude obnovení.“ Potom vešel do pokojíku děvčete – a promluvením pouhého slova přivedl dítě k životu. „…dívka hned vstala a začala se procházet…“ (verš 42).

Proč Duch svatý zařadil tento příběh do Markova evangelia? Učinil to, aby nám ukázal, že nic pro něj není příliš „mrtvé“ nebo tak ztracené, aby to nemohl obnovit k životu. Říká: „Důvěřuj mi, že vyřeším tvůj problém. Nikdy pro mě není příliš pozdě, abych jednal.“

Vskutku, když říkáme, že Bůh něco nemůže vyřešit, nazýváme ho lhářem. Jan píše: „…kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře“ (1. Jan 5:10). Jste jako Jairova rodina a přátelé, kteří seděli kolem, lomili rukama a mluvili o tom, jak beznadějná je situace? Jestliže truchlíš a trápíš se, aniž bys kdy svědčil: „Můj Bůh dovede nemožné,“ říkáš světu, že Bůh je lhář.

Bůh může obnovit cokoli se v našich životech zdálo mrtvé pouze jediným slovem. Máš finanční problémy, nejsi schopen zaplatit své účty? Tak to bylo s Pánovými učedníky – a On vyřešil jejich situaci nadpřirozeně.

Když přišel čas zaplatit daně, Kristus a jeho učedníci neměli žádné peníze, aby zaplatili příslušnou částku. Jak Pán vyřešil tuto situaci? Poslal Petra, aby chytil rybu. Ježíš mu řekl, že najde minci v ústech první ryby, kterou uloví, a tato mince pokryje jejich daně.

Mohu si jen představovat, co si Petr musel myslet: „Peníze na daně v ústech ryby? To chci vidět. Rybařím celý život a viděl jsem uvnitř ryb mnoho věcí – červy, šrouby, háčky, řasy. Ale nikdy jsem v žádné neviděl minci.“ Přesto, když měl na navijáku první pleskající se rybu, otevřel její ústa a našel nablýskanou minci. Hodnota byla dostatečná, aby zaplatila jejich daně, přesně jak řekl Ježíš.

Proč vedl Duch svatý pisatele evangelia, aby zaznamenali tento příběh? A proč se Ježíš rozhodl vyřešit jejich situaci zázrakem? Proč pouze nepoužil daru (sbírky) nebo neposlal učedníky na jeden den pracovat, aby ze své mzdy zaplatili daně?

Věřím, že zde Ježíš jednal nadpřirozeně, protože chtěl svým dětem dokázat, že pro ně bude dělat nemožné. On dokáže vyřešit jakýkoliv finanční problém, jakoukoli rodinnou krizi, jakoukoliv nepřekonatelnou potřebu.

Chce, abychom věděli, že je tím stejným Bohem, který nakrmil Eliáše chlebem doneseným havranem, který zachoval vdovinu nádobu s moukou, aniž by z ní ubývalo během sucha… který jinou vdovu zachránil před věřiteli tím, že naplnil ohromné nádoby olejem z malé baňky s olejem… který nasytil zástup 5000 – a později další zástup 4000 – několika rybičkami a bochníky chleba. On ví, že v jistých chvílích našich životů bude činit jen zázrak. A chce nás ujistit, že pro nás může učinit nemožné v jakékoliv situaci.

Přirozeně můžeme zneužít Boží zaslíbení, že pro nás učiní zázraky. Udělal jsem to před lety jako mladý pastor ve svých dvaceti letech. Myslel jsem, že mám dobrou představu služby – ale neradil jsem se s Pánem před tím, než jsem za tím šel. Následkem toho jsem udělal dluh 5000 dolarů, aniž bych ho mohl splatit. (V dnešní ekonomice se tato částka rovná téměř 25 000 dolarů).

V zoufalství jsem začal proklamovat všechny pasáže z Bible, které říkají: „Bůh zaopatří všechny tvé potřeby.“ Potom jednoho dne během modlitby jsem slyšel nádherný hlas, který mi říkal: „Davide, jdi zítra v poledne na Chester Street a běž po levé straně ulice. Přijde k tobě muž s obálkou obsahující 5000 dolarů. Ten muž je můj anděl a dá tuto obálku do tvé ruky.“

Pomyslel jsem si: „Děkuji Ti, Pane – Ty jsi opravdu věrný.“ A následující den v poledne jsem se procházel po Chester Street a čekal na muže, který se měl objevit. Bylo to město s 1200 obyvateli a po ulicích během dne nikdo nechodil, protože všichni byli v práci. Tak jsem dlouho neviděl jedinou duši v dohledu. Kráčel jsem tam a zpátky téměř hodinu a říkal si v duchu: „Pane, kde je?“ Konečně přišel muž – ale věděl jsem, že to není anděl, protože kouřil cigaretu.

Nakonec jsem se vrátil v zoufalství domů. Modlil jsem se: „Pane, jak jsem mohl být tak oklamán? Co teď budu dělat? Prosím, Otče – odpusť mi, že jsem ti nedůvěřoval. Dávám celou záležitost do tvých rukou.“

Za několik dnů mi zavolal muž z našeho sboru. Řekl: „Slyšel jsem o tvé potřebě a vím o někom, kdo by ti možná mohl pomoci. Je to křesťanský bankéř, který žije v jiném městě. Proč mu nezavoláš?“

Kontaktoval jsem bankéře a on pro mě udělal něco v těch časech neslýchaného: Dal mi nekrytý úvěr na 5000 dolarů. Řekl mi: „Můžeš mi to splácet po 50 dolarech měsíčně.“

Bůh vyřešil mou situaci. A skrze to všechno mě naučil této lekci: „Davide, mohl jsem poslat anděla, aby ti dal ty peníze. Ale chtěl jsem, aby ses něco naučil, protože tě miluji. Kdybych tě tomu neučil, mohl bys udělat ještě bláznivější rozhodnutí – a mít dluh 100 000 dolarů.“

Naučil jsem se, že přestože jsem důvěřoval Bohu, že udělá nemožné, nemohl jsem očekávat, že se náhle objeví anděl a osvobodí mě z mého nezodpovědného rozhodnutí.

Nedávno jsme v naší službě dostali srdcervoucí dopis od vězně. Napsal:

„Pastore Davide, jsem sexuální zvrhlík, jsem ve vězení pro svou závislost. Vím, že jsem se takový nenarodil, ale stal jsem se tím. Byl jsem třikrát ženatý a mám čtyři děti.“

„Pravda je, líbí se mi cokoliv, když to vede ke zvrhlosti. Jestli na to můžeš myslet, já jsem to pravděpodobně zkusil. Chtěl jsem skončit, ale neudělal jsem to. Zanechal jsem kouření – to nebyl problém. Byl jsem dokonce trochu schopen nechodit chvíli na pornografii. Opravdu věřím v Boží uzdravující moc. Prosil jsem, křičel a žebronil u něj o pomoc. Ale zdá se, že nemohu najít dveře, kudy bych uniknul ze svého perverzního problému.“

„Mám stále touhu činit Boží vůli, přesto tuto touhu neustále odstrkuji a padám zpět do svého chtíče. Lhal jsem Bohu, sliboval, že už to víckrát neudělám, ale vždy jsem se k tomu vrátil.“

„Bolí to, protože vím, že Pánu je ze mě nanic. Když jdu na bohoslužby, cítím svou přetvářku. Jsou tu lidé, kteří mě respektují, protože jsem jim dobře poradil, ale sám jsem to nedodržel. Hraji na piano a zpívám při bohoslužbách, ale necítím se dobře, protože nejsem v pořádku.“

„Raději bych zemřel a šel do pekla, než bych zase někdy obtěžoval další nevinnou osobu. Ale nechci jít do pekla. Chci sloužit Bohu a toužím po jeho lásce. Jsem chycen v pasti, protože nenávidím to, co dělám, přesto to nějak miluji. Nevím, co mám dělat.“

Říkám tomuto mladíkovi: Nevzdávej se naděje. Bůh může dát do pořádku tvou perverzní mysl. On ti chce přinést uzdravení.

Jednu dobu jsem se vzdal naděje, že homosexuální jedinci se mohou změnit, protože jsem u nich viděl tak málo Božího uzdravení. Naše služba měla kdysi dům pro homosexuály, ale skončilo to porážkou. Všechny naše drogové a alkoholové programy fungují, ale viděl jsem hodně málo vítězství mezi homosexuály.

Potom mi Bůh začal posílat svědectví homosexuálů, kteří byli osvobozeni ze svého otroctví. Také jsem dostal zprávu dalších lidí, kteří byli osvobozeni z nejhorších sexuálních perverzí na zemi. Dnes říkám každé osobě v hluboké, upřímné lásce – jestli chceš svobodu, Bůh ti ji může poskytnout bez ohledu na to, s čím bojuješ. On dokáže zlomit tvůj návyk a osvobodit tě.

Musíš věřit, že nic ve tvém životě není pro Boha nemožné. Neexistuje žádné ďábelské sevření, které by nedokázal rozbít.

Takže drahý svatý, drž se víry – věř, že Bůh naprosto změní a transformuje tvůj život. Jestliže mohl učinit opatření pro opuštěnou nuznou vdovu, pro démony posedlého chlapce, pro Jairovu dceru, může to učinit pro tebe. Náš Bůh dokáže vyřešit cokoliv.